Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2010

Motocyklové deníky

Obrázek

Džňánovej blázinec

"To není  normální blázinec," pravil Mistr. "To je džňánovej blázinec!" Přitom ten den nastal docela hezky. Vedle mne tiše dýchal z peřin vystrčený nosík slečny Há a já šel udělat grejík. Zakousli jsme koláč. V práci mě čekal "chlebový dort" slavící kolegyně a ani jinak nic nepříjemného. Ale na papírku už se mi hromadily poznámky. Doma jsem zapnul Chrochtu a už jsem to řešil. Dva emaily kvůli nové práci, dva kvůli fotbalovým turnajům, dva kvůli hudební akci. Pěkně rozděleno. Jeden telefonát bůhví od koho, jeden od kamaráda, kterej sice nemá, ale půjčí mi na dluh v bance! Pak další věci okolo peněz. Telefonát domácímu, řešení odchodu spolubydlícího, nedoplatku za elektřinu (ten mám zaplatit z dluhu za nájem, ale to neznamená, že přestanu dlužit za elektřinu; navíc si stejně na ten dluh z nájmu musím půjčit), pak šokující zjištění, kolik že budeme doplácet za vyúčtování služeb. Opět telefonát s domácím, ujasnění průseru s topením a jednotlivých položek. Prý

Výlet do Vraného

Obrázek
Další vlastivědná procházka nás čekala v den sv. Jiří, kdy začíná opravdu teplé jaro. A pranostiky nelhaly! Ačkoli jsme na žádného hada ani štíra nenarazili, počasí bylo nádherné a sluníčko hřálo naše zimou zkřehlé kosti. Po předchozích výletech už se vytvořilo určité jádro, které se zúčastnilo i tentokrát. Nováčky byli Vojta s Terezkou . Čekala nás procházka do městečka na okraji slánského regionu, do Vraného. Vraný bývalo bohatým statkářským městečkem s mnoha památkami z barokní doby. Dodnes si uchovává malebný vzhled. Naše trasa vedla do Vraného z Peruce a pokračovala přes les a polnosti do Pálečku. Z vlaku jsme vystoupili na Peruci. Po krátkém občerstvení jsme vyrazili. Křižovatka na Vraný byla právě nedaleko peruckého nádraží. Cesta vedla po náhorní planině a nabízela daleké rozhledy. Viděli jsme jak Slaný, tak Kladno, Říp i Házmburk. Rozlehlé roviny, kterými vedla silnička do Vraného, nevyhovovaly každému, ale celkově se výprava dobře bavila. Tradičně dobře vybaven mapou i daleko

Z krajiny nadejchanejch obláčků

Obrázek
origoš verze víceméně pro mílu jarešů

Dvě pomazánky jednou ranou

z krajiny ledniček koutů Dnešní příspěvek do domácí kuchařky ( a nehodlám tím fušovat do řemesla nejmenovanému kutilovi ) se týká kombinace na sobotní i všední večer. Je to příběh o dvou pomazánkách. Jedná se vytváří z lučiny (z té mokré balené nekrabičkované), nakrájené šunky, cibule a pepře. Druhá, klasická česnekovka, z taveňáku, majolky a česneku třeného se solí. To vše bylo v tomto napínavém příběhu šlehačem vyšleháno do hladka v jednu směs. Poté namazáno na chleby a snědeno během prvních dvaceti minut filmu. Ozdobovačům chlebíčkovým se doporučuje míti při ruce například vlašský ořech, hroznové víno, nakládanou papričku, okurku či cibulku, případně olivy, pomeranč, citrón, mango, broskev i jiné ovoce. Kyselé, sladké, ořechovité. Pivo, víno. Zpěv.

Pivní speciál

Mám zálibu v dobrém pivu. Není mi potřeba vypít dvacet desítek gambrinusů či jiných starohnusů, je mi třeba cítit chuť dobrého piva. Mám rád, když pivo voní chmelem a sladem, když je husté ke kousání a hořkosladké jak život sám. Mám rád piva tmavá i polotmavá, nepasterovaná a nefiltrovaná, dvanáctky i čtrnáctky. Mám radost, že v Čechách rostou jak houby po dešti minipivovary a že kromě nadnárodních chemoeurozávodů jsou v Čechách i střední a malé pivovary, které dodávají lidem s chuťovými buňkami originální pivo.  Vhodná příležitost o tomto psát se naskytla loni při návštěvě pivního festivalu v Praze Letňanech. Ale to jsem ještě nepsal blog. A nechci psát pokaždé o každém půllitru, který kde vypiju. Ale tenhle víkend jsem si opravdu pivních speciálů užil. V pátek na Žižkově v hospodě U Sadu. Se Žemlou a Mílou Jarešů. Tam jsem začal Svijanským Mázem. Je to velice chutná jedenáctka, nedávno jsem měl doma kartón lahvových a moc příjemně jsem si popil. Ale chuť mi velela přejít k pivům tmav

Do Velvar na Chapiteau

Obrázek
Sobota 10. dubna patřila výletu do Velvar. Ale pozor!  Ze Zlonic.... Občanské sdružení Paličky pořídilo stan (vlastně dva stany) a pořádá několik akcí do roka. Jarní akcičkou je výročí postavení stanu a jmenuje se Chapiteau. Jelikož akce pořádané Paličkami jsou příjemné, jelikož tam hrála naše milá Rastafidla a jelikož jsme již byli namlsáni předchozími výlety, rozhodli jsme se jít i na Chapiteau pěšky. Trasa navazovala na předchozí výlety Kralupy - Velvary a Slaný - Zlonice, začínala ve výchozím bodu Zlonice a pokračovala přes Beřovice, Hobšovice a Nabdín do Velvar. Počasí bylo proměnlivé, doufali jsme v přízeň, ale byli ochotni kráčet vstříc svému osudu. Ve Slaném na nádraží se sešlo pět odvážlivců. Zde je máte už po dojezdu do Zlonic (připočtěte fotografa ing. Keebla): Prošli jsme Zlonice bez zastávky. Až za obcí odbočili jsme na malý vršíček, kde se nachází židovský hřbitov. Ve Zlonicích žila vzhledem k velikosti této obce poměrně početná židovská komunita, která po sobě zanech