z duše smršť

Luc Ferry, čerstvě jeden a sedmdesátiletý, je známou postavou veřejného života ve Francii. Profesor filosofie, doktor politických věd působil nejen na univerzitách, ale zastává i funkce ve státním systému, např. jako ministr školství. Jeho dílo je rozmanité a já o něm vůbec nic nevím. Od roku 1985 vydal mnoho knih. V češtině v roce 2008 vyšla kniha Rozumět životu. Uvedení do filozofie nejen pro mladou generaci. Slovensky vyšla v roce 2003 kniha Človek - Boh alebo Zmysel života. Kniha Řecké mýty: Mytologie a filosofie vyšla v roce 2020 v nakladatelství Garamond a na mě někde vykoukla v rámci zaplávy reklam na internetu. Objednal jsem si ji a nezalitoval jsem ani na okamžik. Kniha mne velice zaujala úsporně, ale přitom pečlivě detailně popisovanými situacemi a charakteristikou jednotlivých dějů a postav.  Kniha začíná trochu překvapivě Odysseou, tedy příběhem krále ithackého, který se celá léta vracel z bojů o Tróju na rodný ostrov a zažil příhody, které by skoro každý druhý nemohl p...

Je přesně týden do Dušiček, tudíž na hřbitově je v neděli po šestnácté hodině příjemně prázdno. Jasné podzimní slunce se začíná pomalu klonit k západu a vytváří fantastické obrazy na barevném listí vzrostlých stromů, zatímco na hroby samotné světlo nepronikne a ony tak zůstávají stát tiché v stínu stín věčný člověku připomínající. Vzduch je svěží a plný kyslíku. V příjemném oxymorónu kypí hřbitov životem. Cvrkot drobných pěvců se doplňuje s rytmickým ťukáním strakapoudů. Stromy září jak obří lampiony. Už dříve mě zaujal u horní zdi prvního hřbitova prostý hrob s Kristem, kde jsou pochovány dvě ženy. Františka Vondroušová, narozená v Časech, což zní mysticky, ale Časy jsou vesnice nedaleko Sezemic u Pardubic, a Ph.C. Justa Vondroušová, prof. řeči. Zjevně matka a dcera. Říkal jsem si, že Justa Vondroušová není tak časté jméno a zkusil google. Vygeneroval mi zajímavý článek v Deníku . Vyplynulo z něj, že slánská učitelka Justa Vondroušová byla pozdní láskou básníka Jaroslava Vrchlického! ...

Jak loď, jež na vlnách se pyšně řítí, je celý život jako tretka jen, vždyť v tiché smrti klesá hlučné žití a míjivější bývá nežli sen. Minamoto no Hitoshi (880-951)

Slánská (a asi nejen slánská) knihovna nabízí každý měsíc vyřazené knihy v takzvané burze knih. Ale není to burza, jak si ji představujete. Jsou to prostě knihy v regálu nebo na stolech, u toho stojí chumel dravců s batohy a taškami a loví. Jestli se to pak pokoušejí prodávat za lepší peníze v antikvariátech, nebo co s tím dělají, to nevím, ale vídám tm pokaždé ty samé. Vzhledem k tomu, že mě zajímá trochu jiná literatura než většinu, tak občas něco zbyde i na mě. Dnes jsem neomylně sáhnul po objemné knize, kterou vydalo nakladatelství Odeon v roce 1988 a která obsahuje 70 povídek od amerického spisovatele Raye Bradburyho. Autor světově proslulých knih jako jsou Marťanská kronika nebo 451°Fahrenheita byl především skvělý povídkář. Jeho povídky, ať už horrorové, fantastické nebo o zvláštních lidech, patří k tomu nejlepšímu, co kdy v žánru povídky vzniklo. Už se na ni moc těším.

