z duše smršť

páč on mi to poslal a předtím na hamburku povídal..... http://www.youtube.com/watch?v=nYH4PC710ac

Dneska jsem si zase připomněl, co často vídávám. Pán hrnoucí se u supermarketu pro vozík, v tváři má kombinaci uštvaného a zoufalého výrazu. Hrne se nahrbený, celý nakřivo, mysl zaměstnaná vlastním úkol nakupovat. Samooka nastupují otázky: Z čeho a proč je ten člověk zoufalý a z čeho a proč uštvaný. Zahlcení staráním se o vlastní místečko v krysičkovém závodě způsobuje absolutní blokaci mysli, těla i duše. Zoufalství snahy o něco, snahy jako životní hnací síly a uštvanost jejím nenaplněním. A není to otázka generační. Kdo je neschopen uvědomovat si existenci nadhledu a odtažitého pocitu při pozorování okolí v mládí, nebývá toho často schopen ani v stáří. ------------ Dříve mohl jsem si svobodně volit, zda sen, který se mi zdál, bude zaznamenán, či nikoli. Nyní už drahně měsíců pečlivě pozoruji ranní chaos v hlavě, ale dohromady z té změti špionáže, adventur a tajemných společenských dramat nic nesestavím. Říkám si, že by to mohlo být tím, že ještě před pár lety míval jsem čas dny a noc

Drahá slečno Há, dovol, abych tě dnes v tento sváteční den pozval na virtuální menu v japonské restauraci. Skutečný večerní hlad zaháním jablkem a slídím na internetu po dobrotách. Dáme si kompletní menu, ať to za něco stojí. Neboj, má drahá, v této restauraci ti připraví porce velikosti, kterou bez problémů zvládneš. Začneme předkrmy.Dáme si strouhanou ředkev, to bude chutné, já s lososovými jikrami a ty s marinovanou olihní. K tomu malou skleničku saké. Polévky. Budeme pokračovat v rybí chuti a dáme si pár lžic čisté rybí polévky. Pak ochutnáme místní suši, okurkové, avokádové nebo lososové zabalené v rolce. Už bych mohl přejít na jiný druh masa, ale neodolám pečeným rybím filetám a smažené tempuře, zatímco pro tebe, má nejdražší, vyberu grilovanou máslovou rybu se švestkovou pastou. Maso vynecháš a decentně upíjíš zelený čaj sencha, načež musíš ochutnat. aspoň jednu krevetu v těstíčku. Já si dále pochutnám na marinované roštěné v omáčce teriyaki. Pak si i já už musím dát čaj. Navíc

V Lucerně v music baru byli The Congos. Kdo neví, kdo to je, může se dočíst třeba tady: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Congos . Kdo neumí anglicky, může si to na wiki přeložit do polštiny nebo slovinštiny. Ale nejlepší český článek o nich je tady . Kdo vůbec neví, co je reggae, a neumí si hudbu The Congos představit, ať se obrátí na Youtube. Třeba zde: The Congos - Fisherman A pěkný mix "vše o Congos" . Vynikajíci clip je toto: The Congos and friends Pro nás, kteří víme, co je reggae, to byl výjimečný zážitek. The Congos už jsou staří pánové a kdo ví, jestli se u nás ještě někdy ukážou. Čtveřice exoticky vypadajících zpěváků působila až neskutečně, jak se vlnili a hopsali po malém pódiu v Lucerně. Šedivé dready i vousy, úsměvy, taneční pohyby a hlavně neskutečné hlasy! Mně osobně nejvíc připomínali biblické tři krále. Hráli déle než hodinu a půl a byli skvělí. Více nemá cenu psát, zážitek je nepřenosný. Přeji vám také takové zážitky, naplňující radostí a štěstím. Bylo to kr

Škoda, že si nepamatuju, s čím básník František, Básník Ticho, srovnal počet účastníků na tomto čtení poezie. Ono totiž to k srovnávání vybízí. Jak už jsem zaznamenal dříve, v tomto patnáctitisícovém městě se běžná účast na kulturní akci počítá na jednotlivce, někdy na desítky. Ale to je úděl poezie, není to masová zábava v této době, není to ani Ed Rush ani Visací zámek ani Évašek. Byla to vlastně docela legrace. První legrace byla, když mi Lída přinesla moje básničky z počátku milénia. To jsem opravdu číst nemohl. Další legrace byla rodina Páji Žaluda vyrovnaná vzorně v první řadě. Nesměl chybět ani pan Leopold, zaplaťpánbůh za to, že ještě žijí lidé, kteří umí česky a mají o češtině takové vědomosti. Naše generace je již slabým odvárkem těchto dnes bychom mohli říct velikánů, ale vlastně obyčejných středoškolských učitelů. Čtení uvedla paní knihovny ředitelka a František upřel svůj charismatický pohled do řídkého publika. Pár slov a nastoupil Pája Žalud. Škoda, že ho trápila mutace

Den poezie se koná každoročně k výročí narození Karla Hynka Máchy. Letos se díky aktivitě neúnavného organizátora kulturních akcí Františka Francese alias Básníka Ticha uskuteční setkání milovníků poezie i ve Slaném. Příznivci literatury se mohou setkat ve středu 11. 11. v 18:48 v přednáškové místnosti slánské knihovny. Kromě hlavní hvězdy programu Básníka Ticha svoje básně představí také další regionální básníci: moje maličkost, Pavel Žalud, Aleš Klíma a Kamil Bouška. Poezii Páji Žaluda znám a dokáže pobavit, i když do nebeských výšin asi nikdy nebude směřovat (sorry Pájo). Další dva básníky neznám. K sobě mohu říci jen to, že básníkem nejsem. Jsem dlouholetým kamarádem Básníka Ticha a člověkem, který nevydrží nepsat. Proto jsem si založil tento blog, abych z duše své výtrysky mohl zaznamenat. Jednou za pár let napíšu báseň či spíše básničku (čímž mám šanci se dostat do čítanek, neboť děti ve škole se učí nazpaměť básničky a ne básně), ale pravidelně psát poezii schopen nejsem. I tak

jsou teďky takový hektický dny, že jsem za celý týden se nedostal k sepsání povídání o podzimních prázdninách. podzimní prázdniny totiž jsou moc milá záležitost. a navíc se mi do toho nabalila spousta věcí, který se staly za první listopadový týden. on taky byl zase utah. v pondělí večer. některý věci se rozjely tak, že mi to až nebylo milý. jedná se samozřejmě o peníze, trvale průserové. jinak teda opět se potvrdilo, že stopovat na státní svátek je nejistý podnik. navíc ve slaným se směrem na litoměřice stopuje u hřbitova a svátek republiky si český národ pojí s dušičkama, čímž politický svátek nahradil křesťanské všechny svaté a plní teď i on službu zvyku pohanskému. takže máme mraky řidičů, který svý auta otáčej přímo před náma a parkujou, aby mohli odběhnout na hrob své přízně. často seděli v těch autech lidi, který vypadali, že už na tom hřbitově zůstanou. celkově ta squadra působila bizarně. čas jsme si se slečnou há krátili plkáním a glosováním situací. za celou hodinu a čtvrt p