z duše smršť

Chlum znamená zalesněný kopec. Chlumů je v Českých zemích nepočítaně. O něco méně je Chloumků. Chloumek, který jsme minulou sobotu navštívili, je vesnice, dnes součást města Mělníka, od jehož centra leží poměrně daleko na druhé straně údolí potoka Pšovky. Pokud byste šli z mělnického Náměstí Míru (proč ještě nikdo nepřejmenoval všechna tahle náměstí Míru, klasické bolševické pastičky (A vy jste snad pro válku?)?) přímo rovně dolů přes náměstí Karla IV. okolo Tesca, přes Pšovku a zase nahoru přes hlavní vlakovou trať nedaleko nádraží, tak nakonec dojdete na plošinu s vesnicí, lesíkem a dvěma barokními památkami.  Lesíkem se dá chodit po turistických trasách a naučných stezkách, ale naše výprava si vystačila s procházkou po obci, neboť jejím cílem byly ony barokní památky. První z nich stojí na nejvyšším bodě Chloumku, vyvýšenině dnes v mapách zvané Chloumeček. Pravděpodobně se vrchu a obci v minulosti říkalo oběma názvy, než se v určité době zapsaly a kodifikovaly. Chloumeček leží v nad

 Hlavní městský hřbitov ve městě Mělník se jmenuje Hřbitov sv. Václava a leží příhodně proti nemocnici na Pražské ulici. Přestože se tvrdí, že stojí na místě bývalého kostela sv. Václava a podle něj byl tedy nazván, tak jsem o tomto kostele, údajně zrušeném v roce 1791, nenašel jedinou zmínku. Současný hřbitov byl založeno až okolo roku 1880. Předtím se pohřbívalo u kostelů. Přímo u monumentálního chrámu sv. Petra a Pavla byl zřejmě rozsáhlý hřbitov, který tu mohl být ještě v dobách, kdy se křesťanství teprve dostávalo do módy. Po mnoha stovkách let byl hřbitov kapacitně vyčerpán v důsledku epidemie roku 1680. Začalo se pohřbívat na dalších místech, u trojičního kostela na Chloumku a také u kostela sv. Ludmily, který stojí na začátku Pražské ulice nedaleko náměstí i nedaleko současného hlavního pohřebiště. Kostel byl postaven už koncem 16. století, ale pohřbívalo se na něm až od roku 1775. Po vzniku nového hřbitova byly ostatky od sv. Ludmily přenášeny právě tam. Pak tu byla postavena

Dneska je venku samec jak narcis. Koně nevědí, kam by běželi. Chci malou ruku vydry, aby je slyšeli jíst. Se sáňkami do studny nelez!

 Ze všech stran obklopeno komunikacemi různého typu stojí návrší s kostelem Narození Panny Marie a zvonicí nad vískou Vepřek. Kdo ví, jak dlouho je toto místo navštěvováno, užíváno k pozorování, k uctívání, k pohřbívání. Samotná vesnice v údolí je středověká, ale tohle návrší působí hodně starobylým dojmem. Dnes je obklopeno dálnicí D8 a silnicí I/16, které se tu nedaleko kříží, železničním koridorem z Prahy do Drážďan a samo už hodně dlouho stojí nad posledním údolím Bakovského potoka, který se tu vlévá do Vltavy.  Mimochodem z tohota místa je vzdušnou čarou sedm tisíc sto čtyři metry vzdálený Hostibejk a nebylo v dávných dobách žádné překážky, která by v přímém spojení, například signalizačním, bránila.... Zvonice, která stojí přes cestu pod hřbitovem, pochází z poloviny 15. století, v baroku byla přestavěna a před necelými dvaceti lety zrekonstruována. Robustní polodřevěná stavba prý v sobě ukrývá dva zvony. Ale ty jsme neviděli ani neslyšeli. Před zvonicí stojí informační cedule,