z duše smršť

Na jarní vandr, krátký, ale úderný, připadl slunečný a suchý víkend. Vydali jsme se na skutečnou periferii, kraj v podhůří Českého lesa, kraj plný luk a zalesněných kopců a v něm poměrně malý geomorfologický okrsek, zvaný Sedmihoří. Bývalá sopka anebo skupina sopek opravdu vypadá na mapě jako velký kráter. Je to kouzelné malé pohoří se skalními útvary a stopami dávného lidského osídlení.   Z Horšovského Týna jsme autobusem dojeli do Mířkova. Kromě něj tu jsou taky Mezholezy, Křakov, Věvrov, Chřebřany, Libosváry, Skařez nebo Přes. Ale přes Přes jsme nešli. V Mířkově jsme poseděli ve stínu pod stromy u obecního úřadu. Také tu mají moc pěkný kostel sv. Víta s gotickým portálem. Pak jsme už zamířili do přírody.    Okolo Mířkovských rybníků jsme vstoupili do lesa. Brzy se začaly objevovat první balvany a skalní útvary. Sedmihoří je tvořeno hlubinnými vyvřelými žulami. Jednomu z nejznámějších místních balvanů se říká Ručičky, a to díky vytesaným rukám podáváným ke stisku. Pověs...

Ne na mapách ani v odborné historické a archeologické literatuře název Gastivarius určitě nenajdete. Je to prostě můj výmysl. Na hradišti, které se vypíná nad údolím Botiče s Hostivařskou přehradou, bylo nalezeno osídlení ze starší doby železné a je to jediné hradiště na území Prahy z té doby. Obyvatelé hradiště zřejmě patřili k indoevropským kmenům, ze kterých se tvořilo keltské etnikum, mluvící snad nějakými protokeltskými jazyky nebo dialekty jednoho jazyka. Je nepravděpodobné, že by se z těchto časů zachoval název hradiště až do doby, kdy jej zaznamenala Kosmova kronika ve tvaru Gostiwar. Ale přece jen, mně se prostě to vysvětlení, že Gostiwar byl někdo, kdo vařil pro hosty nebo varoval, tedy chránil hosty, moc nelíbí. Známe až příliš mnoho příkladů názvů začínajích Host- a podobně z oblastí, kde bylo osídlení keltskými kmeny nebo klany v době laténské. Hostivice, Hostomice, Hostím, Hustopeče.... Hostivař. Gastivarius. Ale začněme s naší výpravou pěkně od počátku. Počátek se odehrá...