z duše smršť

k cestě za přáteli do jižních čech jsem v určitém úseku použil silnici č. 4, tzv, strakonickou. zde lze na hranicích středních a jižních čech navštívit na 20 kilometrech tři židovské řbitovy, každý jiný, všechny krásné. první z uvedených, řbitov v zalužanech, leží ještě v bývalém příbramském okrese ve středních čechách, další dva, které se nacházejí u městysů podobných jmen, mirovic a mirotic, se nacházejí už v okrese píseckém nedaleko známých čimelic. krátká zastavení na místech, která vybízí k zamyšlení, by občas neuškodila nikomu z těch, kdo po strakonické spěchají za svou víkendovou pohodou na chalupě někde u vodňan nebo na šumavě.... Zalužany Řbitov najdete velice snadno přímo u silnice vedoucí k obci směrem od odbočky z hlavní strakonické. Ještě před prvními domy, za řídkým pásem jehličnanů se nalézá neohrazený řbitov z první poloviny 18. století. Řbitov přežil zánik místní židovské komunity v roce 1890 i nacistickou okupaci. Zeď a obřadní síň se podařilo zlikvidovat až komunis

Názvem Kamýk je pojmenováno několik vrchů v České republice. Význam slova je jasný, vrch s kamenitým vrcholem nebo s výrazným skalnatým prvkem. Kamýk, který jsme druhou zářijovou sobotu s Ondrou Čečrdlem jako počátek našeho výstupu na mohutnou masu hory Hradišťany vysoko nad námi navštívili, se nachází nad obcí Libčeves v jihovýchodní části Českého středohoří. Je to relativně nevysoká, ale výrazná čedičová vyvřelina ve tvaru typického štíhlého kuželu. Kamýk je porostlý suchomilnou a teplomilnou vegetací stepního typu, opět tak typickou pro holé homole této části Středohoří. V blízkém okolí je takových vrchů více, ať známá Raná a neméně známý Oblík, tak menší Číčov či Šibeník. Název Kamýk naplňují malebné skalky v horní části úbočí zejména na západní a severní straně. Vrchol Kamýku je úzký hřbet orientovaný severojižně. Je odsud nádherný výhled na celou část Českého středohoří v okolí Libčevsi i směrem na Most a Lovosice. Na výlet se sem dá dojet autem směrem od Loun buď po hlavní silni

Využil jsem víkendu stráveného blízko východního okraje Prahy a navštívil jsem zajímavou archeologickou lokalitu. Hradiště Šance s kostelem sv. Markéty se nachází u Královic, prastaré vísky, která si zachovala svůj vesnický charakter tak, že byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou, ačkoli od roku 1974 je součástí Prahy. Nad vesnicí na ostrožně nad říčkou Rokytkou se nachází hradiště z doby vzniku českého přemyslovského státu. Předpokládá se, že mělo významnou správní úlohu. Mohlo být sídlem Boleslava I. nebo Boleslava II. Bylo zřejmě střediskem pro ovládání prostoru na východ od centra přemyslovského území. Hradiště je ze tří stran obklopeno svahy, čtvrtá strana byla chráněna mohutnými valy a tudy také vedla přístupová cesta chráněná bránou. Vnější val dosahuje délky asi 340 metrů a výšky až 7 metrů, před ním se ještě nachází místy až 11 metrů široký příkop. Větší část hradiště dnes zaujímá pole, ale na bývalé akropoli stojí kostel svaté Markéty se řbitovem. Kostel určitě souvisí s

Uhříněves je obec známá v písemných pramenech od 13. století, městys od konce 19. století, město od roku 1913 a součást Prahy od roku 1974. Rozkládá se na jihovýchodním okraji Prahy při silnici na Říčany. Žije tu více než 8000 lidí. V severní části Uhříněvsi leží při potoku Říčance obora. Podél ní vede značená turistická cesta a zároveň naučná stezka. Tudy přijdete k velice pěknému a dobře udržovanému židovskému řbitovu. Řbitov byl založen na začátku 18. století, nejstarší rozluštěný náhrobek je z roku 1719. Náhrobků se zachovalo asi 300 a židovská obec zanikla v roce 1940. Ke řbitovu patří i řbitovní dům a márnice, které jsou po rekonstrukci. Řbitovní branka je uzavřena, a ačkoli je řbitov obklopen nízkou zdí, kterou lze na několika místech přelézt, respektoval jsem žádost umístěnou na tabuli před řbitovem a na řbitov jsem nevstoupil. Snímky jsem pořídil přes zeď, proto jsem nepořídil žádný blízký záběr na nápisy a symboly na náhrobcích. Nejnovější náhrobky jsou opatřeny nápisy v češt