z duše smršť

V zapadlém koutě Krušných hor leží na hranici s Německem stará sklářská obec Moldava. Obývaná je někdy od začátku 14. století a skláři se tu usadili kvůli dostatku dřeva. Od vlády Ferdinanda I. v 16. století patří Moldava trvale na českou stranu hranice. Velkou změnou prošla poklidná hraniční obec v 19. století, kdy proběhla výstavba železniční tratě a nádraží a následně otevření hraničního přechodu do Německa. Železniční trať byla hojně využívána pro nákladní přepravu uhlí, dřeva a železné rudy. Dnes ještě přežívá a je turistickou atrakcí, ale nádraží je v dezolátním stavu. Okolo něj a hraničního přechodu ale vznikla nová část Moldavy, zvaná Moldavou Horní, která leží od centra Moldavy původní, tedy Dolní, tři kilometry. Tam je nyní živější část celé Moldavy. K té Dolní musíte ještě kus po silnici vedoucí náhorní plošinou Krušných hor ve výšce necelých 800 mnm. Pokud projedete celou Dolní Moldavou, dostanete se na konec světa, kde pod žhavými paprsky slunce leží moldavský hřbitov a ko

  Židovské hřbitov je jednou z mála dodnes dochovaných památek staleté přítomnosti židovské komunity v Moravském Krumlově. Židé se začali v Krumlově usazovat už okolo poloviny 15. století, ale dobu vzniku hřbitova nelze jednoznačně určit. Nejstarší čitelný náhrobek je datován k roku 1613. Celkově se na ploše hřbitova o výměře asi 0,8 ha (skoro stejně jako hřbitov v Dolních Kounicích) nalézá 406 dochovaných náhrobků, z toho 250 čitelných (110 mužských, 119 ženských a 10 dětských náhrobků).   Krumlovské náhrobní kameny jsou provedeny z různých materiálů, náhrobky ze 17. – 18. století převážně z pískovce, slepence a výjimečně z vápence, mladší pak z kamenicky cennějších materiálů – černé a světlé leštěné žuly a mramoru.Typologicky patří do skupiny aškenázských náhrobků, jejich jednoduché členění, výzdoba a symbolika odpovídá ostatním jihomoravským hřbitovům. Zvláště cenné jsou dochované náhrobní kameny barokního typu ze 17. století. Pozornost si zaslouží pomníky významných os

Rodným bratrem evangelického kostela v Duchcově, dnes Husova sboru, je kostel Vzkříšení v nedalekém podkrušnohorském městě Hrob. Oba tyto kostely vyprojektovala firma Schilling & Gräbner, kterou oba architekti založili roku 1889 v Drážďanech. Tyto dva secesní skvosty (o Duchcově více v tomto příspěvku ) a trochu skromnější kostel ve Strážném u Vrchlabí jsou posledními svědky činnosti této kanceláře na území Čech, tehdy ovšem v rámci Rakouska - Uherska, takže není překvapující, že své stopy zanechali v místech, kde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Kromě zmiňovaných lokalit to byly ještě Chabařovice (kostel zbořený v roce 1987), nádherný Kristův kostel v Teplicích - Trnovanech (zbořený 1973) a kostel v Prostředním Lánově u Vrchlabí (zbořený 1982). Realizací na území Německa bylo samozřejmě daleko více a najdete je na německé wikipedii.  Evangelický kostel Vzkříšení v Hrobu je nejstarším projektem této kanceláře na českém území. Byl postaven v roce 1902 ve stylu německé sec

Dolní Kounice, malé město v údolí řeky Jihlavy asi dvacet kilometrů na jihozápad od Brna, je plné zajímavých památek. Některé z nich souvisí s židovskou komunitou, která se zde vytvářela zřejmě už od 14. století, s určitostí od století šestnáctého. Původně židé sídlili na východní straně obce, tam, kde stál i klášter a hrad. Po hrůzách Třicetileté války, kdy byla třetina města zničena, vytvořili židé nové osídlení na druhé straně města, směrem na tehdejší Německé, dnes Nové Bránice, neboť německého u nás po druhé světové válce nesmělo zůstat nic. Prostor mezi břehem řeky Jihlavy a Šibeničním vrchem byl hustě zastavěn několika bloky domů s úzkými uličkami a průčelími obrácenými dovnitř čtvrti, která tak vytvářela do sebe uzavřený celek. Zde byla postavena i synagoga a roku 1680 byl na Šibeničním vrchu přímo nad ghettem založen hřbitov. Z původních domů židovské čtvrti zůstala beze změn synagoga a jeden domek hned za ní. Ostatní domy byly různě přestavovány a upravovány novými majiteli

Dolní Kounice, malé město usazené v údolí řeky Jihlavy, zde po soutoku s Rokytnou a Oslavou už docela široké a silné řeky, může se pyšnit mnoha památkami a jedním slušným restauračním zařízením. Jednou z největších atrakcí je poměrně zachovalá zřícenina středověkého kláštera s velice pohnutou historií. Slaňákům, Louňákům a dnes už i obyvatelům jiných regionů se nemůže nevybavit ruina nedostavěného chrámu v Panenském Týnci. Ten byl ještě před nějakými 15 lety poměrně neznámou lokální památkou, pak se začalo psát v novinách a následně na různých stránkách na internetu, že jsou v prostoru chrámu pozitivní zóny. Od té doby se stala chrám v Týnci davově navštěvovanou památkou.... V Kounicích turisté byli, ale ne v tak hojném počtu, aby se hromadili. Ostatně areál kláštera v Dolních Kounicích je daleko rozlehlejší než chrám v Panenském Týnci a turisté se v něm lépe rozloží... Klášter působí impozantně z dálky i uvnitř kostelní lodi.  Klášter založil šlechtic Vilém z Kounic v roce 1181. Kouni