z duše smršť

Výjimečně krásné místo najdeme nedaleko Všerubského průsmyku na kopci zvaném Tanaberk. Poutní kostel sv. Anny patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Podle pověsti zde roku 1703 všerubský kostelník spatřil záhadnou záři a zázračně se uzdravil. Pak zde z vděčnosti nechal postavit malou dřevěnou kapli, ke které záhy začali docházet poutníci z okolí. Stavba barokního kostela pak následovala po roce 1712 a byl jí pověřen klatovský stavitel italského původu Marc Antonio Gilmeti. Narodil se okolo roku 1660 v severoitalském Comu, ale v 80. letech už působil v Čechách. Usadil se v Klatovech, kde realizoval řadu významných světských i církevních barokních staveb. Kromě kostela sv. Anny na Tanaberku se podílel na stavbách v Nýrsku, Poběžovicích a dalších místech této části Čech. Zemřel v r

Na Masarykově ulici ve Kdyni, na příjezdu od Domažlic k náměstí stojí vedle sebe dva domy propojené v jeden objekt. Jedná se o objekt bývalé židovské synagogy ve Kdyni, která je velmi pěkně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, dokonce je údajně třetí nejzachovalejší synagogou v západních Čechách. Postavena byla v letech 1862 – 1863 v historizujícím, neorománském slohu. Potřebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali členové kdyňské židovské náboženské obce. Zasvěcena byla 21. ledna 1863, ale kvůli úbytku členů obce se od roku 1929 konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Uvnitř také bývala od roku 1871 pamětní deska se jmény hlavních stavebníků, kterými byli např. Isak Augstein, Eliáš Klaubr nebo Jakub Hutter.  Druhou světovou válku přežila synagoga celkem bez úhony, zřejmě jako skladiště. Po válce  (ale možná už před válkou) přešla do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla navržena k prohlášení za kulturní pamá

Víkend otevřených zahrad nemá dlouhou tradici. Vznikl v roce 1998 ve Velké Británii  a u nás se koná od roku 2010. Počet přihlášených zahrad se každý rok zvětšuje, proto je z čeho vybírat. My jsme ale přesto vsadili na zahrady, které by i tak byly veřejnosti přístupné. A nestalo se nám tedy, že bychom například bloudili nedělními pustými místy jako jsou třeba Velvary, protože zvolená zahrada byla otevřená právě jen v sobotu. V sobotu 10. června jsme vyrazili i my, a to západním směrem, do Kraje zapomnění, na Žatecko a Podbořansko, kde se vykořeněná krajina jen zvolna vzpamatovává z ran osudu. Čekaly nás dva krásné zámky. Jeden s italskou zahradou, druhý s anglickým parkem. Zámek Stekník, který jsme navštívili jako první, leží nedaleko Žatce po proudu Ohře. Na vyvýšené terase nad chmelnicemi stojí rokokový zámek, který jako by byl sídlem vladaře malého chmelového knížectví. Jedinečnou kompozici krajiny ještě umocňuje terasovitá italská zahrada pod zámkem a v rohu této zahrady bunkr řopí