z duše smršť

Vysokohorských výstupů lze na území Velké Prahy uskutečnit několik. Údolí Vltavy nabízí ke zdolání prudké svahy na obou stranách. Naším cílem bylo vysokohorské království Libuš, kterému vévodí ikonická meteorologická věž.  Nutno podotknout, že jsme výstup absolvovali bez kyslíkových přístrojů, což některým členům naší výpravy mohlo způsobit potíže. Naše pouť se započala pod Havraní skálou, jak byl kdysi jistě Braník nazýván. Plně naložení soumaři už vyrazili na cestu, ale my jsme ještě mysleli na doplnění tekutin a vydali jsme se prozkoumat budovy bývalého pivovaru, neboť v někdejších stájích sídlí minipivovar Moucha. Jeho otevírací doba se ale rovnala době zavírací. Zvědavě jsme se rozhlíželi po obrovském dvoře pivovarském. Většina budov byla postavena v neorenesančním slohu s využitím fasád z červených cihel. Správní budova už vykazuje prvky secesní. Celý komplex je kulturní památkou. Nakonec jsme nemuseli do nádražky na Braník desítku a uchýlili jsme se do cyklokavárny, kde jsme byl

Nenáročný výlet s krásnými výhledy a zajímavou kulturní památkou nabízí trasa mezi dvěma vlakovými stanicemi na trati Slaný - Louny. Ačkoli si naše výprava koupila jízdenky do stanice Vrbno nad Lesy, elektronická tabulka ve vlaku hlásala "nach Eyach". Nenechali jsme se zmást a po půlhodince vystoupili ve Vrbně. K židovskému hřbitovu se musí dojít přes Hřivčice a okolo obecního hřbitova. Jiné cesty není. Ta, kterou lze najít na mapách a která vede přímo z horního konce Vrbna ke hřbitovu, je rozoraná. Ze Hřivčic musí člověk nastoupat nějaké ty metry a je pak odměněn už zmíněnými výhledy. Vydýchat se a spočinout pak lze přímo na hřbitově na lavičce, kde se před vámi otevře úchvatné panorama Českého středohoří. Určitě doporučuji vzít si s sebou dalekohled, který jsme my neměli. Věnovali jsme se tedy zatím hřbitovu. Židovský hřbitov byl založen patrně v druhé polovině 17. století a v roce 1837 byl ještě rozšířen. Rozloha židovského hřbitova je 3163 m². Je tu dochováno kolem čty