z duše smršť

Že rosomák není pták, ví už dneska každý, páč Olympici už nejsou masově populární. Je to zvíře, které nepohrdne jakoukoli pochoutkou, hlavně masitou. Kýta ze soba nebo hnijící veverka - vsjo ravnó! Jeho jméno v latině znamená právě žrout nebo nenasyta. Umí lézt ze stromu hlavou dolů, jeho zuby zvládnou i zmrzlé maso a nebojí se ani větších zvířat, neboť je zuřivý bojovník. Vypadá trochu jako tchoř nebo kuna, však je také jejich větší příbuzný. A když na to přijde, běhá až padesátkou! http://animal.discovery.com/videos/mutual-of-omahas-wild-kingdom-dangerous-or-in-danger.html zdroj

Přestože jsem se o víkendu věnoval hudbě produkované naším vlastním seskupením (http://www.myspace.com/duborly), už několik dní mi v hlavě zní tahle skvělá skladba. Hudba Oty Petřiny a text Zdeňka Rytíře, rok 1977 a čeští Pink Floyd. Hvězdy zvoní nad hlavou Svou nádherou blýskavou A ty s nimi otáčíš A hledáš cestu vesmírnou Já tajím dech Jakou máš moc nesmírnou Na prstech A dlaních tvých Nekonečno má svou skrýš Denně chodím za tebou A ve tmě sedám Hledám Hledám Ruku tvou Než najdu hvězdu nejasnou Čtyři slunce vyhasnou Pět jiných se narodí Sto galaxií zrychlí let A já mám strach Jestli se náš starý svět Změní v prach Na prstech A v dlaních tvých Nekonečno má svou skrýš Denně chodím za tebou A ve tmě sedám Hledám Hledám Ruku tvou Ten tvůj dům je planetárium... Ten tvůj dům je planetárium... Třpyt vzálených mlhovin V nekonečnu jeho stín Se teď mihnul oblohou A stále stejně krouží zem Že závidíš Já nad Prahou viděl jsem Jižní kříž V dlaních tvých A to jiní nemohou Denně chodím za tebou A v

Do práce jsem dnes dorazil schvácený. Neumím chodit pomalu dlouhými ulicemi s málo domy, více sklady, zdmi skladů, prodejnami automobilů a myčkou či benzinkou. Silnicí u Tesca tekly kolony aut. Podél Tesca proklouznout způsobem naučeným z pražského Václaváku a metra pod ním. Na bráně se mi slova vzpříčila v ústech a jazyk se zamotal při větě: "Can I take the keys?" Za dveřmi označenými jako entrance jsem se ocitl v pracovním bezčasí, nasvíceném jevišti, kde se za doprovodu dokola omílaných popových songů proháněly v hlavních rolích baletu Loading and unloading žlutě natřené ještěrky vozící palety na zpětný chod s divokým troubením a brouci, kteří svými chapadly palet se chápavše, vyzdvihují je do několikametrových výšek, kde je zasouvají do regálů. V kantýně pil jsem vodu a otíral si zpocené čelo modrými papírovými ubrousky, dokud jsem nevychladl. Poté jsem si šel odemknout vozík, srovnal si na něj smeták, košťátko, lopatku, literpicker, škrabku a vyrazil na první spillage ch

3. nadělence Předvečer svátku sv. Barbory Když se začne stmívat, napudruju si obličej na bílo. Obléknu si dlouhý bílý háv, převážu pas dlouhou pentlí a konce nechám viset u boku, paruku s dlouhými, světlými vlasy rozčešu přes obličej, na hlavu dám věneček, do ruky metlu, přes druhou košík s jablky a ořechy a s písní Přišel Kršna do Betléma vyrážím do chladných ulic. "Přišel Kršna do Betléma, bylo to před Vánocéma, že tam byla Šmarjápanna, střihnul Kršna ušiskama...." "Dnes není Mikuláše," smějí se mi, chechtají se a koulují mne narychlo umačkanými sněhovými koulemi. "A že bylo před Vánocema, střihnul Kršna ušiskama," znovu se utěšuji písní a ani se nesnažím vysvětlit, že není sice Mikuláše, ale že je Barbory. Vše marno, utíkám domů. Tak zase za rok.