Příběh brilantního portrétisty, se kterým se rozejde žena. Banální téma a také se zdá dlouho, že děj bude poklidně plynout snad až do strany 2686. Ale tolik stran kniha nemá a děj dostane potřebné grády. Děje se tak za pomoci magických prostředků. Jak jinak u pana Murakamiho, který nemilosrdně nechává své čtenáře své knihy hltat a vytvářet si tak spánkový deficit, špatnou pracovní morálku, nesoustředěnost v běžných životních situacích a další patálie. Romantická chata vysoko nad pobřežím moře, Mozartova nebo Straussova hudba a poklid, který by nikdy nemusel skončit. Ale také záhadný soused v hi tech domě naproti přes údolí, tajemný temný muž z bílého Subaru a několik krásných žen, každá jiná. A dále příběh starého malíře, který dlouhá desetiletí skrýval tajemství z mládí. A samozřejmě komtur. Slovo, které nezná každý. A postava, která výrazně hýbne dějem. Tedy postava... vlastně idea. S hlavním hrdinou se pak čtenář řádně zapotí při náročné cestě vlastním nevědomím. Kdo je kdo v této h...

K Winfriedu Georgu Sebaldovi jsem se dostal díky recenzi Ondřeje Horáka v sobotní příloze Lidových novin Orientace. Recenze se týkala v titulu tohoto textu zmíněné knihy, která se pak ke mně ze Sebaldových knih dostala jako první, ale taky mě vůbec seznámila s touto zajímavou postavou moderní německé literatury. I když v ní stojí spíš někde stranou na pomezí, je to postava velice zajímavá. Germanista, od svých 26 let trvale žijící v Anglii, kde působil jako vysokoškolský profesor, psal vlastně stále dokola totéž. V originálních literárních esejích, napůl dokumentech, částečně fikcích popisuje jak cesty své duše, tak cesty Evropy, Německa, německého národa a společnosti v dobách převážně novověkých a moderních, používaje přitom různé postavy literární, jiné umělecké, politické či jinak společenské historie. Na příbězích vystavěných okolo postav se jako cukrová vata na špejli nabaluje obraz Evropy, její historie plné katastrof, následků totalitních ideologií a válek. Jemně, poeticky a s ...

Kruh je především znám jako americký horror z roku 2002, což je remake japonského filmu z roku 1998. Tento japonský film byl natočen podle knihy spisovatele Kodži Suzukiho z roku 1991. Vzhledem k tomu, že jsem ani jeden z filmů neviděl, byl jsem na knihu zvědav. Získal jsem ji ve výprodeji v knihovně za jednu korunu. Kruh je jedna z prvních knih Suzukiho a přinesla mu celosvětovou popularitu. V Japonsku se stal vyloženě kultovním spisovatelem a první díl Kruhu měl další pokračování, až vznikla celá série. V návaznosti na to také vzniklo několik filmů a TV seriálů. O Kruhu se sice běžně mluví jako o horroru, ale kniha má spíše detektivní atmosféru. Vzhledem ke skutečnostem, které se v knize odehrávají, je na všechno jen omezené množství času, proto se děj odehrává v hektickém tempu. Hlavní postavou je novinář, který si všimne podobných rysů u dvou zdánlivě nesouvisejících úmrtí a začne pátrat po tom, co tato úmrtí spojuje. Poté, co se sám dostane do situace, kdy se domnívá, že může zemř...

S Ivanem Blatným jsem se poprvé setkal díky knize Pomocná škola Bixley, kterou vydalo nakladatelství Torst v roce 1994. Fascinovaně jsem pročítal krátké říkánky, složené z postřehů, asociací, psané částečně česky, částečně anglicky (ale třeba i francouzsky nebo německy) a tušil jsem, že čtu něco výjimečného a zvláštního. Neměl jsem ale o autorovi žádné informace. Jak se čas a prostor plnil informacemi, zjišťoval jsem o Ivanovi Blatném víc a víc jsem četl jeho další básně. Vrcholem mé snahy o poznání Blatného života a pochopení jeho poezie bylo zakoupení knihy Básník (Román o Ivanu Blatném), kterou napsal a vydal Martin Reiner, spisovatel a nakladatel (ale také divadelní dramaturg, organizátor, literární teoretik...). Kniha vyšla v nakladatelství Torst v roce 2014. Pan Reiner se věnuje Blatnému již dlouhá léta. Z knihy je dobře patrno, kolik toho musel nacestovat, s kolika lidmi o Blatném mluvil, kolik archivních materiálů musel nastudovat. Zároveň dokázal podat životopis Ivana Blatného...

