z duše smršť

 Další výprava do mého oblíbeného Džbánu byla zaměřena na kopec Špičák, který, jak název napovídá, má špičatý tvar a je tím ve Džbánu naprostou výjimkou. Jestli je to kopec přirozený nebo umělý, se možná nikdy nedozvíme, ale množství megalitických památek v jeho blízkém i vzdálenějším okolí naznačuje, že to se Špičákem nemusí být nijak jednoznačné.  Naše výprava ale začala divokým sprintem přes pole mezi křižovatkou na Šustně u Krupé a vlakovým nádražím patřícím k téže obci. Bohorovný řidič autobusu jedoucího ze Slaného do Rakovníka nijak nepospíchal a my měli co dělat, abychom navazující vlak stihli. Orientačním bodem při sprintu přes pole nám byl kostel sv. Gotharda na místním hřbitově za tratí. Vlak jsme nakonec stihli s přehledem, popojeli dvě stanice a vystoupili na nádražíčku Milostín. Po silnici jsme měli jeden a půl kilometru do Kounova a další dva kilometry na rozcestí, kde začínala hlavní část naší výpravy. Cestou ke Kounovu jsme se mohli dosyta vynadívat na hřbet Rovina, kde

 Porcupine Tree jsem poznal teprve před pár měsíci...a už jsem tu o nich i psal....ale oni mě prostě hrozně baví....tohle je jejich zatím nejvíc psychedelické album, které jsem slyšel....

 Každá návštěva areálu slánských hřbitovů přinese něco nového. Nově objevené náhrobky, zajímavá jména, detaily výzdoby. Stačí jen nepospíchat a pozorně se dívat. Například jen pár desítek metrů od hlavní brány na hřbitovy najdete náhrobek rodiny Němcových. Není nijak výjimečný ani atraktivní svou výzdobou, přesto však pozornému návštěvníkovi neunikne jedna zajímavost. Jméno Zdeňek. Známe několik variant tohoto jména. Dnes nejčastěji užívaný Zdeněk, ale Zděnek, Zdenek a Zděněk. Ale určitě ne Zdeňek. To je prostě chybička, která se vloudila kameníkovi pod dláto. A kuriozita na slánském hřbitově.  Dříve bylo zvykem psát ke jménům zesnulých jejich bývalé povolání. Lidé tak nějak byli hrdí na to, co dělají. Tak můžete najít na hřbitově různé bývalé c. a k. úředníky, ředitele pošt i škol, lékaře a zvěrolékaře, hostinské i obětavé učitele.  Asi nejkrásnější náhrobky najdeme z období secesního, tedy zde na malém městě většinou okolo roku 1910. Nejen tvar náhrobku, ale hlavně volba písma a deko

 Zpěvačka, kterou jsem slyšel už před lety, pak ještě několikrát...Vždycky mě uchvátí...Dneska jsem ji viděl ve streamu ze studia, zřejmě z Berlina. Je výborná zpěvačka a navíc ještě okouzlující žena. Je skvělá! Tady je její pár let stará věc, také s těmi mistry berlinskými....

 Když jsme vystoupili z autobusu těsně před nedělním polednem na Smečně, tak jsme mohli mít pocit, že tam všechny výlety spíš končí než začínají. Ale víme dobře, že Smečno má skvělou historii a že tam stojí krásné budovy, neskutečně krásný kostel a také velice pěkná a hrdá radnice.   Naproti kostelu stojí barokní socha sv. Donáta, která stávala původně v polích západně od Smečna. Socha byla vytvořena roku 1738 a za jejího autora je považován Ignác Platzer. To vše se dá zkopírovat třeba ze stránky hrady.cz. Jenže pod jménem sv. Donát existují tři osoby! Hm? Podle mě je to Donát z Arezza, který byl biskupem ve 4. století, přes existenci Milánského ediktu ještě neklidném pro křesťany století, neboť je zde vypodobněn v biskupské mitře, jak patrno i přes bledé polední světlo. Poté vyšli jsme již za město a mířili k rokli za zvuku poledního zvonění smečenských zvonů. Brzy scházeli jsme prudce do údolí a krajina okolo nás nabyla lesního charakteru. Scházeli jsme do Smečenské rokle, což je h