z duše smršť

V sobotu 25. června sešla ve Stromovce u Psího altánu skupinka mladých lidí, aby zde pod odborným dohledem Básníka Ticha uskutečnila básnickou akci zvanou Máchův širák. Tento "festival", jak trochu nadneseně akci nazval Básník Ticho, se konal prý již po deváté, tak to by měl snad Mácha radost, jak na něj čeští básníci pořád myslí. Na Máchově širáku 2011 vystoupili kromě Básníka Ticho také tři mladí básníci, z nichž nejméně jeden byl nadějný a nejméně jeden nihilistický, což mě vždy baví. Mladí básníci se navíc neustále nalévali ředěným absintem z hnědého plecháčku, což bylo vtipné. Trochou do mlýna přispěl i známý letenský bohém Ota Kars, který přednesl dvě sprosté básně, které měl zakázáno číst na máchovském večeru ve Slaném. Ve Stromovce bylo příjemně a my jsme se dobře bavili. Navíc jsmě měli dobrodružnou cestu do Prahy i domů, protože Bělouš nemá dálniční známku. Už jste někdy jeli do Prahy autem bez dálniční známky? Pakárna, že?

Léto se rozjelo jak blázen a milá svěžest jara je pryč. Nastala doba výletů. Já vám ale dlužím ještě jeden výjar. Uskutečnil se do magické krajiny Českého Středohoří, na jeho pravou stranu, děleno dle toku řeky Labe, na kopec s hradem, který byl hradem husitským a jmenuje se Kalich. Dnes jsou z něj zachovány jen zbytečky, ale jak kopec sám, tak vesnice Třebušín pod ním za výlet určitě stojí. Tento výjar byl vlastně autovýletem, tedy autovýjarem. Se mnou a slečnou Há se vydali Brada a Terezka. Cesta by byla velice příjemná, nebýt naprosto příšerného stavu silnic. Jaktože nejsou správci silnic pohnáni před soud a nejsou zbaveni občanských práv? Hlavní silnice mezi Roudnicí a Litoměřicemi je v nepoužitelném stavu. Jeďte se tam podívat, až třeba budete chtít posuzovat úroveň silnic polských a ještě více východních. Bohužel jsme se dostali na středoasijskou úroveň kultury silničního cestování. Potom jsme si ještě zajeli vinou špatného odbočení u Oken, ale nakonec jsme se ponořili do zeleně

z krajiny malých dobrodružství Na konci dne, unaven z práce i sportu, po večeři a lahvovém pivu, chtěl jsem za soumraku relaxovat pár minut na balkoně při balené cigaretě. V okamžiku, kdy levá ruka vložila cigaretu do úst a opouštěla ji, aby kryla plamínek ohně při jejím zapalování, vytáhla nechtěně cigaretu z filtru, který zůstal přilepen mezi rty. Ruka zašmátrala po cigaretě, ale jak byla levá, nedokázala ji zachytit. Ta spadla dolů pode mne a pod balkon. A co čert nechtěl, dopadla přímo na zábradlí balkonu sousedky pode mnou, v osmém patře. Zůstala na něm a ležela tam jak tlustá bílá housenka trávící siestu nakrmená listím. Co s tím? Bylo to trapné. Jak na to bude bába reagovat? Zase nebude líná vyšmajdat schody a zvonit u mne, jako když jednou měla pocit, že ji na balkon spadnul dělobuch a přišla se zeptat, jestli jsem taky slyšel ránu? Nebo jako když měla jednou hned po mém stěhování vlhký flíček na stropě záchodu z mně dosud neznámých příčin a přiběhla celá vytřeštěná s bezzubými

cestou domů vidí míla jarešů známé vysílače rozhlasových vln u českého brodu. zde ční jak nohy obrovských pavouků rozkročených nad českou kotlinou, své olbřímí zadečky a zrůdné hlavohrudi v mracích skrývající. v sedmdesátých letech dvacátého století tyhle vysílače nahradily původní z dob počátků vysílání českého rozhlasu. jsou nejvyšší stavbou v republice a jezdí na nich výtah v republice nejvýše. dál pak čeká mílu nádražíčko v pečkách, zkušební okruh ve velimi a konečná kolín. možná ještě tak pivko na letné...

