z duše smršť

Lounská část Českého středohoří nabízí spousty možností k výletům, při nichž se odhalují stále nové a nové pohledy na okolní vrchy. Mezi menší, ale velice výrazné kupy, které najdeme mezi obcemi Mnichov, Charvatce a Libčeves, patří trojice souhrně zvaná Křížové vršky a zahrnující Šibeník s ještě jedním (tedy celkem čtvrtým) malým bezejmenným vrškem, Malý vrch a nejvyšší samotné Křížové vršky, které dosahují výšky 386 m n. m. a na které jsme se vypravili užít si pozdně letního západu slunce. Pod Křížové vršky se dá dostat polní cestou z obce Charvatce. Ti odvážnější to zvládnou i autem, ale nedoporučuju sporťáky s nízkým spodkem. Z geologického hlediska jsou Křížové vršky neovulkanické kužely na vypreparované augitové žíle s drobnými skalkami a mrazovými srázy ve sloupcovitě odlučné hornině - čediči, se suťovým pláštěm porušeným sesuvy. Jsou to výrazné kupy, které vystupují ze zarovnaného povrchu na křídových horninách. Výstup na Křížové vršky je prudký, intenzivní a relativně krátký a

Židovský hřbitov ve Velkém Meziříčí leží na druhém břehu řeky Oslavy od centra města i od bývalého židovského města nedaleko bývalého městského řbitova Na Moráni. Byl založen v polovině 17. století. V roce 1880 zde byla zbudována novorománská obřadní síň, zrekonstruovaná spolu s řbitovní zdí v 80. letech 20.století. Náhrobky jsou terasovitě rozmístěny ve svahu v západovýchodním směru. Dochovalo se jich zde přes 1300. Většina náhrobků je psaná hebrejsky a německy, ale nechybí ani české nápisy. Klíč od řbitova je možné si zapůjčit v informačním centru na radnici města. Když jsme s kolegou na řbitov vstoupili, překvapili jsme pána, který zde sekal trávu. Byl ze židovské obce z Brna a přes jeho počáteční bručounství jsme si nakonec pěkně popovídali. Také se pokoušel pro nás rozluštit některé nápisy na náhrobcích, ale sám přiznával, že je to těžké a že mu to tolik nejde, ačkoli se poctivě hebrejsky učil. Setkání na řbitově jen umocnil silný a pozitivní zážitek, který jsme z tohoto řbitova,

Řbitov Na Moráni (což znamená vlastně morový řbitov) byl v souvislosti s morovou epidemií založen v polovině 16. století. Umístěn byl za řekou, stranou od města. Spolu s novým řbitovem byl vystavěn i kostel Nejsvětější Trojice. I po epidemii se ale dále pořbívalo i na starém řbitově v centru města. Až po reformách Josefa II. začal být moráňský řbitov plně využíván. Pochovávalo se zde do 50. let 20. století. Hodnotné jsou zejména dochované litinové kříže a náhrobky významných občanů z 19. a počátku 20. století. Z nich zmiňme hrob Tita Kršky, náčelníka prvního sboru dobrovolných hasičů, a hrob Vladimíra Čecha, rodáka z Peruce a bratra spisovatele Svatopluka Čecha, který byl v letech 1901 - 1905 starostou Velkého Meziříčí. V roce 2014 byl řbitov rekonstruován do parkové úpravy. Je to velice příjemné místo poskytující vítaný odpočinek při prohlídce města.

Velké Meziříčí je to městečko, které je vidět z dálničního mostu, který se jmenuje Vysočina a který překračuje údolí Oslavy ve výšce 76 metrů. Takže z celého města je známý ten most a kostelní věž, která je z toho mostu vidět. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak příjemné je město Velké Meziříčí! My jsme do něj přijeli také po mostě, ale po železničním, ve směru od Křižanova. Celé město je tedy rozloženo na březích Oslavy a říčky Balinky, která se do Oslavy vlévá před městskými hradbami. Za soutokem se vchází do města dolní branou. Centrum města je úzké, muselo se vejít mezi ony dvě říčky. Náměstí z jedné strany uzavírá kostel sv. Mikuláše, z druhé strany renesanční radnice. Renesančních domů je na náměstí a v přilehlých uličkách celá řada. Na věž kostela sv. Mikuláše je možné vystoupat a prohlédnout si celé město z výšky. Je to opravdu příjemný pohled. Na jedné straně údolí uzavírá zámek, na druhé straně město volně přechází do přírody. V ulicích podél Oslavy bylo ži