Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2011

Americkej sen

Obrázek
Warren Ellis je znám především milovníkům komiksu. Tudíž já ho neznal. Ale tahle kniha je skvělá od začátku do konce a není to komiks. Je to zběsilá detektiva a lehce fantastický průvodce dnešní Amerikou. Hlavním hrdinou je soukromý detektiv Michael McGill. Pohybuje se na hranici ztroskotání a najednou si ho bůhvíproč vybere Bílý dům k nalezení supertajného dokumentu. Michael se seznámí s půvabnou, ale těžce nezávislou studentkou Trix a máme dvojici hlavních postav pohromadě. Jak dokument měnil majitele, cestují Michael a Trix po celých Státech a cestou nepotkávají nikoho normálního. Amerika je plná divných tvorů, kteří trpí těžko vymyslitelnými sexuálními úchylkami. Kniha je parodií nejen na americký životní styl, ale i na způsob, jakým se do pekel řítí celá takzvaně civilizovaná společnost. Psáno břitkým, velice vtipným a úsečným stylem. Je možno přečíst za tři hodiny. Budete se velice bavit a bude vám z toho trošku špatně.

Jablíčka

Obrázek
jablíčka nechaná svému osudu v zimní zahradě:

Poslední originál

Obrázek
k vánocům jsme si pořídili knížku o slaném z cyklu zmizelá města. líčí se v ní osudy půvabných předměstí, čtvrtí, ulic a zákoutí, která během druhé poloviny divného století padla za oběť blbosti vtělené v bolševické funkcionáře na různých úrovních. nepovažuji listopadovou revoluci za úplně zpackanou, ale nechápu, proč by nemohli na kandelábru viset ty svině, které zavírali a týrali nevinné "nepřátele režimu", ale také tvůrci panelákových strašidel v našich městech. dneska je ale panelák docela dobrou adresou, pokud je o něj pečováno. a pečováno je skoro o všechny. oblepují se polystyrenem, barví se na zeleno a růžovo, vyměňují se domovní dveře, schránky a zvonky, pořizují se nové výtahy a světla na fotobuňku. za pár let vám už nikdo neuvěří, jaká to byla dříve ošklivost, hrůza a děs. ale bylo tomu tak. zde mám důkaz. poslední originální panelák ve slaném. tedy jen detail, ale tak vypadá celý dům:

házení bohem

Obrázek
házení bohem je takový můj fórek, který jsem použil, abych zjistil, jak dnes lidé rozumí češtině. mezi partou mých přátel a známých nikoho nezaskočil fakt, že by boží hod měl znamenat totéž co házení bohem. božím hodem začínají vánoce v západní křesťanské liturgii. je to den narození spasitele. je to významný den, významný okamžik a proto je hodem. toto slovo hod je příbuzné s českým slovem hodina a všeslovanským pojmem god pro různý časový úsek, například v ruštině pro rok. zblblost dnešních lidí komerčním tlakem, který nás nutí nakupovat a dodržovat rituály a tradice, které nám opět vybrala ve spolupráci s médii komerční sféra, je nebetyčná. vhodné k vánocům je vše, co se dá koupit. stromeček ano, dárky samozřejmě na prvním místě a v co největším množství, všudypřítomné otravné koledy samozřejmě na cédéčku také. to, že je právě tento den, tento hod, důvodem k zamyšlení nad existencí křesťanské tradice narození spasitele, k rozjímání nad stavem světa a vlastní duše, vlastně nad smysle

Armatae face, et anguibus

Obrázek
...tak ještě jedna pecka. teda vlastně kožená...

Who the Cap Fit

Obrázek
...bob marley na závěr dnešního večera...

Čumák pro tento večer

Obrázek
čumákem pro tento včer se zaslouženě stává outloň, nejen pro to, že je váhavý. pohled na něj vám dá klid a drobné pozastavení v předvánočním stresu. týpek z příbuzenstva lenochodů se vyznačuje poklidným a stereotypním způsobem života, při kterém ovšem neztrácí upřený pohled do budoucna a starost o věci příští. humor, který s ním někteří uživatelé youtube zažívají, zvládá se stoickým nadhledem....

Ostrow Sukkwan

Obrázek
David Vann je novým americkým literárním objevem. Bývá přirovnáván k McCarthymu. Teď ho vydalo Argo a to mu za to patří jako již statisíckrát za posledních dvacet let díky převeliké. Vann je ještě úspornější než McCarthy a nemá jazyk tak vytříbený, ale hltat to budete stejně. Ona tahle knížečka (je to zhruba stopadesátistránková novela) nejvíc z toho McCarthyho připomíná Cestu, což je pak také zmíněné v doslovu (mě to pak těšilo, že jsme s odborníkem měli stejný názor), ale je to vlastně jinak. V Cestě ani otec ani syn neselžou a drží se statečně až do konce, v Sukkwanu selžou vlastně oba. Je to příběh slabocha, kterej má podělanej život a podělal si ho sám a teď se snaží impulsivní a zmatenou akcí něco zachránit, přičemž jako každej slaboch myslí jenom na sebe a předstírá, že to dělá pro ostatní, a skončí to samozřejmě tragicky a bezvýchodně. Nechá se to přečíst na jeden zátah, já to četl na dvakrát, dohromady asi tři hodiny. Každopádně si to přečtěte.

Alternatíva

Obrázek
taky jsme byli s lajbou a michalem víškem koncem listopadu na festivalu alternativa v praze, a to v klubu hoodoo v korunní nahoře u orionky. michal pro nás přijel půjčeným malinkým oplem, který nechtěl řadit, tak jsme jeli běloušem a bělouš zase předved spolehlivej výkon. a z tramvaje v korunní jsem viděl prosklenný studio televize metropol, na kterou občas koukám, no a bylo to jak okno do toho velkýho metropolního světa, a hoodoo je dobrej klubík, navíc tam točili pivko z jihoměstskýho pivovaru na chodově , což je taky dobrý, že člověk nemusí pít hnusnou desítkou staropramen a podobný sračky za přemrštěný peníze. a taky bylo dobrý, že řídil michal. večer byl pojatej opravdu alternativně a jeho vrchlem bylo vystoupení projektu F. M. Einheit + Hans Joachim Irmler. youtubko je právě z toho večera, což je taky fajn:

Pipulky

Obrázek
po delší době se vrhám do blogování a taky do rubriky zvířátka. úplná degenerace životních potřeb s pokračující zimou a temnotou probudila ve mně touhu pátrat po krásách přírody a taky plánovat výlety na jaro a tak podobně se mentálně udržovat při životě. v přestávce fotbalu narazil jsem na čt2 na pořad o pipulkách, což jsou malí ptáčci, kteří při námluvách provádějí úžasné kreace, které stojí za pokoukání. našel jsem na youtube i s komentářem pavla soukupa, což úroveň určitě zvyšuje...