Tandoori je v Indii oblíbená úprava kuřecího masa, známá také z názvu stovek indických restaurací po celém světě. Spočívá v marinování kousků kuřecího masa v jogurtu s kořením a jejich následném grilování nebo pečení. My jsme si tohle jídlo se slečnou Há připravili trochu jinak. Předně je třeba říct, že čím déle je maso naloženo, tím lépe pro něj i pro vás . Ale pak už je příprava otázkou několika minut. Ale po pořádku: Z pelechu jsem se vyhrabal poměrně pozdě, takže kuřecí prsa už v řeznictví neměli. Zkusil jsem prs krůtí a neprohloupil jsem. Vedle v obchodě měli slibně vypadající bílý jogurt řeckého typu. Doma jsem krůtí maso omyl a nakrájel na kousky. V misce jsem smíchal jogurt, olej, nadrobno nakrájený česnek a jarní cibulku , po lžičce sůl, černý pepř, římský kmín, zázvor, kari a ostrou papriku. Do směsi jsem zamíchal kousky masa, misku přikryl alobalem a odložil na dvě hodiny do ledničky. Ideální je odložit ji do lednice na hodin dvanáct, ale musíte den předem vědět, co budete

....do bigbítových věčných lovišť....

zachytil jsem náměstí za soumraku, asi hodinu před deštěm. před vlahým, chladivým jarním deštěm.

z lovišť věčnosti cestou domů jsem přemýšlel o tom, jak by zněla řeč, kterou by se pokoušeli dorozumět lidi a psi, pokud by to všechno bylo možný. představoval jsem si zvláštní vrnivé a kňouravé zvuky, kterými se lidi pokouší komunikovat se psy co nejpodobněji jako oni mezi sebou a přitom používat lidská slova. zároveň jsem si představoval, jak psi se snaží kousavým a štěkavým způsobem využít české otevřenosti slabik a sdělit co možno nejpřesněji sdělovanou skutečnost jednoduchými lidskými slovy, tak, jak je pamatují celým rodem z loveckých časů před tisíci lety. obojí jsem si vyzkoušel. naštěstí nikdo nešel... znával jsem kdysi pejska, říkalo se mu Písek. vypadal jak šakalík, s vlčími oušky,malý a bojácný. vysvobozen z útulku, zažíval zrovna nejkrásnější léta svého života. potřeboval se uvolnit a trochu se osvobodit a to se mu v krásném prostředí zahrad malého zámku ve věčné rekonstrukci dařilo. znali jsme se pramálo, ale sblížili jsme se. naznačoval mi až plačtivě, jak se bojí železa

trochu deepu v neděli večer

Teda vlastně sezóna chřestu, ale řekněte sami, zda není chřestýš atraktivnější. Neboť zde na blogu.cz je to samá populární hvězda a celebrita a člověk neví, čím by své články zatraktivnil. Inu, tradičním místem pěstování chřestu bylo Neratovicko, ale chřest byl v divokých dobách dvacátého století označen za buržoazní rostlinu a nahrazen kedlubnou rolnického původu. Já jsem chřest koupil původu slovenského, a to náhodou a nefarmářsky na výpravě za zlevněnými sýry a uzeninami v Bille. Nijak mi to nevadilo a spolu se zlevněnými žampiony se stal základem víkendové pochoutky, kterou jsme si se slečnou Há připravili velice esteticky, neboť slečna Há si o estetice četla v rámci přípravy na přijímačky. Chřest se musí oloupat, odkrojit a povařit. To se dočtete všude. Já jsem ho vařil se solí, cukrem a tymiánem. Zatímco se vařil, dal jsem vařit i nové brambory. Pak jsem nakrájel jarní cibuli a žampiony a smažil jsem je na másle. Okořenil jsem solí, pepřem, kmínem a zázvorem. Změklé žampiony jsem

Výlet na Třemšín byl pro mě náhradou. Byl jsem domluven s přáteli v jižních Čechách, že už v pátek přijedu na svátek čarodějnic, který letos připadl na sobotu. Ale z určitých důvodů mě oni nemohli přijmout dříve než v sobotu. Hledal jsem proto za pomoci internetu, kam bych se měl v pátek vydat. Třemšín byl pro mě horkým favoritem. Už před lety četl jsem o něm v knize Pavla Kozáka o tajemných místech. Již více takových tajemných míst podle knih tohoto pána jsem navštívil a vždy mě potěšila svou krásou, ať už jsem z nich měl tajemný pocit nebo ne. Pro Třemšín rozhodla jedna věc. Při internetovém hledání narazil jsem na informaci, že pod Třemšínem je Třemšínská bouda, bývalá kaplička upravená na útulnu, která je otevřená a dá se v ní přespat. Počasí bylo jarně nestálé. Teplé, dusné a deštivé. Možnost spát určitě v suchu mě lákala. Nerozmýšlel jsem se dlouho. Jak říkám, Třemšín jsem beztak chtěl už dlouho navštívit. Výrazná část energie padla na dopravu. Do Prahy autobusem, pak metrem na S

