z duše smršť

Ještě jsem dnes objevil dva zajímavé hudební projekty. Nejprve jsem si pustil album, které mají podepsané Black Hill a HeklAa. O projektu HeklAa jsem se dozvěděl, že za ním nestojí žádný Gunnar Ólaffsson ani jiný Islanďan, ale francouzský hudebník Sébastien Touraton z města Colmar. A Black Hill je vlastně Silent Island. Takže Černá hora je Tichým ostrovem. Za těmito jmény je schován Csarnogurszky István. O něm nevím nic, jen to, že je Maďar. A poslouchá se moc příjemně. Ať už jako Black Hill nebo jako Silent Island.

Dnes mi se psaním příspěvku pomáhali The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble. Tento projekt vznikl v nizozemském Utrechtu v roce 2000. Stylově jsou nejblíže termínu avantgardní jazz s využitím elektroniky. Příbuznými styly jsou určitě trip - hop nebo ambient.

Jen něco málo přes kilometr od nejzápadnějšího bodu areálu ruzyňského letiště, zároveň přímo za halami firmy Amazon, necelé dva kilometry od karlovarské D6 a asi pět a půl kilometru od známých Lidic leží obec Hostouň, známá už od 13. století a jako zemědělský dvůr je určitě daleko starší. Žije v ní asi dvanáct stovek lidí. Všude omílají, že název vznikl z osobního jména Hostún, ale nikde se neuráčí se v tom trochu pošťourat. Mně je totiž jméno Hostún trochu podezřelé. Ale to je jedno, tenhle příspěvek je o něčem jiném. Každopádně já jsem Hostouní snad párkrát v životě projel, víc jsem nevěděl... Dokud mi zapálený vlastivěd a historik Zdeněk Víšek neprozradil, že v Hostouni jsou dva židovské řbitovy. Od té doby můj zájem o tuto ves rapidně stoupl. Jak to však bývá, pod svícnem bývá největší tma, a to neplatí jen o židovském řbitově slánském, kladenském nebo blevickém, ale zároveň i o blízkých řbitovech hostouňských. Nějakou dobu jsem nenašel čas se v Hostouni zastavit. Až jednou jsem si

Výlety do Českého středohoří nikdy neomrzí. Tentokrát jsme se rozhodli dobýt hrad Ostrý, který leží přímo naproti mohutnému masivu Milešovky. Auto jsme nechali v Milešově, přímo pod zámkem. Ten stojí na na skalním ostrohu nad potokem a není těžké uhodnout, že vznikl přestavbou středověkého hradu. Stejně jako hrad Ostrý a další stavby v okolí ho nechali postavit Kaplířové ze Sulevic, místní, původně vladycký rod, známý od 11. století. Dramaticky zasáhl do dějin české země ve století 17. Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl jedním z direktorů stavovského povstání a v roce 1621 byl spolu s dalšími pány popraven na Staroměstském náměstí. Jeho vnuk Kašpar Zdeněk byl naopak vojevůdcem v císařských službách a proslul hlavně obranou Vídně proti Turkům v roce 1683. Brzy poté celý rod Kaplířů ze Sulevic vymírá. Zámek je nepřístupný, ale možná se tam jednou podíváme, protože je v něm léčebna dlouhodobě nemocných. V Milešově jsme prošli okolo hřbitova, překročili Pálečský potok a začali stoupat do kopce,

... snad byl čas teď se nadechnout. vzduch ráno a večer chladný, až frízy či freš. ale přes noc už se dá s pootevřenými okny. a při úplňku s pootevřenými oky. je čas nadechnout se. ale jaro přišlo jak jaderná válka. pálivé, prudké a jen těžko dýchatelné. snad zítra. vzduch se zchladí čerstvým větrem ze severních moří. pozdrav z islandu a fríska. přeháňka poprchne... zatím dýchám japonský vzduch....

Kamarád z Ústí nad Labem, který se ohlásil na sobotní návštěvu, je nadšeným hledačem kešek, věnuje se tedy geocachingu. Setkání jsme domluvili na sobotní 11.h dopolední ve Velvarech. Ačkoli po ránu pršelo a bylo nevlídno, před polednem se obloha vyjasnila a já si mohl rozlehlé středověké velvarské náměstí a jeho památky vyfotit ve velice pěkném světle. Na náměstí krále Vladislava najdeme mariánský sloup, dílo barokních sochařů Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho z let 1716-19, mohutnou radnici, která se začala stavět těsně před třicetiletou válkou a byla dostavěna až po ní, aby byla v 18. století přestavěna, a také gotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Petr se přihnal odněkud z polí za koupalištěm v Malovarech, kde lovil prchající kešky. Ještě zkusil najít jednu kešku někde za mostkem, kde měly být smrčky. Smrčky jsme našli rozličných tvarů, kešku ale ne. Vrátili jsme se na náměstí k autu a vyrazili směrem na Zlonice. Naší první zastávkou byla obec Skůry. Ves

Prudké svahy nad pražským Smíchovem bývaly osazeny zemědělskými usedlostmi, jakýmisi českými haciendami se sady a vinicemi. Později přibyly historizující, secesní a funkcionalistické vily v zakroucených uličkách okolo těch bývalých statků. Nakonec i činžáky a bytovky z doby poválečné. Zbylo místo i na parky a jinou zeleň. Na procházku ideální terén. Objevil jsem tuto čtvrť, když jsem poprvé zavítal na hřbitov Malvazinky . Teď nastal čas si čtvrť nad pražskými parky Mrázovka a Santoška projít. Minulou sobotu jsme tak s dvěma kolegy učinili. Nutno hned na začátek podotknout, že jsme na Paví vrch nedošli. V uličkách nad Santoškou jsme někde špatně zahnuli zrovna v tu chvíli, kdy se mi vybil telefon (do kterého mi náš IT ve firmě už delší dobu slibuje novou baterku). Ne že by nastala panika a zbrklý útěk, ale než jsme se zorientovali, tak jsme byli skoro u hřbitova na Malvazinkách. Paví vrch jsme si tedy vyfotili, až když jsme scházeli dolů na Radlickou do hospody U Prince Miroslava. Ale z