je mrtvo všude
III. Narkózy Trav hořká zeleň zbledla v bělost chorou, barevné květy uschly v tón jak ze skla. Po prudkých žárech slunce záře lesklá mdle prosvitá jak kryta vápna korou na nebi, které smytou modří plane. A těžký vzduch pln miasmů a puchu se třese v nudě ulic prázdných ruchu, v něž žár jak rudých pecí líně vane. Je mrtvo všude. Na okenních sklech, jež modře plají, v tvrdých záchvěvech much bzukot víří dlouze, rozechvěle. A omámen a mdlý a v narkózách na mozku oheň, na rtech hořký prach a tíhu, tíhu cítím v celém těle...