z duše smršť

Další řbitov v šesté pražské části, který jsme s kolegou Honzou Čečrdlem navštívili, je řbitov v Bubenči. Pro nás jako pro Slaňáky je zajímavý tím, že je na něm pořben sochař Jan Zach, slánský rodák, který žil dlouhá desetiletí v Brazílii a v USA, kde také zemřel. Právě jeho osobě se Honza hodně věnoval jako ředitel slánského muzea při příležitosti 100. výročí umělcova narození. Sochaři Zachovi jsme na hrobě zapálili svíčku a poté si prohlédli celý řbitov, plný zajímavých náhrobků. Původně se v Bubenči pořbívalo okolo kostela sv. Gottharda. Malý středověký řbitov přestal koncem 18. století vyhovovat a vystavěn byl nový řbitov blízko dnešního náměstí Pod Kaštany. Jeho kapacita však byla naplněna během necelých sta let, později byl za 2. sv. války zdevastován. Dnešní řbitov v ulici Antonína Čermáka byl spolu s domem hrobníka a chudobincem otevřen v roce 1888. Dnes je hlavním řbitovem pro Prahu 6. Vzhledem k době jeho založení se na něm nacházejí zajímavé náhrobky z doby přelomu 19. a 20.

Kostel sv. Matěje je známou pražskou lokalitou. Byl postaven na vysokém ostrohu nad údolím Šáreckého potoka. Toto místo bylo osídleno již v různých obdobích od doby bronzové. Sám kostel je spolehlivě doložen až z počátku 15. století. V druhé polovině 18. století byl zbořen, protože přestal vyhovovat kapacitně, a postaven byl nový kostel v pozdně barokním slohu. Kostel se stal dějištěm známých poutí už koncem 16. století. Vedla k němu křížová cesta s kaplemi od prostoru dnešní Hradčanské. S nárůstem zájmu o poutě a jejich komercionalizaci se pouťové atrakce postupně přesouvaly do prostoru dnešního Vítězného náměstí a od 60. let 20. století nakonec do tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, tedy na dnešní Výstaviště. Okolo kostela sv. Matěje se nachází řbitov pro Dejvice a Šárku. Díky své výjimečné poloze na ostrohu nad Šáreckým údolím jde o místo velice atraktivní. Řbitov je rozdělen na část šáreckou, přímo okolo kostela, a dejvickou, níže pod kostelem. Působí příjemným, útulný

Nezvykle teplé a slunečné listopadové počasí zlákalo na výlet i mě se skupinkou přátel. Prošli jsme část Džbánu, kde jsme vystoupili na vrch Výrov, ze kterého je nádherný výhled západním směrem na Žatecko a Podbořansko, tajemnou krajinu, málo osídlenou, plnou zapomenutých památek na doby minulé. Z Výrova jsme sešli do vesnice Líčkov, která je známá především svým zámkem, který patřil malíři Oskaru Brázdovi a kde jeho paní dodnes opatruje jeho odkaz. V Líčkově je ale také hezká, upravená náves s kapličkou a sochou sv. Jana Nepomuckého, na cestě k zámku stojí památný dub. Asi dva kilometry od Líčkova za kopečkem najdete větší vesnici. Jsou to Liběšice. Také mají hezky upravenou náves, na ní jednu dominantu. Je to kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie. Kostel se stal po přestavbě po roce 1700 významnou barokní památkou, ale věhlas mu dodalo teprve zjevení Panny Marie tonoucímu muži v blízké vsi Kluček. Z kostela se stalo významné mariánské poutní místo. Mariánský kult je přítomen v