z duše smršť

Do Lískýho jsme se jeli podívat na rozkvetlé vstavače vlastně přesně před rokem . Ale letošní jaro nabralo prudší spád, což se projevilo v rozbujelejší zeleni, ale také v pokročilejším stadiu květu vstavačů než jak tomu bylo loni touto dobou, kdy bylo celé jaro výrazně chladnější než to letošní. Letošní výpravu jsme také pojali jinak než jako "jen za vstavači" a udělali jsme si kolem Lískýho pěknou procházku. Ale první na řadě byla přece jen Líská stráň s rozkvetlou květenou. Aspoň jsme v květenu v květu doufali. Ale nejprve jsme se pokochali pohledem na obec Pozdeň malebně položenou v údolí Bakovského potoka a pak už nás cesta vedla na stráň. Nejprve mě popletly krásně modře kvetoucí šalvěje. Okolo bylo i jiné kvítí, už odkvetlé třešně, další stromky a keře, ale vstavače nikde. A pak jsem je uviděl. Tři poslední mohykáni se statečně tyčili v trávě. Barvy už vybledlé, květ usychající, ale dokazující přítomnost svého druhu v této lokalitě. Spokojeně jsme na chvíli spočinuli na

Michelská synagoga nebyla naším cílem, šli jsme do restaurace pivovaru Kolčavka, ale nedalo mi to, abych si přes Botič neodskočil tuto zajímavou stavbu vyfotit. Dům pochází zřejmě již ze středověkých dob a soudí se, že to mohla být viniční usedlost. Kdy byla proměněna v židovskou modlitebnu není známo, snad během 18. století. Během století dalšího byla novogoticky přestavěna do víceméně současného vzhledu. Sloužila michelské židovské obci, ale i souvěrcům z jiných částí Prahy. Plány na další rozšíření synagogy přerušila druhá světová válka a tragédie evropských židů. Po válce připadla budova Židovském muzeu, které zde uchovávalo svitky ze zaniklých synagog na českém území. V šedesátých letech byla většina těchto svitků převezena do Westminsterské synagogy v Londýně. V roce 1976 získala modlitebnu Československá církev husitská, která ji tak pravděpodobně zachránila před zpustnutím.

V Rumburku jsme se stavili jen na skok před koncem víkendu při cestě z Krásné Lípy domů. Nikdy jsem tam vlastně pořádně nebyl, ale lákala mě k zhlédnutí zdejší Loretánská kaple, proto jsem si na Rumburk vyšetřil aspoň hodinu. Co víme o Rumburku? Kromě mediálně vděčných zpráv o problémech s romskou menšinou víme, že Rumburk býval výstavním a bohatým městem s mnoha památkami, továrnami, restauracemi a zábavními podniky. To vše se změnilo po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva. Z celého Šluknovského výběžku se stal vykořeněný a zapomenutý kraj světa. Téměř 30 let po pádu komunistického režimu se dá říct, že Rumburk vypadá celkem k světu. Na náměstí pěkný barokní sloup a opravené domy. Proběhl jsem okolo kostela sv. Bartoloměje a hledal hlavní cíl své cesty: Loretu. Moji společníci se zatím soustředili na kávu a dortík v cukrárně. Rumburk je známý i jako místo konání vojenské vzpoury v roce 1918. Shodou okolností jsem šel kolem budovy, kde tato vzpoura vypukla. Dnes je tu š

Bohužel se mi nedaří nahrát do galerie blogu více obrázků najednou. Jde to jen po jednom, ale na to nemám čas ani trpělivost. "Odborníci" z blog.cz jsou samozřejmě amatéři neschopní pomoci. Takže co? Jenom příspěvky bez obrázků? Nebo úplný konec? ....

Celý den jsem hleděl na nebe. Na nebi bylo jen nebe.