z duše smršť

Kombinace více jevů vždy zafunguje. Nejenže cesta oba dva dny nabitá památkami, ale navíc návaznost na jindy realizované akce, styčný bod vprostřed dění a poznávačka dosud netušeného. Prodloužený víkend nabitý zážitky z prostého chození českou krajinou. Pěšky. Někdy busem. Na počátku přání kolegy Šotka poznat více jižní Čechy a zároveň jít podél řek, nikoli tedy do kopců a do hor. Vše jsem přivítal. Shoda stoprocentní. Čtvrtek ráno vlak do Tábora. Pak bus do Bechyně. Nostalgie po Křižíkově dráze veliká, ale bus pěkně navazoval a je o dvacet minut rychlejší. Bechyni jsme tak proběhli, já tam byl naposledy letos v únoru a měl jsem nastudováno, tak jsem dělal průvodce. Na náměstí jsem se zastavili a sháněli se po obědě. Náměstí vévodí kostel sv. Matěje. Nakonec jsme se docela příjemně najedli v penzionu, který byl před lety zároveň rodištěm hudebního skladatele Václava Pichla. Nijak jsme se po obědě nezdržovali a serpentinou jsme scházeli pod zámkem k řece Lužnici. Bechyně byla původně z

Židovský hřbitov v Kolodějích nad Lužnicí byl založený po obvinění Židů ze zavlečení morové epidemie v letech 1681-82 do Týna nad Vltavou a jejich vysídlení z panství. Koloděje nad Lužnicí se tak staly většinovou židovskou obcí nejen pro tuto obec, ale pro celé Vltavotýnsko. Kolodějský duchovní správce byl zároveň krajským rabínem. Synagoga byla založena v roce 1695. Stála nedaleko zámku na místě dnešního památníku obětem války. Byla zbořena v roce 1947 při stavbě nové silnice. Zprávy o počtu židů z roku 1721hovoří o hlásilo 65 usedlících s 89 dětmi. Od druhé poloviny 19. století začal počet Židů v obci klesat a před druhou světovou válkou jich zde žilo pouhých 10. Holocaust přežili jen 3. Na hřbitově se zachovalo 270 náhrobků, mnoho z nich barokního a klasicistního typu od počátku 18. století. Krásně tvarované stély jsou často doprovázeny mluvícími znamneími, a to ne jen těmi nejběžnějšími, jako jsou kohenské ruce, ale i takovými, které se vyskytují na českých židovských hřbitovech je

Cheikh Lô vypadá jako trochu záhadné zaklínadlo, ale je to jméno senegalského zpěváka a hudebníka, který se narodil v roce 1955 na území státu Burkina Fasso. Od poloviny 70.let působil v různých orchestrech, poté přesídlil do Senegalu a pracoval na svojí kariéře. V roce 1995 se domluvil s tehdy už světové známým senegalským zpěvákem Youssou N'Dourem a ten mu vyprodukoval první samostatné album. Jmenuje se Ne La Thiass a mělo celosvětový ohlas. Zároveň se dobře trefilo do stále sílícího zájmu o africkou hudbu. Já jsem africké zpěváky také už v polovině 90 let poslouchal, ale jméno Cheikh Lô mi zůstávalo utajeno. Jsem rád, že jsem se s ním seznámil, jeho hudba je totiž skutečné skvělá, velice pozitivní a osvěžující.

Hlavním cílem malé procházky ze Slaného měl být kostel sv. Petra a Pavla s dřevěnou zvonicí, a aby měla procházka přirozený konec a cíl, prodloužili jsme ji přes bývalé lázně Šternberk až do Smečna, odkud jezdí i v sobotu odpoledne autobusy zpět do Slaného. Přestože jsou tato místa jen několik málo kilometrů vzdálena od mého bydliště, už dlouho jsem je nenavštívil a nikdy jsem si vlastně pořádně neprohlédl nejzajímavější památky této trasy, což je bezesporu právě kostel se zvonicí v Přelíci a také zámek a kostel ve Smečně. Prvních několik kilometrů jsme se museli potýkat s roztahaným koncem Slaného směrem do Kvíce. Prošli jsme známými místy. Habeší, kde nahoře nad námi probíhala oprava železniční tratě. Kvíčkem s kapličkou nad křižovatkou, dlouhou ulicí Na Chmelnici a navazující betonkou do Kvíce. Z Kvíce se dokonce musí po silnici. Z ní se nám naskytl celkový pohled na Přelíc. Přelíc je obec, kde dnes žije asi 400 obyvatel. První zmínky jsou o ní až ze 14. století, ale její dominanta,