z duše smršť

zatímco zde vši lyžní já chtěl bych být mývalem jižním ....a písnička na první dobré únorové ráno:

z krajiny medvídkovitých šelem Znáte tohle zvířátko? A tady ho máme v pohybu: Je to fret kočičí, anglicky se mu říká kočka se zvonovitým ocasem (ringtail cat) a patří mezi medvídkovité šelmy. Já tu o něm píšu proto, že mám medvídkovité šelmy rád, a taky právě proto, že jsem freta dosud neznal. Je to moc pěkné zvířátko, ani nosál, ani mýval a odborné informace o něm najdete právě zde. So hi Fret, welcome to my blog

Vlastně si myslím, že má Slaný velkou kliku, že se tu pořádá tolik akcí. Pořád slyšíte někoho frfňat, že se tu nic neděje, ale není to pravda. Lidi buď neumí informaci najít nebo jsou líní někam jít. V lednu se dalo jít ve Slaném na přednášku teologickou i etnografickou, pozorovat Mars na hvězdárně, zkouknout výjimečně zajímavý film ve filmovém klubu nebo se jít podívat na dvě kapely na Zimák. Ve stejný den, kdy hrály ony dvě kapely, tedy v pátek 29.1., začala ve Slaném přehlídka cestovatelských filmů a přednášek v rámci Worldfilmu. Mě to vždycky fascinuje, ta touha lidí odjet někam hodně daleko, toulat se, poznávat a zažívat dobrodružství. Jak jsem zjistil v pátek a v sobotu, v patnáctitisícovém Slaném to zajímá ještě asi 70 lidí. Nádhera! V pátek v kině představil Daniel Přibáň svou dva roky starou expedici do střední Asie a čerstvou dva měsíce starou do Afriky. Na obou je zajímavé to, že je absolvoval se svými kolegy ve vozítkách legendárních, stále méně vídaných na našich silnicích

dnešní debata na hamburku nechala mi vzpomenout na povodňové léto 2002 a taky na to, co jsem tenkrát dělal. a vybavily se mi tři vzpomínky. s johnem jsme na čundr vyrazili po energetických bodech pošumaví. šli jsme ze sušice přes albrechtice, sedlo lesy okolo obřího hradu na tajemným hradišti, kde jsme přespali, na kašperk a do kašperských hor, kde jsem na jarmarku pánovi kousnutím do okurky postříkal okurkovou šťávou bundu. pokračovali jsme na vacov do dobrše, kde jsme spali na vršku s kaplí, v dřívejším posvátným háji. tam mi pes vzal botu a chvíli to vypadalo, že o ni přijdu. pak už jsme dojeli do strakonic a pak do protivína, odkud jsme šli do pařezí ke kalinům. oni nebyli doma, byli jsme tak domluvení. a začalo pršet a tam pak začaly opravdové povodně. okolo pařezí, kde je středověká rybničná soustava, rozlila se spousta vody. louky byly nad kotníky zatopené a v dříve suchých strouhách proudila voda. starý rybník tekl na jednom místě skrz díru v hrázi. neměli jsme po čundru už moc

Taky jste si všimli, jak se nám na planetě geneticky proměňují děvčata? Jen se podívejte. V celém šírém světě internetovém uvidíte tento výjev: Kus paže, mizící někde vpředu, metr před foťákem veliký nos, pod ním schovaná ústa, jakoby všechny holky teď měly orlí nosy jako Inčučúna nebo Tereza Maxová. Malé bambulky, pršáčky i pěkné rovné nosy se používáním autofocení mění na stereotypní rys obličeje všech dívek od Californie po Vladivostok. To pak budou situace, až přiletí chlapi ze Země na Mars a budou se bavit s Marťany a oni jim řeknou: "No a jaký tam máte holky?" Astronauti se po sobě podívají a pokrčí rameny: "No...no...nosatý..." No není to super? Ale ne!!! Raděj něco jiného po ránu.....

Někdy se to stane, že je v lednu hrozná kosa. To je pak samozřejmě nejlepší sedět doma a kombinovat dobrou hudbu, literaturu, počítačovou komunikaci a horké a alkoholické nápoje. Tedy v mém momentálním případě bylinkové směsi a tmavá piva, na něž chuť mě provází v posledních dnech. Otevřít si náchodského doubla, otevřít knihu o Aljašce, uvelebit se v křesle a pustit si třeba tohle: To je pak zima jak sviň.....

