z duše smršť

Záznamy z letošního prázdninového vandru po Vysočině zakončím na třebíčském bejt olamu. Tento řbitov je spolu s židovským ghettem a bazilikou sv. Prokopa zapsán mezi památky UNESCO. Je druhým největším židovským řbitovem u nás (plocha více než 1,5 ha), nachází se na něm asi 2600 náhrobků, mnoho z nich velice cenných renesančního a barokníhotypu, a bylo na něm pochováno okolo 11 000 lidí. Založen byl asi v polovině 17.století a nahradil starší středověký řbitov, který byl pravděpodobně umístěn pod klášterní zdí na okraji ghetta. Vzhledem k tomu, že z početné židovské komunity v Třebíči zbylo ve 30.letech už jen asi 300 osob a ti byli téměř všichni zavražděni nacisty, řbitov nebyl po druhé světové válce využíván, ale zásluhou některých třebíčských občanů byl do dnešních dnů zachován ve výborném stavu. Na řbitov se vstupuje kovanou branou okolo krásné obřadní budovy z r. 1903. Procházka po něm je úchvatným zážitkem na několik desítek minut.

...a když je člověku čtyřicet, má toho vyblít ještě více.... (egon bondy) no já nevím, mně je 44 a jedná dobrá dušička mi napsala, abych slavil a užíval si. já nevím, je všední den, v práci bylo plno starostí, zítra je normální středa, mám teď podlehnout českému stereotypu a jít si sednout do hospody, pít destiláty na zdraví...na jaké zdraví, proboha, se pije rum? do práce jsem upekl sekanou a vzal s sebou dort, který mi upekla máma. když byly dvě odpoledne a pár kousků dortu ještě zbylo, tak jsem si řekl, že ho musím taky ochutnat. připravil jsem si čaj a na talířek dal kousek dortu. vtom telefon, ne služební, ten zvoní pořád, ale můj, soukromý. ségra, vyděšenej hlas, s mámou se něco stalo. skočil jsem do auta, u ségry v práci vyzvedl klíče od jejího bytu, kam máma chodí hlídat psa, překonal jsem nástrahy ucpaného města, musel jsem vyrazit dveře, protože máma se samozřejmě zamyká...no nic, odvezla jí sanitka, snad bude v pořádku, pak jsme za ní byli... teď tu sedím, poslouchám pink fl

Židovské ghetto v Třebíči je unikátně zachovaným souborem více než stovky domů soustředěných do několika uliček a je jediným takto kompletně zachovaným ghettem v Evropě a jedinou památkou na židovské osídlení oceněnou organizací UNESCO. Ghetto vznikalo někdy od přelomu 14. a 15. století a jeho podoba vznikla z omezení a stavebních zákazů. Proto jsou malé domečky namačkány na sebe, byl zde využíván každý centimetr prostoru. Díky tomu dnes můžeme obdivovat křivolaké uličky, miniaturní dvorky, průchody mezi domy... Největší příliv obyvatel nastal v 17. století, v době nejhustšího osídlení se ve stovce těchto domečků tísnilo okolo 1200 obyvatel, v té době více než polovina všech obyvatel města Třebíče. Ze 17. století pocházejí i obě synagogy židovského města, Přední a Zadní. U Přední synagogy najdeme i Tiché náměstí, nejmenší ve městě, jeho rozloha je pouhých 789 m². Největší a nejbohatší domy jsou ve spodní části ghetta, blízko řeky. Jak ghetto stoupá do svahu, domky jsou stále menší a c