z duše smršť

Nejznámějším keltským oppidem na území České republiky je bezesporu Závist. Tak je označován kopec, který se ve skutečnosti jmenuje Hradiště a má nadmořskou výšku 391m. Od hladiny Vltavy dělí vrchol kopce a zároveň i akropole oppida přímou čarou téměř 200 výškových metrů na 725 metrech. My jsme s kolegy samozřejmě nešli tou nejpřímější cestou, ale i tak jsme se do kopce od Vltavy pěkně zapotili. Závist leží nad pravým břehem Vltavy přímo nad vlakovou stanicí Praha - Zbraslav, zatímco téměř celá část Prahy a bývalé město Zbraslav leží na břehu levém. Z mostu Závodu míru se Závist jeví oprávněně jako mohutný vrch. Co se týče výstupu, tak nejhorší je necelý kilometr od mostu k bývalému arcibiskupskému altánu. Od něj se pak nabízí vydýchat se a zchladnout při pohledu na údolí Vltavy, Zbraslav a kopec Kopanina se známým vysílačem Cukrák. Už tady okolo altánu začíná areál hradiště. Aby bylo rozuměno, tady proběhly tři fáze osídlení během pár set let, teprve za té třetí, v době laténské, tedy

Pro Slaňáky nebyl nikdy Veleslavín nijak atraktivní částí Prahy, která by vyzývala k návštěvám. Víme proč, autobusy jezdily na Dejvickou a na Hradčanskou a Veleslavín byla jen odbočka se železničním přejezdem a malým nádražím. Což bylo vidět právě z autobusu. Situace se před pár lety radikálně změnila, když se postavila stanice metra a nový autobusový terminál. Dopravě na letiště to moc nepomohlo, i když jsem si myslel, že metro tímhle směrem má smysl hlavně jako doprava na a z letiště. Ani Slaňákům změna úplně nevoněla, protože řada z nich pracuje a studuje v Dejvicích a okolí Hradčanské. Za to ale možnost vyrážet na výlet nebo procházku přímo z Veleslavína se začala sama nabízet! Loni byl navíc navýšen počet víkendových spojů. Jednou z lokalit blízkého okolí Veleslavína je i obora Hvězda se známým letohrádkem dosažitelná do 25 minut. Za oborou je coby kamenem dohodil plochý vrch Bílé hory. A na něm mohyla, ale malinká, skoro vypadá jako náhodně navršená hromada kamení z pole. Jedno z

Verše korejského básníka z 12.století....

Moje rodné město Slaný patří do okruhu měst zakládaných českými králi od zhruba první poloviny 13. století do doby Karla IV. Klasických středověkých měst s hradbami, věžemi, mohutným gotickým kostelem a velkým tržním náměstím s okruhem vedlejších uliček. Jsou si ta města často ve svých historických centrech dost podobná. Slaný, Louny, Rakovník, Beroun, Kadaň, Chomutov. Dříve i Most. Žatec. Do některých z nich Slaňáci občas zajedou, ale víceméně je znají jen povrchně. Nejčastěji asi do Loun, ty jsou na trase a připadají z těch všech uvedených měst Slanému nejbližší. Před pár lety jsme s kamarády prozkoumali právě památky města Louny. Tentokrát se jiná výprava soustředila na město, kam nikdy za mého dosavadního života nejezdil ze Slaného přímý autobus. Až loni v srpnu byla zavedena linka Slaný - Rakovník, která jezdí i o víkendech, a to vyhlídkovým tempem hodinu a čtvrt. Poslední neděli roku 2019 jsme tedy mohli plně věnovat městu, které nosí ve znaku raka od doby Vladislava Jagellonskéh