z duše smršť

Hroubovice (dříve také Roubovice) jsou obec na Chrudimsku nedaleko Chrasti. Je to stará obec a někdy od 17. století její život ovlivňovala židovská komunita. Na začátku 19. století byla polovina obyvatel vesnice židovského vyznání. V obci fungovala židovská škola a stála zde i raritní synagoga s věží s hodinami. Obě budovy zbourali komunisti okolo roku 1970. Židovská historie obce se dodnes promítá ve znaku Hroubovic. S postupem moderní doby počet členů místní židovské obce klesal a zánik komunity dovršil nacistický holokaust za období protektorátu. Židovský řbitov je umístěn na svahu nad severním okrajem obce. Byl založen okolo poloviny 18. století, dále pak rozšiřován. Nachází se tu okolo 250 náhrobků, rekonstruovaná obřadní síň z počátku 20. století a v opačném rohu starší márnice. Řbitov je rekonstruován a díky tomu ve velice dobrém stavu. Náhrobky jsou na ploše asi 30 arů umístěny většinou v horní polovině řbitova, dolní je pak víceméně prázdná. Náhrobky jsou převážně barokní a kl

Pro letošní Velikonoce a velikonoční putování jsem vybral kraj, který ani nevím, jak pojmenovat. Město Luže neleží ani na Českomoravské vrchovině, ač se ta zvedá vlastně hned za městem, ani v Železných horách. Leží na takové placce a hluboko pod ní je soutok dvou malých řek Novohradky a Krounky. Údolím Novohradky jsme pak pokračovali ve střední části cesty a závěr patřil zase jinému terénu - skalám. Skalní městečko Toulovcovy maštale je známé i za hranicemi širšího regionu. Prošli jsme tedy lesy, lukami i skalami, viděli hrad i zámek, krásné sakrální památky, lidovou architekturu jak ze skanzenu, židovské ghetto i hřbitov. Ušli jsme celkem na třicet kilometrů, kterými vás stručně provedu. Společníkem mi byl Voight Zapata, revolucionář, biochemik a lezecký instruktor. Některé fotky jsou od něj. Některé jsou ode mě. Tahle je ode mě. Je na ní louka v údolí Novohradky zalitá sluncem. Krásné počasí nás provázelo celým vandrem. Ale začali jsme úplně jinde. Nádraží stanice Chrast u Chrudimi j