z duše smršť

Poslední díl miniseriálu o zajímavostech města Regensburgu věnuji něčemu, co je typické pro celé Bavorsko a Franky - pivu. Ve Frankách je pivovar v každé druhé vesnici, není tedy divu, že jich je několik k nalezení i ve čtvrtém největším bavorském městě. Ne každý jsme navštívili, ale i tak jsme si přivezli nějaké ty zážitky.  V samotném historickém centru leží pivovar Bischofshof. Na jedné straně ho ohraničují bývalé římské hradby a brána, ze strany druhé je to jen pár kroků k dómu sv. Petra. Jak název prozrazuje, místo bývalo biskupským dvorem. Stavba biskupského dvora začala v době, kdy se stavěl předchůdce dnešní řezenské katedrály (700-1172). Počátky stejnojmenného pivovaru Bischofshof jsou stejně staré, protože se odtud dodávalo pivo pro stavitele chrámu. Biskupský dvůr byl dokončen v 60. letech 16. století a později sloužil jako ubytování pro účastníky říšského sněmu. V roce 1810 byl biskupský dvůr  prodán. V roce 1852 se objekt vrátil do vlastnictví církve. Od té doby zde

Není žádným tajemstvím, že město Litoměřice i jeho okolí jsou plné významných barokních památek. Velice často se na nich podíleli Giulio a Octavio Broggiovi, otec a syn z italské kamenické rodiny usazené v Čížkovicích a později v Litoměřicích. Giulio se narodil v Itálii roku 1628. Přes Švýcarsko přišel s celou, pravděpodobně rozsáhlejší rodinou, v mladém věku na Litoměřicko. V roce 1658 je přijat za člena litoměřického kamenického cechu. Jeho dílo často spočívá v barokních přestavbách starších staveb. Tak tomu bylo u zámku v Mimoni nebo v Zákupech. Podílel se také na výstavbě kostela sv. Štěpána v Litoměřicích. Později se spolupracoval na jeho zakázkách i jeho syn Octavio. Zřejmě nejvýznamnějším jejich společným dílem je stavba poutního areálu v Horní Polici. Z Giulia Broggia se stal významný litoměřický měšťan, dožil se 75 let a je pohřben v místním děkanském kostele Všech svatých, na jehož barokních úpravách se oba Broggiové podíleli. Octavio Broggio se narodil v Čížkovicích v roce 1

Řezno se stalo sídlem biskupství už v roce 739 a protože leželo na samém východním okraji tehdejšího vlivu Říma, spadaly pod jeho pravomoci i pohanské oblasti slovanských knížat za hradbou Šumavy, tedy v té době už území Čechů. Výboje franckých králů na dnešní území Čech jsou zmiňovány k roku 805, kdy sám Karel Veliký stál v čele vojenské výpravy a svedl s Čechy bitvu u Canburgu, což je zmiňováno v kronice Chronicon Moissacense. Dodnes nevíme, kde onen Canburg ležel. Když se stal prvním východofranckým králem Ludvík II. Němec, pokoušel se udržet si kontrolu nad územími ležícími za okrajem svéh říše, a to byly zejména Čechy a také území polabských Slovanů. A to byl možná hlavní důvod, proč došlo k události, o které víme opět tak málo, jak víme vůbec málo o českých dějinách 9. století. V roce 844 porazil Ludvík slovanský kmen Obodritů a podrobil si jeho území. V lednu 845 přijelo do Řezna 14 českých knížat a podstoupili zde křest. Tento akt, zaznamenaný pouze ve Fuldských letopisech, vyv