z duše smršť

Nebo taky Eibenschütz, Eibschitz a Eibenschitz. Všechna tato slova, tři německá a jedno jidiš znamenají Ivančice a i dnes jsou to častá příjmení v USA nebo v Izraeli. Nosí je potomci lidí z jedné z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě.  Je dosti pravděpodobné, že se židovští kupci se svými karavanami objevovali na velkomoravských územích. Nad Ivančicemi, na vrchu zvaném dnes Réna se nacházelo velkomoravské hradiště "krajského" významu. Zmínky o židech z té doby jsou, ovšem jejich usazování ve středověkém městě Ivančicích je doložené jistě až od 15. století. Ivančická komunita čítala za vlády Josefa II. více než pět stovek osob, které tvořily téměř polovinu všech obyvatel města. Před rokem 1848, který je důležitým mezníkem v demografickém uspořádání monarchie, žilo v Ivančicích skoro devět set osob židovského vyznání, tedy asi čtvrtina všech obyvatel. Poté počty klesají a v roce 1930 tu žilo pouhých 141 osob při celkových asi třech tisícovkách. Zrůdný nacistický systé

 Usazeno v Boskovické brázdě na soutoku tří řek poklidně leží město Ivančice. Jeho historie je díky výhodné poloze nad řekami mnohem starší než jsou středověké záznamy, aspoň o tom svědčí naleziště velkého hradiště nad dnešním městem, na kopci zvaném Réna. Svou rozlohou okolo 50 ha patří k největším známým hradištím v republice. Pod Rénou u řeky je dnes lesopark a zahradní restaurace, v kopci pak město střeží vymyšlená bohyně Réna a nahoře pak najdete vyhlídku na město. Čtyřmetrová betonová rozhledna byla pojmenována po slavném místním rodákovi Alfonsi Muchovi. Zajímavostí je, že při záboru Sudet na podzim 1938 tvořila novou hranici řeka Jihlava a Réna i s rozhlednou tak měla patřit do zabraných území. Po protestech ale byla vrácena na území Československé republiky.  Pro současné Čechy středního a vyššího věku jsou Ivančice známé především díky jinému známému rodákovi. Oblíbený herec šedesátých až osmdesátých let 20. století Vladimír Menšík je tu připomínán deskou na rodném domku i po

Myslel jsem, že je to Lucemburský vrch. Ale je to Lucemburkův kopec. S nadmořskou výškou 564 mnm nepatří mezi nejvyšší, ale svým originálním způsobem doplňuje tuto část Českého středohoří. Z jeho svahů a ze silnice, jedné z možností, jak se dostat z Ústí nad Labem do Litoměřic, je výborný výhled na severní stranu. Nad jižní stranou k Tašovu je převýšení sto metrů na kilometr a pro lyžaře je na tomto svahu upravena lanovka s vlekem. Přímo od stanice vleku s občerstvením je na vrcholek kopce 17 metrů na necelých sto metrech. A na vršku stojí odnedávna dřevěná rozhledna. U rozhledny stojí dřevěná socha dívky nebo ženy. Ochránkyně místa. Pohanská bohyně, Panna Marie nebo dívka z místní pověsti? Nezáleží na tom, hlavně pokud přispěje k hladkému sestupu z rozhledny. Schodiště jsou strmá a úzká, stavěná pro štíhlé a mrštné horaly, jimiž se okolní vsi jen hemží. Z vyhlídkové plošiny jsou skvělé výhledy. Do údolí Labe, přes Javorský vrch na Děčínský Sněžník, Großer Zschirnstein, Růžovský vrch,