z duše smršť

Horký a událostmi nabitý víkend se za usilovného pištění rorýsů noří do šera. Poslední červnový víkend, poslední červnový příspěvek. Pomalu se z toho nabitého víkendu vzapamatovávám. Z několika stovek kilometrů za volantem dodávky, z návštěvy historického města jen třicet kilometrů za českou hranicí, ze dvou "kempových" nocí, ze spaní na celtě ve spacáku. Silnice různé kvality - až po ty "v havarijním stavu", kopce, vesnice, vyhlídky, kostely, koupání. Čtyřicet osm hodin nabušených zážitky. Doma jsem si po návratu připravil zelený čaj a pomalu chladnu. Připálená ramena natřu třezalkovým olejem. Od víkendu jsem se odpoutával psaním o tom, co se dělo před dvěma týdny. A k tomu poslouchal tenhle skvělý výběr. Zítra červenec.

Ve stejném roce, a to 1933, kdy tvoří skvělé vily v ulici Bj. Krawce nebo jedno ze svých nejlepších děl, Prchalovu vilu, vytváří architekt Čeněk Mužík pro ekumenickou společnost Krematorium urnový háj. Jde o velice zajímavě pojatý prostor. Připomíná vlastně malou francouzskou zahradu s provedením teras, labyrintů stezek mezi tújemi a vzrostlými stromy. Vstup do areálu uvozuje bazén do něhož chrlila vodu z nedalekého pramene lví hlava. Na historické fotografii z roku 1940 vidíme, že prostor je ještě poměrně holý. Dnes je v háji více zeleně a obklopuje ho vzrostlá vegetace příměstského lesíka. Urnový háj je uzavřený, má jen jeden vchod. Není tedy propojený se řbitovem, jak je to jinde obvyklé. Nevšední a zajímavé dílo v bohaté tvorbě architekta Mužíka.

Východočeské město Choceň bylo až do druhé poloviny 19. století ospalým a nevýznamným městečkem na periferii. Poté se začíná rychle rozrůstat. Způsobila to zejména stavba železničních tratí, jejichž uzlem se stalo choceňské nádraží. Následoval rozvoj průmyslu. K dalšímu růstu města a jeho obyvatel dochází po první světové válce. Na začátku dvacátých let proběhlo vydláždění hlavních komunikací, modernizace elektrického osvětlení a později i rozsáhlá regulace Tiché Orlice. Firma ing. Hlavy a Dr. Kratochvíla z Prahy postavila dva sklopné jezy a nové betonové mosty přes řeku. V třicátých letech byly postaveny nové veřejné budovy a celé čtvrti obytných domů. Choceň získala výrazný architektonický prvek - funkcionalismus. Jeho hlavním představitelem byl architekt Čeněk Mužík. Narodil se roku 1906 v Morašicích u Litomyšle. Po studiích u Otakara Novotného v Praze se oženil a odstěhoval se se ženou právě do Chocně, kde založili rodinu a Mužík zahájil svou činnost. K realizaci jeho návrhu zahrad

Skvělá dubová parta z řecké Soluně...

S kamarádem a kolegou Mílou tvoříme léta dvojici Míra & Míla, která má za sebou řadu úspěšných projektů. Od prastarých bytových projektů Ganjadub nebo Kuřata v igelitu remake až po předloňský skvělý vandr Great Iron Mountains Hike . O spolupráci s Ardem Berlinskim, třeba na projektu Hovězí Mejras, zase někdy jindy. Teď je na programu vandr, který jsme naplánovali dlouho dopředu, ale poměrně nedlouho před realizací jsme změnili trasu. Konečné řešení se vydařilo. Užili jsme si skutečný supatrip, plný zážitků, hlubokého vnímání reality, kulturních památek i zajímavých lidí. Termín jsme museli naplánovat dlouho dopředu, proto bylo v sázce, jaké bude počasí. Předpověď hlásila doposavadní nejteplejší víkend v roce (ve chvíli, kdy píšu tento příspěvek, je ještě větší horko, i když už je po deváté večerní...). Vyjeli jsme proto z báze kolínské brzy ráno. Ve tři čtvrti na devět byli jsme na vlakové zastávce s názvem Zámrsk. Nehleděli jsme na to a vyrazili silničkou směrem ku Vraclavi, která