Jméno Stanislava Segerta mi vůbec nic neříkalo, dokud jsem někde nenarazil na zmínku o knize o tzv. kumránských svitkách, kterou napsal právě tento muž. Zmínka o knize mě velice zaujala, a proto jsem si ji objednal v antikvariátu. Po přečtení knihy jsem svého rozhodnutí vůbec nelitoval. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavého nejen o samotných svitcích od Mrtvého moře, ale také o společenské a náboženské situaci v Palestině na přelomu letopočtů. A také jsem si samozřejmě zjistil něco o autorovi. Stanislav Segert byl český teolog, lingvista, hebraista, znalec semitských jazyků. Působil jako duchovní Českobratrské církve evangelické, po získání doktorátu přednášel v Praze, od poloviny šedesátých let 20. století působil ve Spojených státech amerických jako profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků. Publikoval asi 20 knih. Jednou z nich je i kniha Synové světla a synové tmy: Svědectví nejstarších biblických rukopisů. Kumránské svitky neboli svitky od Mrtvého moře jsou písemn...

Není větší potěšení, než když člověk sáhne do knihovničky pro knížku z výprodeje z knihovny a shledá tuto nenápadnou starší knihu bez obálky knihou zajímavou, ba přímo fascinující. Stalo se mi to před nějakými dvěma třemi týdny, kdy jsem sáhnul po knize, kterou jsem považoval za vyprávění středověkého renesančního šlechtice, který putoval ke svatému hrobu. Aspoň název knihy Nešťastné putování do Šťastné Arábie mi to tak evokoval. Ale zmýlená neplatí. Kniha dánského spisovatele Thorkilda Hansena popisuje expedici vypravenou dánským králem v roce 1761. Její cesta směřovala přes Středozemní moře, Cařihrad, Egypt a Rudé moře do Jemenu, který je onou Šťastnou Arábií a který byl faktickým cílem cesty. Hansen popisuje cestu věcně, dokumentárním způsobem, přesto dokáže vyvolat a stupňovat napětí jako ve filmovém thrilleru. Výpravy se zúčastnilo pět lidí, přírodovědec, lingvista, lékař, kreslíř a zeměměřič. Charaktery účastníků výpravy a jejich vzájemné vztahy mnohokrát fatálně ovlivnily výprav...

Spisovatel Jaroslav Jan Paulík je polozapomenutou a pro mě donedávna úplně neznámou postavou české literatury. Narodil se v Pelhřimově roku 1895, vystudoval filologii, učil na obchodní akademii a byl literárně činný jako novinář, literární kritik a překladatel. Kromě literatury se odborně zajímal o film a rád cestoval. Jeho literární dílo je pestré. Je to řada drobných útvarů: fejetony, kritiky, trampské písně, básně, drobné prózy. Jeho nejvýznamnější díla jsou trampský román Arizona, dále Sentimentální cesty - cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru, další román Utonulá, který situoval do rodného Pelhřimova, stejně jako povídky Ošklivá tvář lásky. Od literatury s romantickým nádechem - cestopisy, trampské prostředí, se dostal k psychologicky laděným prózám. Byl to statečný člověk zapojený do protinacistického odboje. Byl odhalen, uvězněn a odsouzen k 10 letům v káznici, kde už po osvobození, 13.5.1945 umírá na celkové útrapy v 50 letech. Komunistickým režimem nebyl připomínán, reha...

