z duše smršť

Někdo chtěl u mě přespat, ale já nebydlel tam, co bydlím, navíc to byla oslava narozenin, někde na hřišti. Jeho bratr tam přijel autem a málem vjel do malého stanu, kde byla ta oslava. Povídal jsem si s Mikem Jaggrem a Knedlik měl sólo na bicí v malém baru na malém podiu. Viděl jsem to skrz skleněné dveře. A pak povídám tobě: "Jak se máš lásko?" Byla jsi v bazénu a někdo tam stříkal studenou vodu. Sedělas opřená o zeď stodoly, měla jsi studená záda. Objal jsem tě a povídám: "Pojď lásko, doprovodím tě domů."

Tobiášův vrch v Českém středohoří nedaleko vesnice Kozly se snažím už několik let navštěvovat každé jaro. Tento nenápadný a nízký kopeček má velice silný genius loci a strávit na něm pár desítek minut je prostě velmi příjemné. Kromě jarní květeny poskytuje i malebné výhledy na okolní vyšší kopce Středohoří. Letos přišlo jaro o pár dní později, ale díky vysokým teplotám a slunečnému počasí v posledních dnech rozkvetly jarní květiny a i Dobiášek pokryly žluté kvítky. Kopec si spravedlivě rozdělily hlaváčky jarní a prvosenky jarní. Hlaváčky na jichovýchodní straně, prvosenky na severní. Žlutá sluníčka hlaváčků zářila v odpoledním slunci, zatímco prvosenky se ostýchavě schovávaly za vrcholem kopce. Hodina spočinutí, pozorování, focení, zkrátka příjemný podvečer na Dobiášku. Tobiášův vrch, 354 m.n.m. Hřbitov pod obcí Kozly a Dlouhá hora, 483 m.n.m. Milá, 510 m.n.m. Hlaváček jarní, Bělušice s věznicí, Belouš, 397 m.n.m. a Světecký vrch, 416 m.n.m. Prvosenka jarní Pan fotograf při práci Kozl

všechno se rozpadá cítím to když zvedá se vítr když vidím ve tmě blikat majáky záchranek a hasičů když pozoruju lidi jejich oči všechno se rozpadá řekla mi to prastará matka hora

Lovoš je jedna z ikonických hor Českého středohoří. Spolu s nedalekými horami Milešovkou a Kletečnou tvoří typické panorama kuželovitých vrchů v centrální části pohoří. Lovoš je z nich jednoznačně nejnižší (Milešovka 837 mnm, Kletečná 706 mnm, Lovoš 570 mnm), ale působí stejně mohutně a nedobytně díky tomu, že vyrůstá přímo od hladiny Labe a mezi patou kopce a vrcholem je čtyřsetmetrový výškový rozdíl. Celý tento výškový rozdíl jsme si pěkně vyšlápli. Nechali jsme auto v Lovosicích u zastávky a stoupali jsme vzhůru mezi chatami ulicí - jak jinak - Lovošskou. Za posledními domky se nám hora zjevila v celé kráse. Pokračovali jsme vzhůru příjemným stinným porostem listnatého lesa. Po dvou kilometrech na nás vykoukl Košťálov a cesta se začínala zakrucovat do prudkých serpentin. Díky tomu jsme poslední kilometr stoupání překonali daleko rychleji než předchozí kilometry dva a za chvilku jsme byli na rozcestí pod vrcholem. Na vrcholu Lovoše stojí turistická chata, kde mají točené pivo, pohled

Lipská hora je mohutný a výrazný trachytový masív v Českém středohoří, méně známý příbuzný Milešovky nebo Kletečné. S nadmořskou výškou 689 m.n.m. patří mezi deset nejvyšších vrcholů Středohoří. Je to hora s pozoruhodným asymetrickým tvarem, který zdáli může připomínat žraločí ploutev nebo také ženské ňadro. Na strmých svazích se nacházejí kamenná moře a suťové sesuvy. K zahájení výstupu jsme zvolili vísku Lhota, která leží přímo pod monumentální horou, která zezdola působí nezdolatelným dojmem. Ze Lhoty je na vrchol 1300 m s převýšením více než 200 m. Cesta stoupá od vesnice po červené turistické značce vzhůru až do malého sedla, kde je u informační tabule odbočka přímo na vrchol. Cesta k vrcholu stoupá velice strmě a připomíná spíš kamzičí stezku. Výstup nám dal pořádně zabrat a při zpáteční - neméně náročné - cestě jsem nevěřil, že jsem se na vrchol skutečně vyškrábal. Ale skutečně se podařilo a my jsme mohli vydechnout na vrcholu pokrytém skálou, která se deskovitě láme a vytváří s