Průdušky jsou téma, kterými se zabývám nejen celý uplynulý týden, ale každý podzim, každou zimu, každé předjaří. Není to téma, které bych si dobrovolně vybral jako oblast svého zájmu. Je to prostě VĚC, která si pravidelně přes zimní období vyžaduje moji pozornost. Nemá příliš cenu zavrtávat se do osobní historie, protože průdušky mám nemocné od prvního roku života a tím pádem jsem jaksi na tuhle nepříjemnost zvyklý, ale přece jen to vyžaduje určité osobní úsilí snášet stále totéž. Nejprve to pálí hluboko v hrdle, při odkašlání to zabolí. Pak to přestane, ale dlouhé dny zase nemáte co vykašlávat, jen bezmocně nutíte unavené hrdlo do kašle. Zapojíte obvyklou armádu pomocníků: med, bylinky, jitrocelový sirup, kapky, pastilky, vincentku. Dlouhé dny nemáte pocit, že by vůbec něco zabíralo. Pak se najednou začne kašel "konkretizovat", tedy objevují se vykašlané hleny, které si s určitým ulehčením prohlížíte v papírovém kapesníku než ho hodíte do odpadu. Ta hnusná zelená hmota je vl

Dneska na Hamburku padlo několik hermelínů, sekaných s křenem a hořčicí, těstoviny s vepřovým a červenou omáčkou, mix sýrů na plátku masa. Já sám sežral odpoledne po řádném obědě s polívkou několik chlebíčků, teď ještě večer doma po hospodě hrst arašídů a smaženej toast, kterej jsem zároveň naučil dělat spolubydlícího. A ještě bych klidně žral. Ukrojil jsem si kousek salámu a zapil hltem vína. Hřích obžerství rozmohl se v Čechách!!! Respektive z něj nikdy nevymizel Smažené toasty Lepší jsou z veky než z toastového chleba, ale když ten rozkrojíte na trojúhelníčky, tak to také jde. Lze samozřejmě volit různé náplně, já mám nejraději tuto: tavený sýr, plátek tvrdého sýra, třeba goudy, plátek hermelínu nebo nivy, plátek šunky, z druhé strany hořčice. Každý dle své chuti. Rozmíchejte dostatečný počet vajíček s mlékem a solí. ( Pokud vám rozmíchané vejce zbyde, neváhejte je vlít mezi poslední várku toastů. ) Pro milovníky česneku je snad ideální do míchaného vejce nastrouhat stroužeček. Nebo

Rastafidli orkestra je moje oblíbená kapela, nejen proto, že v ní hraje slečná Há na kytáru. Mám je rád pro jejich muzikálnost, vkus, nadhled a protože prostě hrají příjemné písničky, které zvedají lidem náladu. V pátek se měli zúčastnit merendy partičky skejťáků z Unhoště a okolí v Malých Kyšicích u příležitosti vydání již několikátého videa dokumentujícího prkýnkářské dovednosti. Tak jsem si půjčil auto od Lídy, naložil v Maříkovce Máňu a v Libovici slečnu Há a vyrazili jsme. Malé Kyšice jsou pěkná vesnička v lesích u Kladna, navíc s pěknou hospodou U Kozla na návsi. Uvnitř byla zábava v plném proudu, pořadatelé příjemní kluci a celkově byla pohoda. Po ukázkách ze starších filmů proběhla premiéra nového filmu . Byl jsem nadšen. Slaný není úplně skejťácký město a skejtové umění mě naplňuje úžasem. Jenže pak se to posralo. Lidi samozřejmě chtěli muziku, vždycky chtějí, aby kapela hrála co nejdřív. Samozřejmě kapela, která má dechy a ve které zpívají skoro všichni, se chystá déle než pu

Písnička na příjemné usínání....

Začalo to tím, že jsme byli se slečnou há na vánoční návštěvě u Lajbů, tedy u Lajby a Lady. A povídali jsme si, ochutnávali pivka a krmstili se monohubkami. A přišla řeč kdovíuž na co a Lajba povídá, že Ladina babička používá pro labuť slovo žiburka . A že aby to Lada potvrdila. Lada to potvrdila a doplnila informaci, že babička pochází od slovenského Hlohovce. A že též používá zdrobnělinu žiburienka. A že měla knížku s tímto názvem a byla o labuti. Doma nám to nedalo a podívali jsme se na internet, jak se řekne labuť slovensky. Labuť slovensky se řekne labuť. Pak někdy jsem hledal přímo slovo žiburka . Přesvědčte se sami. Je tam smyslupný slovník, který žiburku označuje jako nářeční husu. Pak je tam nakladatelství Enigma a pan Vlado Preložník, který byl tak laskav, že na můj dotaz odpověděl. Bez váhání tvrdí, že staří Hlohovčané tak označovali husy nebo housata. Zde je opravdu unikátní, že Ladina babička to slovo zná jako labuť. Navíc jsem se zkusil zeptat mého kamaráda z Banské Bys

