z duše smršť

I'm an accident I was driving way too fast Couldn't stop though So I let the moment last I'm for rollin' I'm for tossin' in my sleep It's not guilt though It's not the company I keep People my age They don't do the things I do They go somehwere While I run away with you I got my friends And I got my children too I got her love She's got my love too I can't hear you But I feel the things you say I can't see you But I see what's in my way Now I'm floatin' Cause I'm not tied to the ground Words I've spoken Seem to leave a hollow sound On the long plain See the rider in the night See the chieftain See the braves in cool moonlight Who will love them When they take another life Who will hold them When they tremble for the knife Voicemail numbers On an old computer screen Rows of lovers Parked forever in a dream Screaming sirens Echoing across the bay To the old boats From the city far away Homeless heroes Walk the streets of

Divné slovo binturong označuje druh cibetkovité šelmy a je malajského původu, protože tato šelmička žije právě v pralesích jihovýchodní Asie. A protože se právě v olomoucké zoo narodilo mládě tohoto zviřátka, tak si ho můžeme trochu představit. Anglicky se binturongu říká bearcat a binturong má s medvědy společný způsob chůze, je totiž stejně jako oni ploskochodec, našlapuje na celé chodidlo. Jinak kočce moc podobný není, je větší a huňatější. Spíš vypadá jako pes nebo mýval. Další zvláštností tohoto zviřátka je chápavý ocas. To je celkově u šelem vzácné, cibetkovité nevyjímaje. Malá Amálka z Olomouce už se umí za ocásek chytit větve pár týdnů po narození. I díky tomu binturong prakticky neopustí za celý život koruny stromů v tropickém pralese. Takže ho jen těžko potkáte jinde než v zoo. Ale domorodci ho prý chovají jako domácí zvířátka, mimo jiné ho i jedí. Prý je to podle nich pochoutka. Nevím, binturong je až moc sympatický čumák na to, abych si na něm pochutnával. A protože se nám

Podzim si přestal nechat říkat babí léto. Tedy je to tu. Za dva týdny dušičky, můžeme si lehnout k našim předkům do studených rovů a nechat zetlít svou hmotu ve shodě se spadaným listím a smeteným bordelem z cesty. Včera ještě bylo hezky, i když sluníčko tu nevylezlo a šplhalo raději po horách, ale večer se v některých místech okresu udělala mlha s viditelností pár metrů a ta už asi vydrží do lednových mrazů. V pátek přijel do Slaného Jan Spálený. Viděl jsem ho tu už jednou, ještě ve starém Dividýlku, ale to už je hafec let. Jan Spálený je už starý pán s hlasem sípavým a chraplavým, splňuje tedy atributy starého bluesmana. Navíc stále ještě zraje a podává neuvěřitelně bohaté svědectví o svém celoživotním muzikanství. Takový koncert je pak opravdu zážitkem na dlouhá léta. Pafčounův memoriál, to je taky blues, protože když to s třicetiletým klukem sekne v kuchyni, když si zrovna dělá kafe den po turnaji v nohejbale, který odřediteloval, tak to je prostě smutný podzimní blues, a to, že to

5. díl - Medový speciál z Rakovníka Příznivcům "hnusných jako tenkját" se to těžko vysvětluje, ale z mého pohledu by bylo ideální mít ve Slaném širší nabídku piva z nedalekého okolí. Myslím tím především Žatec a Rakovník. Rakovník leží od Slaného 35 kilometrů a před několika lety tam obnovili výrobu piva. Okamžitě se rakovnické pivo zařadilo mezi mé oblíbené. Také proto, že se dají jeho produkty v lahvích koupit v Kauflandu, který je schopen mít přece jen pestřejší nabídku než Braník, Zlatopramen a Staropramen v plastu. Kromě vynikající světlé 12° nabízí momentálně Bakalář také Medový speciál. Chutné pivko na domácí večer jantarové barvy, medové a sladové vůně. Chuti je více sladové než medové, ale je to v něm cítit. Střední, vyvážený říz. Je to docela silné pivo, má 5,8% alkoholu, proto je ideální při něm sedět v klidu u hokeje v tv nebo u filmu. Klasický ležák je asi lepší, ale Medovým speciálem rozhodně nepohrdám. A fandím Bakaláři, aby se mu dařilo dál!

Převzato z Wikipedie: Opričnina byl zvláštní správní systém v carském Rusku, jehož podstatou bylo rozdělení státu (území, úřadů, pokladny, hlavního města) na dvě části, zemštinu tradičně spravovanou zemskými orgány v čele s bojarskou dumou a opričninu, nacházející se v přímém carově vlastnictví. Zpočátku patřila do opričniny polovina, později až dvě třetiny moskevského území, především centrální oblasti s kvalitnější půdou. V opričnině zřídil car stejné orgány, jako byly v zemštině, dvůr, příkazy, dumu ad., zamýšlené nové typy orgánů státní správy nevznikly. Opričnina byla zaměřena proti mocenským a separatistickým snahám bojarsko-knížecí aristokracie, jejím hlavním cílem mělo být prosazení absolutistické moci panovníka, samoděržaví. Jeho hlavním mocenským nástrojem se stalo opričné vojsko, neboli opričníci , původně tisíc mužů tvořících carovu osobní gardu, jejichž počet se rychle rozrostl na šest tisíc. Rekrutovali se především ze střední poměstné šlechty, ale byli zde také příslušn

První část své tradiční zářijové dovolené jsem strávil dvěma výlety po západních Čechách. V pondělí jsem se pohyboval po východní části Karlovarského kraje, v úterý jsem prošel část Plzeňského kraje. Počasí bylo ideální. Teplo a slunečno, při zářijových teplotách ideálně na chození. Po úvaze jsem se rozhodl nespat venku. Po předchozím týdnu jsem se na to úplně necítil a také jsem chtěl využít možnosti nosit co nejméně věcí. Nejhorší bylo samozřejmě dostat se ze Slaného. Ačkoli na Karlovy Vary vede přímá silnice, provoz na ní je slabý a je třeba se dostat do Řevničova, kde se silnice od Slaného napojuje na hlavní karlovarskou od Prahy. Ale dostat se do Řevničova taky není úplně snadné. Autobus nejede, zkusil jsem tedy stop. Po marné hodině se objevil přítel Mrkvička a ochotně mě do Řevničova odvezl. Patří mu za to velký dík! V Řevničově mi po pár minutách zastavili ruský kluci, tak jsem měl možnost si pokecat rusky. Cestu zkomplikovala objížďka přes Rakovník, ale nakonec jsme úspěšně do

Žebrák Točník Žebrák a Točník