z duše smršť

Historické centrum města Chomutova nebývá nejčastějším výletním cílem Slaňáků. Do Chomutova se jezdí především do Zooparku nebo na Kamencové jezero. Ale kdo ví, jaké mají v Chomutově krásné náměstí? My jsme také byli v Zooparku podívat se na zvířátka, podrbat si osla a buvolici a neutratit ani floka u stánků s dlouhými frontami a nestíhajícími obsluhami. Po dvou hodinách courání okolo rozsáhlých výběhů jsme zamířili do centra ulovit pizzu nebo kebab. Cesta dlouho vedla rozsáhlými sídlišti. Za centrálním kruhovým objezdem najeli jsem na magistrálu k novému obchodnímu centru, za nímž čouhaly historické věže. Instiktivně jsem odbočil vlevo a píchnul Fabii na první volné parkovací místo. Stáli jsme na malém náměstíčku za kostelem s raně gotickým vzhledem. Za šipkou ke směnárně jsme se krátkou uličkou dostali přímo na náměstí. V posledních desetiletích pojmenovaným jako Náměstí 1. máje. Obcházeli jsme areál kostela spojeného s budovou, kterou jsem považoval za radnici.  Ona to také radnice

 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher

 Že je jaro v plném proudu se nechalo zaznamenat i na slánských hřbitovech. Nejenže lidé nosí na hroby svých blízkých květiny řezané i v květináčích nebo umisťují do váz větvičky zlatice. Mnohde ještě můžeme vidět pozůstatky velikonoční výzdoby. A do toho den sv. Jiří, který otevírá slunečnou bránu jara. Jarní květena nastavuje své čerstvé květy slunečním paprskům prorážejícím stále ještě chladný dubnový vzduch. Květy jsou vidět všude. Drobné modré kvítky, zdivočelé narcisky, tulipány, rostliny, které neznám jmény. Našly si svá místa na opuštěných hrobech mezi břečťanovými listy, pod kmenem stromu u rozcestí nebo na nevyužitém místě, kde není žádný hrob. Slánský hřbitov plný vzrostlých stromů plní úlohu přirozeného háje, posvátného a relaxačního prostoru, kde našly svůj odpočinek nejen naši předkové, ale kde ho můžeme najít i my ještě stále živí. Takže zatímco mají mnozí návštěvu hřbitova spojenou hlavně s podzimem, nejlepší důvod k procházce na hřbitov je právě teď, na jaře po dni sva

 Pondělní odpoledne a večer zvrhnuly se v kulinářské orgie. Vařit cibulačku jsem měl v úmyslu , k tomu jsem potřeboval spotřebovat zbytek masa od víkendu a do toho ty utopencí. Já totiž v pátek nebyl v práci a svátek měla kolegyně Irenka, paní fakturantka, chytrá lištička a navíc držitelka jména, které má 16. dubna svátek. A to byl zrovna pátek, co jsem nebyl v práci. Irena je celoevropsky oblíbené jméno, jež bylo původně starořeckým slovem ειρήνη znamenajícím mír. Méně častým mužským protějškem je například polský Ireneusz. No jen si vezměte, že máte dvojčata, kluky, Ireneusze a Dariusze... Ale také, docela si myslím překvapivě, je irena i rodem ptáků. Jsou to ptáci z jižní Asie a vypadají jako menší kobaltové a tyrkysové vrány s červenýma očkama. Celá tahle čeleď ireneovitých je jen tyrkysová a kobaltová. Kdo ví, kde se ireny vzaly, vypadají krásně, ale ne úplně mírně.   Každopádně kolegyně Irenka přinesla do práce naložené utopence a já dostal chuť si je udělat. Víc udělat než jíst,

 V poslední den zákazu cestování mezi okresy v našem náhubkovém protektorátě se udělalo tak krásné počasí, že nebylo možné odolat tento zákaz porušit a spáchat tak něco ilegálního. Letošní jarní počasí zatím slunečnými dny šetří a tak jsme byli rádi, že nám to tentokrát pěkně vyšlo. Nejenže jsme překročili hranici okresu, ale dokonce hranice tří okresů sousedního kraje. Policejní hlídce na hranicích okresů Louny a Most jsme se elegantně vyhnuli a celý výlet tak proběhl naprosto nerušeně! Naším cílem byly dva kopce a dva hřbitovy. Hřbitovy nakonec byly tři a vlastně stále zase jen dva. K tomu se dostaneme. Za obcí Klobuky a známým menhirem jsme překročili zakázanou hranici a přes keltské území Stradonice/Levousy mířili jsme k Libčevsi. Naším prvním cílem byl vrch Číčov. Číčov je holá čedičová kupa zajímavého tvaru, která z jižní strany vypadá jako hroznýš, který spolkl slona, a ze severozápadní strany jako příď korábu, který se probíjí vlnami nad křížením silnic Lovosice - Most a Louny