z duše smršť

Velkou jámou je myšlen lom Bílina, obrovský hnědouhelný povrchový důl, jehož obvod činí asi 15 kilometrů. Spolknul za dobu své existence několik vesnic a vytěží se v něm ročně asi 9 milionů tun uhlí. Prostě neskutečně obrovská díra, které vypadá jako by do tohoto původně malebného koutu české krajiny spadla z měsíce. Jáma je tak obrovská, že není vlastně ani jednoduché si ji odněkud vyfotit.  Jáma měla pohltit i další obec, Mariánské Radčice. Dokonce ještě v roce 2007 se našel barbarský ministr, a to nějaký Říman z ODS, kdo si na něj, na blbce, ještě dnes vzpomene, který se snažil ze své pozice prolomit limity těžby uhlí a rozšiřovat tyhle obrovské měsíční jámy i na další území. Nevím, co se bude dít dál, ale zatím mají Radčice klid. Přívlastek Mariánské k nim byl přidán až v 19. století, ale původ poutí k obrazu Panny Marie Bolestné pod Křížem se datuje už od 13. století po požáru kláštera v Oseku v roce 1278. Cisterciácké opatství v nedalekém Oseku bylo hlavním hybatelem ekonomiky a

Na slovo demikát jsem narazil, když jsem hledal nějaký recept na polévku. Ale něco mi to slovo říkalo. Nemohl jsem si vzpomenout. Tak jsem si přečetl recept. Demikát je polévka s bryndzou. Měl jsem na ní chuť. Na slanou a smetanovou polévku ze slovenských hor. Je to snadné. Dáte si vařit vývar - kuřecí, zeleninový, z kostky - jak je libo. Já jsem zkombinoval zeleninovou kostku a nať z několika domácích cibulek. V jiném hrnci jsem pak na másle opékal několik minut nakrájenou cibuli a česnek. Směs jsem zaprášil mletou sladkou paprikou. Oloupal jsem a nakrájel tři brambory, vhodil do hrnce k cibuli a česneku a zalil horkým vývarem. Povařil jsem do změknutí brambor. Vypnul jsem sporák a v polévce rozmíchal stogramový balíček bryndzy. Polévku jsem rozmixoval do jemna a rozmíchal v ní kelímek krémové 15% smetany. V misce jsem polévku ozdobil petrželkou a přidal chlebové krutony. Chutná skvěle! Při vaření jsem si vzpomněl, odkud znám slovo demikát. V 80.letech to byla slovenská rocková skupin

Blevice jsou malá a nepříliš známá obec nedaleko Zákolan na půli cesty mezi Kralupy nad Vltavou a Kladnem. Přestože tu nikdy nesídlila větší židovská komunita a nebyla zde tedy židovská obec, nachází se tu židovský hřbitov. Založen byl zřejmě už v první polovině 17. století a sloužil obyvatelům mnoha okolních obcí. Část pozemku včetně domku hrobníka byla už před mnoha lety prodána soukromé osobě a o hřbitov je výborně postaráno. Celý areál připomíná malý park a působí velice příjemným dojmem.  Hřbitov sloužil židovské náboženské obci v Ješíně, později ve Velvarech, ale jsou tu pohřbeny osoby židovského vyznání třeba i z  Žižic, Kovárů, Neuměřic, Zlonic, Hostouně (ačkoli ta má svůj vlastní starý židovský hřbitov), Černuce, Buštěhradu, Podlešína nebo Klecan. Na hřbitově je dochováno kolem tří set náhrobků od počátku 18. století do roku 1945 (náhrobek hospodářského správce Julia Munka). Mimo jiných tu najdeme i náhrobky několika haličských uprchlíků nebo náhrobek rabína Jakoba Utit