vlastně na dobrou noc

z krajiny, kde se před bezem kleká Že bez není otravný plevel, který roste úplně všude a bývá známkou nedostatečné civilizovanosti prostoru, se dneska už málo ví. Přitom bez patří k nejkrásnějším keřům. Jeho velké květy působí v krajině jako malá sluníčka a rozjasňují vepřovým hlavám cestu do práce a tak. No nic, každopádně tyhle květy se dají jíst a taky se jedí. Najdete bez problémů recept na internetu. Co je k tomu třeba dodat? Vyhlédněte si suchý den, květy nebudou povadlé. A nebuďte líní si zajít kousek za město, ať máte jistotu, že ty květy nenachytaly všechen prach z ulice a všechny jedy z výfuků. Těstíčko můžete udělat různě, pokud si kosmatice budete dělat na slano, tak zkuste třeba místo mléka pivo. Buďte rychlí, smaží se to bleskově. Je to dobré, jako zpráva těm, kteří se toho bojí. Je to plné toho těstíčka, jemně zeleninové chuti a květové vůně. Pochoutka prostě! Fotky jsem nedělal, dělali jsme si to se slečnou Há jako potěšení a večeři, ne jako článek na blog. gg

Po praní z pračky vytáhl jsem krom vypraného prádla také věc. Je dřevěná, vypadá trochu jako varovně vztyčený prst nebo jako: "My přísaháme!" Nevím,kde se v té pračce vzala. Leží mi tu teď v bytě a nedělá nic.

z krajiny poslední bitvy Na výjar jsme se s Mílou pečlivě chystali. Měl být první pořádný a hodlali jsme si ho užít. Synchronicita měla nám být nápomocna při shledání v Českém Brodě. To proběhlo, navíc shledali jsme Český Brod uplakaným. To nezabránilo vyrazit s jasnou myslí okolo brány vzhůru k dobrodružstvím. Po krátkém úseku s přemírou automobilů, kdy žvanivost naše nadšená neustále byla těmito vozy rušena, přistoupili jsme ku vsi Přistoupim. I vešli jsme a nalezli tam klid, mír, ticho a bývalou synagogu, dnes převlečenou za orgán státní správy. Den se vyjasňoval a plenér nabýval zajímavosti a dal zapomenout představě rovinatého Polabí. Některé partie připomínaly mi obrázky ze Toskánska. Hle, jak se měnil náš pohled na vitický kostel! Mezitím mnohé bylo k probrání. Témata jazyková, společenská a historická mísila se nám v divoké touze vypovědět si se spřízněným druhem vše. Krásná březová alej podpořila nás v nadšení, v tu chvíli i Slunce už pálilo z plných sil. Lipany jsou ves ze za

z krajiny prudké zeleně i ledových ploch týdny již tomu. celé ty týdny zíral jsem na prudký nástup jara. vše náhle (ono to samozřejmě tak úplně náhle nebylo) zezelenalo a rozbujelo se, slunce v některých květnových dnech nastavilo letní žhavení a energie se rozvlnila jak rejnok, který se vydal napříč mořskou pustinou. objevila se ve mně náhlá potřeba chodit po práci ven, trávit víkendy v přírodě, pravidelně se hýbat, hlavně chodit. také jsem objevil zahradní restaurace. posezení přímo na trávníku pod vysokými stromy je něco, co tu prostě celou zimu není a citelně schází. také jsem začal vyrážet na výjary. výjary jsou výlety konané na jaře. s dlouholetým kamarádem a kolegou v primitivních záměnách objevovali jsme kraj okolo starobylých měst kouřimi a českého brodu a navštívili jedno z tragických míst českého národa. se slečnou há jsme dobyli louštín mnohem snadněji než pod něj dojeli ze salt city. na celovozovém výjaru do středohoří jsme zjistili, že české silnice dosahují bizarních kva