z duše smršť

... for your current trips and future ones too....

Přišlo poslední ráno v kempu u Barleber See, poslední snídaně a čas odjezdu. V tu chvíli při nás stáli všichni bohové, kteří se zabývají počasím. Už za našeho odjezdu začalo drobně pršet, během chvíle se pořádně rozpršelo a ve střídavě silném a slabším dešti jsme pak jeli většinu cesty až do Čech. Za deště jsme po 55 kilometrech projížděli i městem Zerbst. To nás zaujalo už cestou tam před čtyřmi dny zachovalou branou městského opevnění, ale hlavně zříceninou kostela uprostřed socialistické zástavby. Cestou zpět jsme, nehledíce na déšť, v Zerbstu zastavili. Ačkoli na to nevypadá, slovo Zerbst je slovanského původu a znamená vlastně Srbiště. Ve tvaru Cierevisti je zaznamenáno v polovině 10. století, kdy už místní slovanské sídlo v rovinaté a vlhké krajiny okolo několika ramen a přítoků řeky Nuth ovládali germánští kolonisté, nejspíše Vlámové, jak tomu zde v severním Německu často bylo. Zerbst se stal rychle vzkvétajícím městem s několika kostely. Později přibyl ještě zámek, který byl v

Pokud chcete navštívit město, ve kterém budete mít pocit, že jste v pohádce, tak vyrazte do Quedlinburgu. Ale pozor! Tady nejde o načinčanou českou pseudobarokní pohádku, kde jsou čerti roztomilí nešikové a kde vše směřuje k vytoužené lásce princezny a prostého chasníka řemeslníka. Tady jde o přísnou gotickou pohádku plnou zlých čarodějnic, které si dávají k obědu pečínku z dětí, a kde Karkulka marně bloudí hlubokým temným lesem plným hladových vlků. V historickém městě v podhůří Harzu totiž zažijete autentickou středověkou atmosféru a ty čarodějnice tam také uvidíte skoro všude. Quedlinburg je poprvé zmiňován v první čtvrtině 10. století, na konci tohoto století vzniklo pod hradem staré město, ve 12. století i nové město, oddělené od toho kanálem Mühlgraben. Nejnovější část města leží na levém břehu řeky Bode. Tam je i vlakové nádraží, blízko něhož jsme zaparkovali. Město patří k nejvýznamnějším centrům nejstarší německé historie. Podle pověsti byl právě zde jmenován Jindřich I. Ptáčn

Když se řekne orchidej, tak si většina lidí představí něco exotického. Když se řekne vstavač, tak zase většina lidí neví, že jde o orchideje. Všechno se to dá spojit, když se zajede na malý výlet do Lískýho (spisovně Líského). To je malá vesnice přilepená na stráň pod plošinou na východním okraji Džbánu. Za vesnicí na horním okraji stráně pod náhorní plošinou v třešňové aleji rostou vstavače. Je to každoroční kouzelná podívaná. To vše se děje díky práci lidí, kteří se o danou lokalitu (a nedalekou Milskou stráň) starají a tuto podívanou nám umožňují. Vstavač, latinsky Orchis, je velmi početný rod čítající asi 80 zástupců. Z toho 11 jich můžeme najít u nás. Líský je jednou z těchto lokalit. Vstavač, kterého vidíte na fotografiích, je vstavač nachový. Mně se vše velice pěkně sešlo. Celý víkend jsem si vzal na hlídání psího kamaráda, počasí skvěle vyšlo a ještě mi ve čtvrtek večer poslal Honza Karbus fotky ze stráně a upozornil mě, že je nejvyšší čas. Tak jsem v sobotu ráno vyrazil i s pe

Friedrich Stowasser známý jako Friedensreich Hundertwasser byl rakouský umělec, který proslul svým osobitým stylem. Proslavil se jako architekt nebo i grafik, ale byl známý i svými excentrickými performancemi. Jeho stavby připomínají vídeňskou secesi nebo dílo Gaudího, ale je vlastně současné, což mě osobně překvapilo, protože jsem donedávna myslel, že Hundertwasser byl skutečně umělec tvořící v secesním období někdy před sto dvaceti lety. On se ale narodil v roce 1928 a jeho poslední díla spadají na začátek 21. století. Jeho druhou vlastí se stal Nový Zéland, ale vlastně žil na své lodi Regentag. Byl propagátorem ekologického a nízkospotřebního životního stylu. Zemřel v roce 2000 na infarkt. Jeho dílo vzbuzuje nadšení, ale má samozřejmě i své odpůrce. Vždycky je ale pohled na jeho stavbu výletem do světa fantazie. Proslavil ho zejména Hundertwasserhouse postavený v 80. letech ve Vídni. Další známé stavby jsou například lázně a hotel v Bad Blumau v Rakousku, pohádkový kostel s cibulovo

Pokud začneme od těch nejjednodušších zdrojů, tak vidíme na české Wikipedii, že je tu vysvětlení ze spojení slov "mächtige burg", tedy mocný hrad. Kniha Původ zeměpisných jmen od pánů Lutterera, Kropáčka a Huňáčka (Mladá fronta 1976) vysvětluje původ ze slova "magath", dnes v němčině "magd", tedy panna (či služebná, podobně jako v angličtině "maid"). Tomu odpovídá i staré české jméno města Děvín. Tento zeměpisný etymologický slovník ještě zmiňuje variantu původu od pohanského božstva jménem Mogon. K tomu je etymologie od profesora Kocha z univerzity v Cardiffu uvedena na anglické Wikipediii. Moguni byla keltská božstva a podle prof. Kocha původ slova sahá k indoevropskému kořeni pro slova mocný nebo silný. Otázka je, kdo všechno bere tuto teorii o původu jména Magdeburg v potaz. Na internetu lze najít několik zajímavých článků k tématu. Magdeburská Univerzita Otto van Guerickeho (starosta a fyzik, který prováděl pokusy s vakuem pomocí slavných ma

Přesně takové mixy, klidné, táhlé, hypnotické, zároveň dostatečně pestré a invenční jsou ideální pro domácí intelektuální činnosti, jako jsou třeba překlad receptu na zapečené těstoviny z maďarštiny do češtiny nebo bádání nad etymologií německých měst...

V noci ze středy na čtvrtek pršelo, ale ráno se počasí vybralo, a přestože foukal čerstvý vítr a nebe zdobila mohutná mračna, den byl teplý a slunečný. Výprava příměstským vlakem do centra Magdeburgu neměla být žádným problémem. Ale ouha! První botu jsem spáchal já, když jsem nepochopitelně na mapě špatně viděl pozici nádraží stanice Barleber See (nebo mi to na mobilu mapy.cz skutečně chybně ukázaly). Tudíž jsem své kolegy vedl ob jedno pole dál po cestě sice k přejezdu, ale bez nádraží. Teprve podél trati a onoho pole došli jsme ke stanici. Takže o necelé dva kilometry delší cesta. Navíc asi jeden a půl kilometru vedl podél cesty pásový dopravník, permanentně převážející štěrkopískovou směs z dalšího nedalekého jezera. To vše za nepříjemného ohlušujícího rachotu. Naštván sám na sebe jal jsem se zkoumat jízdní řády v boudě na vlakové stanici. Zanedlouho se k nám přidali dva němečtí pánové, kteří zamkli svá kola u boudy a chystali se také odjet do Magdeburgu. Leč nic se nedělo. Ani oni