z duše smršť

"To jsou ty naše hora!" hrdě prohlašuje Krakonoš v podání Františka Peterky ve známých pohádkách. Když my, Slaňáci, chceme něco takového prohlásit, tak jedeme do Džbánu. Možná geomorfologický celek Džbán, který se dělí na Ročovskou vrchovinu a Řevničovskou pahorkatinu, vůbec neznáte. Upřímně, ono by to málokoho napadlo i z těch Slaňáků a po optání by vás automaticky posílali ke známé vodní nádrži v Praze Šárce. Ale Džbán se svými rozlehlými náhorními rovinami, hlubokými údolími mezi nimi, kde se schovávají zapomenuté vesničky s opukovými domy a stodolami, se svou červenou jílovou půdou, chmelnicemi a také lokalitami se vzácnou květenou je nepřehlédnutelným prvkem v krajině na pomezí středních a severozápadních Čech, který má své kouzlo, respektive lépe řečeno má svá kouzla. Jedním z takových kouzel zahalených závojem tajemství jsou kamenné řady na plošině zvané Rovina. Jsou mnohokrát zmiňovány a diskutovány a novější z informačních tabulí u kamenných řad je neváhá určit za zb