Nejlepší kniha, kterou jsem za poslední měsíce četl. Objevil jsem ji náhodou v prodejně Levných knih a okamžitě jsem samozřejmě po ní sáhnul. Byl jsem překvapen asi jako všichni, kdo kdy Henryho Millera četli. V roce 1939 se Miller rozhodl si udělat dovolenou a odjel do Řecka, kde strávil asi rok. Po dlouhých letech v Paříži byl Řeckem, jeho přírodou, památkami, místy a především lidmi doslova ohromen a vše vypsal právě v tomto nevšedním cestopisu. Ze stránek knihy přímo tryská jeho nadšení, energie, kterou za svého pobytu v Řecku nabyl, a ne zřídka jeho myšlenkové pochody vrcholí filozofickou esejí, průzračným vhledem, který dokáže nadchnout i po těch desítkách let. V této knize se Miller projevil nejen jako výborný spisovatel, ale také jako moudrý člověk se schopností formulovat životní pravdy, aniž by působil uměle nebo trapně. Řecko na prahu druhé světové války vyvolalo v Millerovi velice hluboký rozměr vnímání a vyjadřování. K tomu je třeba přičíst opravdu nevšední popis řeckých s...

Géniové dávnověku aneb 7000 let orientace ke Slunci je posmrtně vydané opus magnum ing. Zdeňka Ministra, vědeckého pracovníka v oboru metalurgie, který svou seniorskou životní etapu věnoval archeoastronomii, výzkumu míst, na kterých stály sluneční svatyně od mladší doby kamenné a pohledu na českou krajinu z různých těchto míst jako na fascinující obzorový kalendář. Díky velkému množství takových památek v okolí Kladna a Slaného, spojil svůj život právě s touto částí Čech. Stal se tak zajímavou a pozoruhodnou postavou našeho regionu; publikoval své objevy také ve Slánském obzoru. Nedaleko Slaného leží totiž jeden z neolitických rondelů, geometricky velice přesných svatyní, které sloužily mimo jiné k pozorování východů Slunce a tím k určování kalendářního roku tehdejších obyvatel. Ve své knize zasvěcuje čtenáře do archeoastronomie, oboru, ve kterém byl uznávanou evropskou autoritou, sleduje orientaci neolitických rondelů v dnešních českých zemích, ale i na Slovensku a v Rakousku, keltský...

...při návštěvě knihovny jsem sáhl po osvědčeném autorovi. a vyplatilo se! vonnegut si mě okamžitě získal sdělením, že postavy a příběh jsou vymyšlené a jako vždy rozjel velkou hru na malé ploše plnou černého humoru, groteskních situací a pohnutých osudů konkrétních osob na pozadí velkých dějinných událostí... Příběh vypráví Rabo Karabekian, v tuto chvíli už bohatý starý muž, vdovec, žijící téměř opuštěně v honosném domě v Nové Anglii. V tu chvíli mu do života vstoupí žena, která svým nezdolným temperamentem rozbourá jeho pečlivě budovanou ulitu a rozvrátí hodnoty, na nichž si zakládal, ale navíc ho donutí, aby začal psát svůj životopis. Tak se dozvíme spoustu groteskních detailů ze života arménské rodiny, která žila na zapadlém místě v Kalifornii mimo arménskou komunitu, historky z druhé světové války, bohémské poválečné zážitky v partě umělců, setkáme se se spoustou nikdy neexistujích ale také skutečných postav a postupně si skládáme obraz myšlení lidí dvacátého století, kteří ho pro...

udělal jsem si drobnou radost a v knihkupectví academia jsem si vyhlédl ve výloze a posléze zakoupil poměrně tučnou brožovanou publikaci typu průvodce s názvem minerální prameny v čechách, na moravě a ve slezsku. jarní výlety se blíží a thematický zájezd po některých pramenech s léčivými vodami může výrazně výletní sezónu zpestřit. inu, těšme se!