Všimli jste si, že Plastici vydali výborné nové album?

poznámky k textu, který byl zveřejněn na obrona.net. tamtéž fotografie. poznámky týkají se především technických detailů cesty a některých zajímavostí z rozličných oborů. Vlak ve Slaném jsme stihli jen tak tak - Vlak odjížděl v 9:26 a končil v Lounech. Já dorazil v 9:21, Máňa těsně přede mnou, ještě v 9:24 jsme klidně klábosili v nádražní hale. Cesta do Peruce trvá půl hodiny. V Peruci začínali pouť ještě dva turisté, kteří měli namířeno do Libochovic a kteří nám prošlapali trasu až do Chrastína. - Modrá turistická do Libochovic , kde se dá pokračovat po červené nebo si dát pivko a jet vlakem do Loun nebo Lovosic. Po prohlídce Peruce s malým architektonickým kvízem - Peruc je skutečně malebná obec. Návsi, která je ukryta v klesání pod horní hlavní silnicí, vévodí kostel sv. Petra a Pavla . Tento kostel má jednu zvláštnost. Je postaven v opačném gardu světových stran, tedy oltář je směrován na západ. Neuhodl nikdo. jsme se občerstvili u známého Oldřichova dubu - Oldřichův dub má své

Na začátku toho bylo, že jsem si pustil rastafariánské zpěvy s bubny v podání skupiny Wingless Angels. Jedenáctým zpěvem na albu je Rivers of Babylon, známá píseň od Boney - M. Díky tomu málokdo tuší, že text je napsaný na základě biblických Žalmů a vypráví o babylonském zajetí Židů v 6. století před Kristem. Hledal jsem si k tomu nějaké informace. Na Wikipedii je mimo jiné seznam dalších verzí této písně. Co v tom seznamu ale chybí, je píseň Karla Gotta Babylon z roku 1979. A to je tam, kromě mnoha reggae verzí uvedená i parodie chorvatské skupiny Vatrogasci (Hasiči)!!! Jak mohli Karla vynechat?!?! Rozhodl jsem se slavnostně, že v tomto případě je mou národně - vlasteneckou povinností nedokonalou encyklopedii editovat. Inu, příběh je bez pointy, páč mě samozřejmě odradilo ověřování IP adresy a vůbec jakákoli registrace. Takže zatím bez Gottovy písně ne o zajetí babylonském, ale o marnosti babylonské věže, což taky není marné téma. Jinak zajímavý video Karla Gotta je tohle, páč v něm v

jestli je na podělaným facebooku taky skupina brixa bargeld mezi těma hromadama podělanejch skupin, tak by jim tam nemělo chybět tohle video

Navíc jsem si myslel, že všechny problémy může vyřešit láska. Ale asi to tak není.....

Něco dělat se sebou. Ne s tím hnusem. Ten na to čeká. Musí být obejit a tím otráven. Většina hnusu pochází z energie, která je nevyužitá nebo zmatená. Spojování protikladů, strhávání dětských šatů a nalézání jiných poloh bytí, seznamování se s realitou bez příkras. To vše nutně musí vyvolávat pocity matoucí a nepříjemné. Každý to může řešit jinak. Já si představuju smrt v tisíci podob. Představuju si, jak plavu v moři a napadne mě žralok. Nejprve se mi zakousne do paže, cítím, jak mi rve maso z těla, otírá se o mne drsnou skelnatou kůží a jeho obrovská tlama je hrozně blízko. Pak se ta obrovská hlava s děsivými zuby zahryzne do mé hlavy. Představuju si to, co nejreálněji. Každý den si představuju smrt v jiné podobě. Čím děsivější, tím lepší. Anebo jinak. Kdo komu brání nedělat nic? Pustit si mantry a jen tak sedět. Uvolnit tělo a nebýt. Ponořit se a pozorovat vlastní myšlení. Důležité je právě jen pozorovat vlastní myšlení. Opakovat si: Pozoruju vlastní myšlení.Pozoruju vlastní myšlení