z duše smršť

První letní víkend sliboval pěkné počasí a byla by skutečně škoda zůstávat ve městě, i když to slibovalo poměrně pestrý víkendový program. Lákala nás voda lesy voda lesy, jak kdysi zpívala skupina Vltava. S dvěma kamarády jsme se narychlo dohodli, já vytipoval lokalitu. Nakonec z toho vyšel kemp s veselým názvem Veselý Habr, který leží pěkně položen u rybníka na okraji lesa asi 9 kilometrů severovýchodně od Rokycan. Chatka s dvěma palandami, ledničkou a malou verandou se stala naší základnou. Přemístili jsme se v pátek a cestou nakoupili dobrá domácí piva U Stočesů v Rokycanech . Páteční večer jsme se pak při jídle a pití srdečně bavili nad postupně se opíjející společností štamgastů na terase restaurace. Hrálo jim rádio Blaník, starší ženy se smály krákoravě jak straky úplně všemu, poté objevili megafon a zábava byla ještě zábavnější. Ale druhý den nás čekal celodenní výlet, tak jsme se stěsnali na palandy a za chvíli nás pohltil duch zapomnění. Druhý den jsme začali na žluté turistic

Na skalnatém ostrohu nad malebným údolím řeky Doubravy, na dohled od města Ronov nad Doubravou stojí původně románský kostel sv. Kříže, který býval farním kostelem zaniklé obce Protivany. Dnes je kostelem řbitovným a místem se silným geniem loci. Původní kostelík z poloviny 12. století byl vícekrát přestavován, takže dnes má gotický presbytář a věž někdy ze začátku 17. století. Ani další stavební úpravy ho ale nezbavily prostého přísného vzhledu. V oknech jsou vitráže a okolo kostela řbitov s mnoha velice pěknými náhrobky. A také s hrobkou rodiny Chittusiů. Slavný malíř ale není pochován zde, nýbrž na pražském Vyšehradě. Od řbitova je hezký výhled do kraje a na lavičkách za zdí příjemné posezení.

... po několika letech se nám s kamarádem Mílou Jarešů podařilo dohodnout si společný vandr. naposled to bylo před prakticky na den přesně šesti lety, kdy jsme putovali z Českého Brodu do Kouřimi ... Tentokrát jsme více plánovali, setkali se už večer předem a měli vše lépe zmapované. Halt i technologie za sedm let pokročily a práce s mapami je už úplně jiná. Tak jako jsme jiní i my, minimiálně vizuálně. Každopádně se nám podařilo v sobotu ráno vstát a svižným krokem vyrazit na hlavní nádraží v Kolíně. Tam nás čekalo čekání na zpožděný rychlík. Tak nějak mě znovu napadlo, že nebýt Českých drah, tak by se i docela fajn cestovalo. To mě napadlo samozřejmě znovu, když jsme cestu do Čáslavi absolvovali na chodbičce u záchodku ve společnosti čtyřčlenné rodiny na výletě. Čáslav je naštěstí nedaleko Kolína, takže jsme vyběhli z vlaku a doufali, že lokálka do Třemošnice na ten rychlík čeká. To jsme ještě nevěděli, že lokálka do Třemošnice má vlastní perón s vlastní výpravní budovou a že na tent