z duše smršť

tento text je koncept pro deník z čundru po slavkovském lese, jak ho se slečnou há sepíšeme vlastníma rukama. slavkovský les je unikátní území se specifickým podložím, flórou i faunou. už dlouho jsem tam chtěl vyrazit na čundr. konečně se zadařilo.... nadměrné používání slov krásný a krásně je přirozeným důsledkem toho, co jsme zažívali, a není pouhým stylistickým nedostatkem. úterý 18.8. slečna há spala na hájích v altánku a vyhnalo ji více faktorů už před půl osmou, takže jsme po snídani mohli vyrazit. na stopa. ke sloupu. kdo neví, kde je ve slaným u sloupu, je trubka. nevypadalo to valně, jen příjemné počasí a úsměv slečny há držely mě při jakéms takéms optimismu. naštěstí se nachomýtl honza perníček, který nás odvezl do řevničova. tedy na hlavní karlovarskou. tam to mělo bejt jasný. a taky jo. po slabé čtvrthodince zastavil chlápek s velkým chryslerem. příjemná jízda. docela jsme i pokecali. hodil nás až do varů kousek od autobusáku. hned nám jel bus do bečova. odsejpalo to. bečov

utah je dnes mé náhradní téma. nevěnuji se ničemu, co by stálo za řeč. já ale chci řeč hodit. co je mé skutečné téma, je slečna há, se kterou to proberu osobně. taky, že teďky nemám prachy, ale to je letitá nuda. a taky, že bych docela rád prodal nějakej čaj, ale mí kamarádi, kteří o tom už vědí, o to nějako nestojej. takže tu taky neni o čem. takže utah. když je moon v utahu, chytáme se za hlavu. ti starší vědí a dodnes se taky z toho chytají za hlavu, jak to bylo celé nabité energií, když to pvo hráli. dneska je filip topol takovej klidnej střízlivej pán, ono taky není se co divit po těch letech. jo, to bylo emo, psí vojáci naživo v dejme tomu devadesátým druhým třetím. kam se dneska hrabou všechny ty nudy, který právě to legrační slovíčko maj jako světonázor. pamatuju se utah, kterej byl tak obrovskej, že lezl přes horizont malé fatry jak obrovská kosmická loď. pamatuju se utah, na kterej jsem zíral oknem z paneláku na pražský lhotce, genitálie pomazaný durmanovou mastí. zažil jsem

žalem piju na utah vyju