z duše smršť

  Čtvrtý slánský hřbitov byl otevřen roku 1922. O rok později byla do jeho středu přenesena z Pražského předměstí barokní socha Panny Marie, vytvořená roku 1697. Jak se praví na webu pamatky.slany.cz: "Socha stávala v místech dnešního hotelu Praha a při rozšiřování silnice k novým městským jatkám, byla umístěna na protější stranu. Teprve v roce 1923 byla přenesena na IV. hřbitov, neboť tehdy byly oprávněné obavy, aby ji nepotkal stejný osud jako Trojiční sloup na náměstí, který byl po roce 1918 stržen." 30.10.2020 jsem u sochy zapálil svíčku. 

 Chotiněves je malá vesnice, kterou projíždíte těsně před Liběšicemi ve směru od Polep. Ale když po vjezdu do obce odbočíte, tak ji teprve projedete celou. Do mírného kopečka vystoupáte celou náves s pěknými opravenými statky Ve vsi byla roku 1995 vyhlášena památková zóna, do které spadají zemědělské usedlosti, venkovské domy, kaple. sv. Prokopa a sloup se sochou sv. Vavřince. Ale kvůli tomu tu nejsme, i když je to pěkné. Na konci vesnice u silničky k vlakové zastávce Horní Řepčice stojí budova, o které byste si mysleli, že je to husitský kostel z 30. let 20. století. Ale je to kostel Českobratrské církve evangelické z roku 1950.  Po vyhnání Němců po druhé světové válce dosídlili zdejší obec čeští reemigranti z Volyně, konkrétně z obce Boratín, dnes přilepené na město Luck. Tito Češi byli potomci kolonistů z 19. století, ale také pobělohorských exulantů usazených v polském městě Zelov, kteří se na Volyň přemístili. Před kostelem připomíná původ místních obyvatel památník. Tito v Choti

 Radouň je vesnice nedaleko Štětí, ale než postavili u řeky nedaleko tehdejší obce Štětí obludnou fabriku na papír, tak byla možná Radouň výnamnějším místem. V minulosti v Radouni existovala poměrně početná židovská obec, která zahrnovala i souvěrce ze širokého okolí. Stávala zde i synagoga, ale byla zbourána bolševiky v 80. letech. Židovský hřbitov v Radouni se nachází na návrší nad obcí. Byl založen v roce 1789 a sloužil pro pohřby Židů z Radouně, Dubé, Štětí, Chcebuze, Brocna a okolí. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován, nejprve v 1. polovině 19. století, poté na počátku 20. století. V letech 1920 - 1922 byla na hřbitově vystavěna osmiboká obřadní síň v novorománském slohu s pozoruhodnou betonovou kupolí, jejíž stavbu iniciovalo radouňské pohřební bratrstvo za finanční pomoci souvěrců z dalekého okolí. Na hřbitově se nachází cca 200 náhrobků, nejstarší náhrobky pocházejí ze začátku 19. století. Druhá světová válka a a systematické vyhlazování obyvatel židovského vyznání znamenalo

 Úštěk trochu z Tibetu, trochu z Pyrenejí nebo snad z Peru? Hlavně je hodně německý a to baroko je takové italsko české. Úštěk vidím zejména jako hvězdu filmů, které se odehrávají v 19. století. Ta atmosféra jako mají Páni kluci nebo Bylo nás pět, to je Úštěk. Teď bez turistů to působí ještě víc jako z 19. století. Domy se štíty, barokní kostel, pohled z údolí na hrad, který už ani není hradem, celé centrum položené na té vyvýšené nudli, osvobození města v roce 1945 polskou armádou! Kdo to má, být osvobozen polskou armádou? Pomník Hansu Kudlichovi na náměstí. Proč jemu? Kdo to dneska ještě ví? Všechno zavřené, jen pivotéka jede. Synagoga, kterou komouši málem zdemolovali. Ptačí domky, ke kterým se skrz rozkopanou silnice nedostaneme. Génius loci! Má být genius loci, bez čárky, já vím. Úštěk, to je génius loci. Locum habet spiritum!    

 ...stojí tu jako hejno vos, zpíval Michal Prokop v radiu, když jsme se vraceli z nedělního výletu domů a byli jsme někde mezi Černoučkem a Ledčicemi. A já jsem si u té písničky musel vzpomenout na začátek našeho výletu, na obec Liběšice, která je plná barokních soch a dalších památek. Těch barokních památek je plno i v okolí Liběšic. Sochy světců, jejichž kult k nám dorazil až v těch dobách, zajímavá boží muka, kostelíčky, kalvárie a další. Zdejší zámek si nechali vystavět jezuité, kterým Liběšice i s okolním rozlehlým panstvím patřily od bělohorských událostí, od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na stavbách v okolí se podíleli i otec a syn Brogiové, Italové  usazení na Litoměřicku. Liběšické náměstí plné baroka doplňuje empírový kostel s renesanční věží. Kostel byl samozřejmě původně gotický. V 16. století k němu byla přistavěna renesanční věž, která jako jediná přežila požár v roce 1638. Později byl kostel zbourán a k věži přistavěn v roce 1813 kostel nový. K liběšickému baroku se i t

 Začátek podzimu a zastávka v Chlumci nad Cidlinou byly znameními závěru druhého říjnového víkendu stráveného v hradecké části východních Čech. Pak ještě byl úplným závěrem oběd v kambodžsko -  thajské restauraci v Poděbradech, kterou mohu vřele doporučit k návštěvě, ale vlastně to do tohoto příspěvku nepatří. A tak se vraťme do nedělního rána a kružme jednosměrkami okolo pošty Hradec Králové 5, neboť tam jsem si umanul vhodit pohlednice do poštovní schránky vybírané v pondělí v 8:00. A pohrďme též hřbitovním areálem v hradecké čtvrti Pouchov, kde je mimo jiné hřbitov vojenský věnovaný z velké části roku 1866 a také hřbitov židovský s prvorepublikovou obřadní síní. A také pomník nad Sadovou k bitvě s Prusy i Hrádkem u Nechanic, zámkem, malou Hlubokou. Neboť je mlha a sychravo a nechtělo se nám. Mířilo jsme přímo na Chlumec a dobře jsme udělali, neboť cestou se mlha rozplynula a my jsme dojeli do Chlumce a zaparkovali za policejní stanicí po přejetí plné čáry na náměstí za pěkného čerst