Za Přelícem a Havlíčkem do Bílého Aujezdce a dál na Smečno
Hlavním cílem malé procházky ze Slaného měl být kostel sv. Petra a Pavla s dřevěnou zvonicí, a aby měla procházka přirozený konec a cíl, prodloužili jsme ji přes bývalé lázně Šternberk až do Smečna, odkud jezdí i v sobotu odpoledne autobusy zpět do Slaného. Přestože jsou tato místa jen několik málo kilometrů vzdálena od mého bydliště, už dlouho jsem je nenavštívil a nikdy jsem si vlastně pořádně neprohlédl nejzajímavější památky této trasy, což je bezesporu právě kostel se zvonicí v Přelíci a také zámek a kostel ve Smečně.
Prvních několik kilometrů jsme se museli potýkat s roztahaným koncem Slaného směrem do Kvíce. Prošli jsme známými místy. Habeší, kde nahoře nad námi probíhala oprava železniční tratě. Kvíčkem s kapličkou nad křižovatkou, dlouhou ulicí Na Chmelnici a navazující betonkou do Kvíce. Z Kvíce se dokonce musí po silnici. Z ní se nám naskytl celkový pohled na Přelíc.
Přelíc je obec, kde dnes žije asi 400 obyvatel. První zmínky jsou o ní až ze 14. století, ale její dominanta, kostel, je zcela jasně starší. Různí autoři se o stáří kostela přou, mně se jeví nejbližší varianta, že je z přelomu 12. a 13. století. V dolní části obce leží její staré jádro položené nad soutok Drneckého a Šternberského potoka. Tady se nacházejí zrekonstruované statky i docela pěkná zákoutí. My jsme zatím usedli na lavičku vedle požární zbrojnice a vydýchávali jsme 4,5 kilometru; byli jsme tedy v polovině trasy.
Když jsme si odpočinuli, vyrazili jsme ke kostelu na prohlídku. Jednoduchý malý kostel je obklopen pěkným a docela rozlehlým hřbitovem s mnoha zajímavými náhrobky. Velice prostý interiér kostela je možné prohlédnout přes drátěnku. V jižním rohu hřbitova stojí dřevěná zvonice s kamennou podezdívkou a šindelovou střechou. Byla postavena pravděpodobně v 17. století a tvoří dominantu malého návrší, ze kterého je pěkně vidět do údolí Šternberského potoka. Zajímavým starým náhrobkem je hrob mlynáře Červeného. Zajímavostí je také hrob jugoslávského partyzána z konce druhé světové války.
Více fotografií k tomuto souboru památek najdete zde.
Cesta pak odbočuje ze silnice na Ledce a pokračuje nad údolím potoka až plynule přejde v parkovou cestu v areálu bývalých lázní Šternberk.
Tady stojí zámeček Šternberk a empírové budovy lázní. Původně zde stála tvrz Bílý Újezdec, přestavěná v 16. století rodem Donínů v renesančním slohu. Ta se v roce 1611 stala součástí smečenského panství Jaroslava Bořity z Martinic a pravděpodobně zpustla. K obnově stavby v podobě jednoduchého pozdně barokního zámku došlo v druhé polovině 18. století, kdy též získala pojmenování Šternberk. Od roku 1801 tady asi sto let fungovaly železité lázně. Léčila se tu spousta známých osobností: František Palacký, Josef Jungmann, Karolina Světlá, Miroslav Tyrš. A také tu těsně před smrtí měsíc pobýval Karel Havlíček Borovský. Po něm se také jmenuje známý turistický pochod, jehož název jsem parafrázoval v názvu příspěvku. Havlíček tu má pamětní desku s reliéfem, který je momentálně využíván jako ptačí hnízdo. V lázeňských budovách sídlí už delší dobu dětský domov. V parku jsou altánky nad prameny a lavičky. Odpočívali jsme na jedné z nich a okolo nás se proháněli cikánští kluci na kolech v dresech se jmény jako Ronaldo nebo Mbappé.
Čekal nás poslední úsek cesty. Přejít návrší k Muclavskému potoku, od něj vystoupat ke smečenskému zámku a podél něj dojít na náměstí na autobus. Na vrchu nad Šternberkem se nám naskytl celkový pohled na Slaný. Za městem vyčníval hory Říp jako klobouk posazený na slánské Háje. Přestože je Říp dalších více než 20 kilometrů za městem Slaný z tohoto pohledu, zdál se být ohromným objektem v nedaleké vzdálenosti od města.
Podél sadů z jedné strany a listnatého lesíka ze strany druhé vystoupali jsme k zadní zdi parku smečenského zámku. Tu jsme obešli a ocitli se na horním konci města Smečna, v jeho nejhezčí části, kde najdeme zámek, kostel a barokní sochy.
Smečno je spojeno s rodem Martiniců, kteří v 16. století přestavěli gotickou tvrz na renesanční zámek, který je perlou města dodnes, včetně nádherného parku. Také dostavěli kostel Nejsvětější Trojice taktéž v renesančním slohu, dosáhli povýšení Smečna na město za Vladislava Jagellonského a po neúspěšném stavovském povstání se stali majiteli obrovského majetku, který zahrnoval mimo jiné i město Slaný. Celkově pod nimi Smečno vzkvétalo. V jejich tradici pokračoval přiženěný rod Clam, který se po spojení rodů psal Clam - Martinicové. V zámku už dlouhá desetiletí sídlí domov pro seniory a další sociální služby. Kostel Nejsvětější Trojice je cennou stavbou nejen svým vnějším vzhledem, ale i vybavením interiéru, což zahrnuje i původní varhany z roku 1587, které tak patří mezi úplně nejstarší varhany u nás. Mezi kostelem a zámkem stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1744 od Ignáce Františka Pltzera, jednoho z nejslavnějších našich barokních sochařů. Na stavbě sousoší se podílel i Kilián Ignác Dietzenhofer, jinak také autor oranžerie v místním zámeckém parku. Kompozici doplňují sv. Jan Nepomucký a památná lípa na křižovatce před kostelem.
Povedený výlet jsme zakončili posezením na lavičce na smečenském náměstí. Zmrzlina byla luxusní a my při čekání na autobus pozorovali množství lidí, kteří se průběžně u okénka s lahodnou pochoutkou zastavovali. Autobus měl sice zpoždění, ale nám to dojem z výletu nezkazilo.
Komentáře
Okomentovat