z duše smršť

Nové Město pražské založil Karel IV. podle přesného plánu za použití posvátné geometrie, což nebylo od starověku po barokní dobu nic neobvyklého, a tento odvážný projekt nepřestává dodnes fascinovat. Zatímco spirituální centrum města leží v kříži tvořeném pěti kostely v jižní části pod Vyšehradem, urbanistickou osu tvoří tři náměstí, Karlovo, Václavské a Senovážné. Pravidelnou sítí ulic, tak odlišnou od typicky křivolakých a úzkých uliček Starého Města (a mnoha dalších středověkých měst), lze procházet velice pohodlně Novým Městem z jednoho konce na druhý. Vyhledávat původní stavby z doby založení města, což jsou víceméně kostely, a pozorovat změny, kterými město prošlo za necelých sedm set let existence.  Nejstarší pražské nádraží leží také v Novém Městě, na jeho severozápadním konci, víme, že hned za ním odděluje Evropu od Karlína viadukt. Z Masarykova nádraží ulicí Dlážděnou dojde se rychle na Senovážné náměstí, hlavní náměstí západní části města. Na něm stojí několik zajímavých bud

Historie městského hřbitova v Chebu se začala psát v druhé polovině 19. století. Najdete tu výstavní hřbitovní kapli, neméně výstavní hrobky bohatých chebských měšťanů z doby před rokem 1945, rovnostářské hroby nových Chebanů po roce 1945, minimalisticky vybavenou rozptylovou loučku a velké vojenské pohřebiště z doby po roce 2000. Hřbitov, který rozhodně stojí za prozkoumání.  Na začátku stála myšlenka založení nového hřbitova, protože starý ve městě už nevyhovoval. Zde byly posléze zřízeny městské sady. Nový hřbitov při pražské silnici poměrně daleko za tehdejšími hranicemi města byl vybudován v letech 1877 - 79 podle projektu výnamného místního stavitele Carla Haberzettla (jeho další díla jsou kupříkladu chebské divadlo nebo evangelický kostel ve Františkových Lázních) a z iniciativy městské rady. Starostou byl v té době Adolf Tachezy, významný místní politik i poslanec Českého sněmu, který se zasloužil o rozvoj jak Chebu tak Františkových Lázní. Je proto zvláštní, že právě jeho hrob