z duše smršť

Hejno čápů na poli pod karmelitánským klášterem na kopečku nad Kostelním Vydřím symbolicky otevřelo druhou kapitolu naší výpravy po některých zajímavých místech v prostoru zhruba mezi Jihlavou a Jindřichovým Hradcem, respektive rakouskou hranicí na jihovýchodním okraji bývalého jindřichohradeckého okresu. Od kláštera jsme po pohodlné cestě scházeli do Dačic a míjeli jsme řadu menších rybníků. Šli jsme totiž podél naprosto ojedinělé rybniční kaskády, do které se počítá až 19 rybníků na jediném potoce, a která nemá obdoby ani v zemi tak bohaté na rybníky jako jsou země Koruny české. Rybníky se nám odkrývaly průzory v rákosí a vrbovém větvoví a já si vybavil verše Antonína Sovy o krajině Vysočiny poseté stovkami rybníků. Kromě toho, že jsem asi poslední na planetě, kdo si jen tak na vandru vzpomene na Antonína Sovu, tak jsem si samozřejmě nevzpomněl na víc než na část prvního verše.  "Ty české rybníky jsou stříbro slité, žíhané temnem stínů pod oblaky, vloženy v luhy do zeleně syté

 Od roku 2014 vyrážíme s kolegou Zdeňkem na vlastivědné cesty po krajích českých a moravských, někdy zavítáme i do blízkého zahraničí. Letos jsme ústředním bodem naší čtyřdenní výpravy učinili hrob přední osobnosti českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor. Ten hrob leží na malém hřbitově u malebné vísky Kostelní Vydří. Výprava k němu nás čekala až druhý den cesty. Na začátku byla cesta autobusem z Prahy do Třeště. O Třešti bude ještě řeč, ale my jsme se po ubytování bleskově přesunuli přes Jihlavu do Brtnice, městečka, které leží mezi Jihlavou a Třebíčí, tedy mimo naši hlavní trasu. My jsme tu končili naši výpravu v roce 2016 a zůstal nám tu malý restík. Rodný dům a muzeum architekta a designéra Josefa Hoffmanna. Přestože byl z německy mluvící rodiny a většinu svého života prožil ve Vídni, musíme ho považovat za jednoho z největších našich architektů a hlavně designérů první poloviny 20. století. Muzeum v jeho rodném domě určitě stojí za návštěvu. Brtnice tedy stojí za