Slečna Há dělá moc pěkný věcičky. Peněženky z krabic od džusů nebo mlíka, trička a další. Mně třeba udělala moc pěknou plstěnou taštičku. Teď si vytvořila vlastní prodejní profil, tak jí tady poskytuju reklamu zdarma :) HaDr´s Hand made

Byl jeden dědeček v Limericku a ten měl v prdeli z prdele kliku, jen malé štěstíčko, z prdele kliku měl v zadku dědeček z Limericku. Byl jeden mládenec v Belfastu a ten byl lidem za ochlastu. "Co porád já, koukněte na Vlastu!" křičel ten mládenec v Belfastu. Byl jeden dědeček v Corku a ten měl v zadku kousíček pórku. Ten malý kousek byl zdrojem fórků, smuten byl z toho ten dědek v Corku. Byl jeden ochotník v Dublinu, ten měl hrát v Psohlavcích Kozinu. "Rejžo, co to je za koninu?" divil se ochotník v Dublinu.

Rozhodl jsem se jet do Prahy, a to stopem. Vyrazil jsem na Pražskou ulici. Nezůstal jsem ale stát na zastávce pod Hotelem Praha ani jsem nedošel až na konec města k železničnímu přejezdu. Odbočil jsem do Netovické ulici a došel až k plochodrážnímu stadionu. Tam už jeden stopař stál. "Kam jedeš?" povídám. "Do Prahy." "Já taky, tak já tě vezmu," řekl jsem a vytáhl z kapsy skládací auto. Rozložil jsem ho, nasedli jsme a jeli jsme. Když jsme dojeli do Prahy, zajel jsem ke starému domu s průjezdem. Projel jsem jím až na dvorek s chlívky a kůlnami. "Tady končím," řekl jsem spolujezdci. "Dobrý," povídá on a vylezl z auta. Vystoupil jsem také a auto zase složil a strčil do kapsy. Vyšel jsem ze dvora ven. Přede mnou byla rozlehlá pláň s paneláky na obzoru. Nad nimi zářilo večerní slunce v plné síle. zamžoural jsem očima a vydal jsem za tím sluncem. Měl jsem namířeno na konec Prahy. Na stopa do Slaného.

Skupina Orly w blotie Europy nekoncertuje často. Třeba jen třikrát do roka. Její stránky najdete zde. A pozvánka na sobotní koncert je tady:

Čím míň tady píšu o svejch životních zážitkách, tím víc čtu. Čtení je ostatně záliba jako dělaná pro zimní večery v časech před vynálezem televize a ledního hokeje. A zatímco mně se nic neděje, pokud nepočítám každodenní boj o život, v literatuře to vře děním... V lednu jsem přečetl tři romány. Všechny tři mají výrazného hlavního hrdinu a všechny tři můžu ke čtení doporučit. Kniha Volha Karla Hynieho vychází z mnohaleté znalosti prostředí. Autor je totiž bývalý dramaturg Československé a České televize a kniha popisuje život řidiče Standy Pekárka zaměstnaného právě v televizi od roku 1969 až do let devadesátých. Lidovým jazykem samotného Standy popisuje, jak vlastně nejde o nic jiného než něco někde urvat, pořádně si namastit kapsu a na všechny něco vědět, což se může hodit zase k nějakému obohacení. Taky jak kde osouložit nějakou paničku. Pro Slaňáky je úsměvné, že hlavní hrdina románu byl na vojně ve Slaném, kde "naštěkal boudu" náčelníkově dceři, kterou si pak vzal za ženu

Zatím nemožno. Nemluvím o Máchově, ale o Vostoku. Fascinuje mě, že na této planetě jsou ještě místa, která člověk svou páchnoucí nohou nepokořil. Neuvěřitelně obrovská jezera spojená řekami kilometry hluboko pod ledovým povrchem se ukrývají na kontinentu, který jsme pojmenovali Antarktida. Jezera tam budou dál ještě dlouho potom, co hmyz zvaný lidstvo ukončí svou existenci. Tiše a klidně budou proudy sladké vody plynout kilometry hluboko skryty lidským očím. http://technet.idnes.cz/rusove-se-chteji-provrtat-do-nejtajemnejsiho-jezera-na-svete-nestihnou-to-1tx-/tec_technika.asp?c=A110203_175304_tec_technika_mla