z duše smršť

...čas vánoční nakládá lidem fyzické i psychické zátěže nad míru...mnohahodinové trávení času s příbuznými a trávení mnohakilogramových jídel patří k zátěžím největším....čelit těmto zátěžím procházkou, výletem či výpravou je jedno z nejlepších řešení....já, keebl, knedlik, marcelka a johnny s bedřichem jsme si na výlet vyšetřili druhý svátek vánoční a místo se štěpánem na koledu jsme vyrazili do čarovné krajiny džbánu, po pradávných, dodnes záhadných hradišťích a kultovních místech, na hrad pravdu a na pivo pak do útulné vesnické hospůdky... do vlaku jedině s plnou hubou na výlet se nejvíc těšil bedřich vrch rovina je věrný svému názvu rovinou ke kounovským řadám je třeba sa vážně povážiť kounovské řady jsou dodnes zahaleny tajemstvím vstup zakázán do ohrady s koněm przewalského, koněm hospodářského a koněm kounovského ohlédnutí za záhadami archeologie? pohled z bývalého hradiště na rovině do údolí čarovné babky na sběru penízovek za vesnicí pnětluky se rýsovalo české středohoří prudk

...krasavica...

...věřte nebo nevěřte, toto je úplněk...: ....je to halt astronomie...

....jedna z opravdu vhodných písní k nejtemnější části roku.... Life it seems, will fade away Drifting further every day Getting lost within myself Nothing matters no one else I have lost the will to live Simply nothing more to give There is nothing more for me Need the end to set me free Things are not what they used to be Missing one inside of me Deathly lost, this can't be real Cannot stand this hell I feel Emptiness is filing me To the point of agony Growing darkness taking dawn I was me, but now He's gone No one but me can save myself, but it to late Now I can't think, think why I should even try Yesterday seems as though it never existed Death Greets me warm, now I will just say good-bye

původně to vypadalo, že kajuta má být mou spásou. byla zaplněna knihami, jak se patří na dlouhou cestu. byla vybavena stálou šňůrou na věšení prádla. byla opatřena chladničkou a balkóny.... koráb plul a plul a světlé zítřky zdály se být na dosah. ale dosahu není snad, i kdyby nepřišlo to šílenství a pak bahenní horečka a moskyti.... ale i tak musím se teď spokojit se svou kajutou tady na korábu. uvízli jsme v prastaré bažině a lidé tu postupně stárnou. celý koráb se propadá hloub a hloub a spodní patra už ohrožují krokodýli. Naštěstí bydlím v devátém patře a naštěstí je vždy připraven vůz škoda mistic, který mě vždy vyveze mimo zónu....

...příští velikonoční pondělí vychází na apríla. asi bude nějaká legrace. snad budu někde mimo městský folklor...

...dneska jsem chtěl psát o výletě do džbánu nebo taky o smyslu letošních vánoc... takový ty tradiční a i seriozní témata. nakonec jsem místo toho zavolal do banskej bystrice peťovi priehradníkovi, kterýho jsem tři a půl roku neviděl... pak jsem tu seděl a čekal jsem, jestli mi pošle číslo na michala ze znojma, na kterýho jsem si musel chvíli vzpomínat, kterej to je. a furt nic. michala jsem chtěl poprosit o číslo na paddžiho, kterej je z karviný, ale žije v brně, a se kterým jsem po telefonu mluvil naposled před třema lety. ...pak jsem aspoň vymyslel názvy pro články, který jsem zatím nenapsal: Společenstvo suťového lesa na výpravě za pravdou a láskou Až na konec ledu

Tak tuhle záležitost si Slaňák často doma u telky nevychutná. Vesnice Kout, která má v názvu trochu zavádějící označení na Šumavě, leží totiž nedaleko Domažlic a do krušovicky zarputilého kraje vynikající pivo z místního pivovaru ještě neproniklo. V rámci vánočních nákupů jsem ale navštívil pivotéku v Praze blízko Letné a neodolal jsem zpříjemnit si ponákupní večer. Koutská nefiltrovaná dvanáctka je světlé pivo plzeňského typu s typickou vůní pro nefiltrovaná piva, tedy vonící po sladu a kvásku, velmi dobře pitelné, vyvážené. Na večerní popíjení více než vhodné. Můžeme jen doufat, že současný trend v šíření kvalitních piv po hospodách, restauracích i obchodech, se nezastaví a že i ve Slaném si už brzy budeme moci koupit třeba právě pivo z Koutu na Šumavě.

...díky kamarádu lajbovi, kterej pilně soutěží a občas vyhraje lístky na opravdu zajímavou muziku, a díky kamarádu michalovi, kterej poskytl vůz s benzínem, mě vejlet na muziku do prahy nestál skoro ani kačku. teda pět a třicet za jedno pivko u sadu před koncertem, ale to je nic na průměrný prachy za vejlet do prahy. v akropoli bylo příjemně jako vždycky. když jsme dorazili, tak už hrála předkapela, the mentalettes, pro mě úplně neznámá a zřejmě dle chabých internetových odkazů i začínající kapela, asi odněkud z ameriky. každopádně na pódiu trsala, kroutila se a svíjela trojice čupr děvčat, v kalhotách a trikách hozenejch kamsi do šedesátejch, zatímco muzikanti byli vyšvihlí v černým štýlku někde mezi nickem cavem a robertem smithem. kapela hrála jak o život a děvčata ječela, křičela, zpíval jednohlas i trojhlas, sólo i sborově, rapovala, zubila se a šklebila. a celý to bylo nesmírně živý a organický a nás to velice bavilo. na youtube maj klípek ze singlu, kterej the mentalettes vydali