z duše smršť

Patří k těm nejstarším v Čechách, je datován k roku 1594. Ale určitě nebyl využíván nepřetržitě. Pobyt židů v Kostelci byl střídavě povolován a zakazován a židé tu nikdy nevytvořili ghetto. Řbitov zřejmě úplně zanikl za třicetileté války, ale už v roce 1813 byl rozšiřován. Už před rokem 1800 zanikla stará synagoga, tu novou zbourali komunisti v roce 1952. Na informačních panelech za branou řbitova ji můžete vidět vyobrazenou. Většina z asi 170 náhrobků na řbitově dochovaných pochází až z konce 19. století. Starší náhrobky byly rozkradeny a zejména po roce 1975 byl řbitov devastován. Opraven byl až po roce 2000. Vše je fotograficky dokumentováno a ochotná paní správkyně vám nabídne fotoalba k prohlédnutí. Vzhledem k tomu, že původní vstup na řbitov byl přes řbitovní dům, který je dnes v soukromém vlastnictví a zcela přestavěn, musel být vybudován nový vstup na řbitov. Dnes je řbitov díky pravidelné péči ve velice dobrém stavu. Za branou a domkem pro údržbu je symbolický památník místníc

Slovo kostelec znamená opevněný kostel budovaný jako opěrný bod často na vyvýšeném místě v krajině. Tak i kostel sv. Martina byl zřejmě už v románských časech významným bodem na nevelkém vršku nad lužní krajinou nad břehem řeky Labe, plnou slepých ramen, okolo kterých se rozrůstala osada pod kostelem. Je možné, že u Martina byl i panský dvůr. V polovině 14. století byl přestavěn a zhruba v této podobě ho můžeme vidět i dnes. Okolo kostela byl založen hřbitov, který je tam také dodnes. Jde se k němu po schodišti zakončeném novoklasicistní brankou. Kostel je široce rozpoložená, trojlodní stavba s hranolovou věží. Byl poškozen husity a jeho význam klesnul, když byl na náměstí postaven nový kostel sv. Víta. Poté sloužil už jen jako hřbitovní. Josefskými reformami byl zrušen, sloužil vojákům jako prachárna, po sto letech byl obnoven k původnímu účelu. Hřbitov je funkční celou dobu. V jeho jihozápadním rohu byla postavena márnice s mansardovou střechou. Hřbitov byl rozšiřován směrem na výcho

Lobkovice jsou ves na břehu Labe, kde pražský měšťan Prokop Krukner nechal v roce 1403 postavit tvrz. Tu koupil o šest let později Mikuláš Chudý z Újezda, který se pak psal s přídomkem z Lobkovic a stal se tak zakladatelem slavného českého šlechtického rodu Lobkoviců. V 17. století byla tvrz přestavěna na zámek, který byl poškozen za třicetileté války, ale později opět opravován. V roce 1829 koupil zámek pražský advokát Jan Měchura, jehož dceru Terezu si vzal za ženu František Palacký. Ten zde pobýval a nakonec zde i zemřel. Tak se stalo, že jeden z nejvýznamnějších mužů českého národa v 19. století, "otcem národa" i zvaný, není pohřben na významném místě v Praze, ale na malém hřbitůvku ve vsi dnes připojené k daleko větším Neratovicím. Do Lobkovic dojdete z centra Neratovic za nějakých deset patnáct minut. Neratovice byly dlouhá staletí bezvýznamnou vsí, dokonce ještě na začátku 20. století tu nežila ani tisícovka obyvatel. Masivní rozvoj průmyslu a výhodná poloha na železni

Pokud pojedete od Slaného směrem na Mělník a najedete u křížení silnic 16 s dálnicí D8 na silnici 608 v Nové Vsi, pojedete po ní směrem na Kralupy nad Vltavou a odbočíte z ní u Veltrus na silnici 101, dostanete se po necelých dvaceti kilometrech do města, které vyrostlo z původní vesnice jako přívěšek chemické továrny, do Neratovic. A na této cestě projíždíte několika obcemi, které stojí za krátkou, třeba jen několikaminutovou zastávku. Všechna místa zmíněná v tomto textu se rozkládají v úrodné nížině mezi ústím Bakovského potoka do Vltavy a Labem několik kilometrů před soutokem s Vltavou. Dříve se tomuto regionu říkalo Meziříčí. Toto území bylo pravidelně osidlováno v pravěkých dobách, od eneolitu je pak osidlováno víceméně trvale. Je logické, že v této krajině se usazovali i Slované přicházející na naše území zhruba od konce 5. století. Na dohled mýtické hory Říp pak vznikaly dvorce a vesnice, později i větší sídla. Těžko se dohledávají památky na dobu předrománskou, hlavně kvůli čas