Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2011

Grizon malý

Obrázek
Není v té plechovce něco ke gryzání, pardon, ke grizání?

Předjarní čtení

Obrázek
Na sklonku zimy přečetl jsem dvě knihy svérazných osobností světové literatury. Zatímco jedna z nich je světově známá, druhá málem byla zakryta prachem zapomenutí. Herman Hesse - Klingsorovo poslední léto a jiné prózy Já považuji Hesseho Stepního vlka za zásadní knihu v mém životě a Siddhártu za zásadní knihu pro lidstvo. Ve slánské knihovně jsem za kačku pořídil tuto knihu složenou ze tří novel. Společným jmenovatelem prvních dvou novel, Knulp a Klingsorovo poslední léto, je hluboký prožitek života. Jak tulák Knulp, tak malíř Klingsor jsou milovníky krás přírody i lidí okolo sebe a prožívají svůj život naplno. Z Hesseho próz tryská životní energie jakou už dnešní spisovatelé snad ani znát nemohou. Zajímavá je třetí próza Pouť do země východní. Vypráví o fiktivním duchovním bratrstvu, které uchovává vznešené ideje lidstva. Zároveň je ale člen bratrstva vystaven ztrátě víry v existenci bratrstva jako takového a jeho život tím ztrácí jakékoli duchovní hodnoty. Vzhledem k tomu, že na česk

Ledy se hnuly

Obrázek
Ono bylo na čase. Medvědí idylka v doupěti u telky byla bezva, ale už to chtělo někam se pohnout. Nelyžuji, proto jsem čekal na první březnové přísliby jara. Halt medvěda nepředěláte. Ono to bylo dobré už minulý víkend, kdy jsme v malé sestavičce vyrazili pinkat do Ústí stolní tenis. Panovala velká pohoda, venku svítilo sluníčko, jak kdyby to chtělo najednou dohnat, pinkali jsem jak o život, pili pivka a družili se se starými kamarády ústeckými. Všichni nás považovali navíc za hrdiny, když jsme jeli domů vlakem, což zabralo asi dvě a půl hodiny. Dnešní Evropa požaduje, abyste byli všude hned do hodiny asi. To bylo dobrý, ale ještě lepší bylo, že jsem vyrazil v pátek po půl roce do Prahy. Někdo by se tomu mohl divit, ale ta nepotřeba někam jezdit byla tak silná, že mi to prostě nechybělo. Kamarád pořádal doma večírek a nalákal mě. Našel jsem si bezva spojení vlakem. Ze Slanýho do Uhříněvsi za hodinu a půl bez opruzu MHD. Uhříněves docelá pěkná, večírek bezva. Bylo tam pár zombíků - to b

Limerick knihovnicko - klasicistní pondělní

Ludwig van Beethoven měl mnoho knihoven Pak šlápl do hoven, ten Ludvík Beethoven

Těžké pondělní probouzení

Obrázek
Dobré ráno, také se cítíte v pondělí takhle?

Kapitán Hovězí srdce

Obrázek
Ono už to je pár tejdnů, ale teď už není kam pospíchat. Médii to proběhlo, ale bylo to samozřejmě zahlceno pseudozprávami o pseudolidech. V prosinci loňského roku zemřel Don Glen Vliet, až do roku 1982 tvořící velice zajímavou hudbu pod jménem Captain Beefheart. Věnoval se psychedelické a experimentální hudbě, ale já nejvíc miloval jeho bluesové skladby. Pomalý těžký projev, podobný tomu, co jako blues předvádí Tom Waits. Hovořily ty písně srdcem, v tomto případě hovězím. Ve svých jedenačtyřiceti letech hudební scénu opustil a věnoval se malířství. Jak se taky dřívávejc říkalo: Čest jeho památce!

Lesoň

Obrázek
Jak asi vnímá vesmír takový lesoň pestrý?

Z plebejské kuchyně

Všechna tato jídla jsme si dělali se slečnou Há v posledním týdnu a moc nám chutnala. Nejsou to nijak výjimečné a originální recepty, je to jen doklad obyčejné stravy jako lehký protiklad k módě perfekcionistických šéfkuchařů a nazdobených miniaturních porcí v restauracích, které jsou in. Jsou to jídla našich životů, vařená po práci, s málo penězi a z obyčejných surovin, bez lanýžů, telecího a zvěřiny. Surimi se šunkou a sýrem v trojobalu Tyčinky surimi jsou oblíbený prefabrikát nahrazující lososy, mečouny a humry v plebejských kuchyních. Můžete je zkusit třeba takhle: Každou tyčinku zabalíte do plátku šunky, eidamu a pak do klasického trojobalu. Smažíme na řepkovém oleji a podáváme s brambory ve všech možných úpravách. Tatarku by nám samozvaní gourmeti nejraději zakázali, ale my si ji k tomuto pokrmu dáme rádi. Kuřecí nugetky v pivním těstíčku Těstíčka jsou oblíbenou náhradou výše zmíněného trojobalu. Použití piva v takovém těstíčku ničemu neškodí, ba právě naopak. Těstíčko připravíme

Nostalgie

Obrázek
Včera mě přepadla chvilková nostalgie. Přemítal jsem nad tím, co je, co se nikdy nemělo stát a co by mohlo být. V uších mi zněla tahle píseň: And if I say to you tomorrow. Take my hand, child, come with me. It's to a castle I will take you, where what's to be, they say will be. Catch the wind, see us spin, sail away, leave today, way up high in the sky. But the wind won't blow, you really shouldn't go, it only goes to show That you will be mine, by takin' our time. And if you say to me tomorrow, oh what fun it all would be. Then what's to stop us, pretty baby. But What Is And What Should Never Be. So if you wake up with the sunrise, and all your dreams are still as new, And happiness is what you need so bad, girl, the answer lies with you. Oh the wind wont blow and we really shouldn't go and it only goes to show. Catch the wind, we're gonna see it spin, we're gonna...sail, little girl do do do, bop bop a do-oh, my my my my my my yeah. Everybody I kno

Snídání

Obrázek
Copa asi snídá ženetka tečkovaná?