Vítr bouchá dveřma hajzlu (červánky, apartmá v hotýlku nad mořem, srdce až v krku) Má skutečná láska je daleko (budeš to zase ty)

... do prohnilých a dekadentních spojených států amerických je z nejmenované země vyslána speciálně vycvičená skupina agentů z cílem infiltrovat se do prostředí a zlikvidovat nepřítele operací nazvanou zkáza. všichni agenti jsou v pubertálním věku a oficiálně jsou do usa vysláni v rámci jakéhosi programu a rozmístěni do běžných amerických rodin... Já jsem tedy Palahniuka nikdy moc nemusel, ale tohle mě dostalo. Za prvé je to nesmírně vtipné. Černý groteskní humor neztrácí na šťávě až do konce. Za druhé je to psáno velice zajímavým, až experimentálním způsobem, z pohledu agenta - operativce mě, jak nazývá sám sebe, Pygmeje, jak je pro svou malou postavu a exotický vzhled okamžitě přejmenován ve své americké rodině - nedokonalým, polopatickým a popisným způsobem, navíc bezelstně přejímajícím slangové výrazy okolní neuvědomělé americké mládeže jako výrazy nezabarvené (chvála překladateli - musel se s tím slušně nadřít). Nechybí ani obvyklé Palahniukovy násilné a drsné scény, ale ze všeho ...

Vynikající záležitost! Ale pravda, že trochu specialitka. Pokud má někdo rád starou sci - fi a neorientuje se pouze na angloamerickou tvorbu, tak určitě zná jména bratří Strugackých, ruských autorů, kteří začínali tvořit po druhé světové válce. Postupně se stali uznávanými klasiky. Z jejich díla je asi nejznámější kniha Piknik u cesty, kterou převedl na filmové plátno jedinečným způsobem režisér Tarkovskij pod názvem Stalker. Argo vydalo knihu prvotin obou bratrů, tedy naprostých rarit. Kniha navíc vychází v dvojjazyčné rusko - české verzi a je tak vhodná i pro milovníky ruštiny. Vše v péči překladatele Libora Dvořáka.

Převzato z Wikipedie: Opričnina byl zvláštní správní systém v carském Rusku, jehož podstatou bylo rozdělení státu (území, úřadů, pokladny, hlavního města) na dvě části, zemštinu tradičně spravovanou zemskými orgány v čele s bojarskou dumou a opričninu, nacházející se v přímém carově vlastnictví. Zpočátku patřila do opričniny polovina, později až dvě třetiny moskevského území, především centrální oblasti s kvalitnější půdou. V opričnině zřídil car stejné orgány, jako byly v zemštině, dvůr, příkazy, dumu ad., zamýšlené nové typy orgánů státní správy nevznikly. Opričnina byla zaměřena proti mocenským a separatistickým snahám bojarsko-knížecí aristokracie, jejím hlavním cílem mělo být prosazení absolutistické moci panovníka, samoděržaví. Jeho hlavním mocenským nástrojem se stalo opričné vojsko, neboli opričníci , původně tisíc mužů tvořících carovu osobní gardu, jejichž počet se rychle rozrostl na šest tisíc. Rekrutovali se především ze střední poměstné šlechty, ale byli zde také příslušn...

Kniha Upíři spisovatele Jana Šmída je svižně napsanou lehce fantastickou detektivkou s prvky černé grotesky. Přestože vyšla ještě před rokem 1989 (v edici Spirála Československého spisovatele), překvapuje velice věrnými reáliemi Spojených států a celkovým spíše americkým střihem. O Janu Šmídovi bylo známo, že byl v popisu reálií velice důsledný a že si nechal dokonce poslat z USA Zlaté stránky, aby byl v popisu newyorkských ulic opravdu přesný. To jen taková perlička na okraj... Děj Upírů se odehrává ve městě Syrakusy ve státě New York, kde si dva "obchodníci" (se vše říkajícími jmény Danny Stephen a Donald King) otevřeli firmu slibující druhý život v lepších časech. Zákazníci se nechávají zmrazit a ve zmraženém stavu se mají dočkat časů, kdy budou objeveny léky na nemoci, jimiž trpěli před zmražením. Během té doby plynou na konto majitelů firmy tučné měsíční splátky. Vše jde jako po másle, dokud se neobjeví zpráva, že byl objeven lék na rakovinu. Náhle je třeba sehnat několi...