z duše smršť

Mezi rodilými Slaňáky se najde spousta těch, kteří si stále myslí, že jsou jen jediné Lidice (ty vypálené u Kladna) a nikdy nebyli u kostela sv. Jakuba Většího v Lidickém dvoře, kteří nikdy nebyli na "Bóžáku" u kaple Božího hrobu, a kteří nebyli třeba ani na Slánské hoře. Pak jsou tu památky od centra přece jen vzdálenější jako třeba kostel sv. Václava v Ovčárech nebo kostel sv. Šimona a Judy v Dolíně. A ten jsem právě tuto neděli navštívil já poprvé v životě. Nikdy předtím jsem k tomuto kostelu nezavítal, ačkoli se tam čas od času dělají dny památek nebo nějaké koncerty varhanní a jiné klasické hudby. Až koncert Oldřicha Janota a souboru Ora pro Nobis byl tou správnou příležitostí kostel sv. Šimona a Judy navštívit. Dolínský kostel je vidět z širokého okolí a je jedinečnou a velice specifickou památkou. A to zejména pro svou vnitřní výzdobu. Kostel ze 14. století byl rekonstruován v r. 1907 a součástí rekonstrukce byla i malířská výzdoba v secesním stylu. Autorem malířských ...

Židovský řbitov vznikl v roce 1837 a patřil původně k náboženské obci v Běštíně, ale ta zanikla po pogromu v roce 1866. Řbitov pak převzala židovská obec v Hostomicích. Najdeme ho po pravé straně při cestě z Běštína do Hostomic, ve svahu nad silnicí, v remízku na kraji lesa. Na počátku 20. století byl rozšířen, bylo k němu přistavěno vstupní schodiště a z té doby také pochází mnoho pěkných náhrobků psaných latinkou. Z obřadní síně při vstupu zbylo bohužel jen torzo. Po devastaci, ve které po nacistech pokračovalo bez skrupulí české obyvatelstvo, se začalo s údržbou v 90. letech 20. století. Je čištěn od náletů, vztyčují se náhrobky a opravila se řbitovní zeď. V areálu řbitova je také mohutný starý dub - památný strom. Řbitov je velice pěkně položen a působí velmi příjemně. Nejčastějším příjmením na náhrobcích psaných latinkou je Polák / Pollák.

Desátý květnový den bylo na slánském řbitově nádherně. Bylo už po 17. hodině a byl úplný klid. Ideální příležitost projít se, vyčistit si hlavu po práci, zapálit pár svíček a objevit pro objektiv mobilního aparátu pár krásných náhrobků s patinou starých časů....

Během rychlonávštěvy Bechyně jsem si stihl vyfotit přes zeď židovský řbitov, ve stejné ulici však nelze nespatřit krásný raně barokní kostel sv. Michala. Byl vystavěn u městského řbitova v 60. letech 17. století italským stavitelem Antoniem de Alfierim. Stavbu financoval Jan Norbert ze Šternberka, jak připomíná rodové znamení - šternberská hvězda, nad vchodem. Přilehlý řbitov se používal do 60. let 20. století.

Na začátek nutno poznamenat, že všechny tři řbitovy byly nepřístupné. Já se tomu ani moc nedivím. Když už se někdo rozhodne starat se o řbitov s pozůstatky lidí, jejichž rodiny úplně nebo téměř úplně zanikly během holocaustu, a pokud ne, tak žijí v Americe nebo ještě dál, tak asi nechce, aby tam lezli ožralí blbečkové povalovat náhrobky a neobratně čárat hákové kříže....Takhle to bylo nejen na těchto třech řbitovech, které jsem navštívil, ale i jinde - v Žamberku, v Uhříněvsi, v Telči i jinde. Občas je někde cedulka s informací, kde se dá zapůjčit klíč. To se mi povedlo v Kolíně. Naopak jsme s kolegy pohořeli v Radouči, protože byla sobota. A v sobotu by se na židovský řbitov chodit nemělo. Zase jinde se nebojí nechat rekonstruovaný řbitov otevřený, jako například v Třešti, v Horní Cerekvi nebo v Kožlanech. Tyto tři řbitovy patří shodou okolností mezi nejkrásnější, které jsem navštívil... Víkend, na který připadla noc čarodějnic, jsem s přáteli strávil na malebném místě nedaleko Protiv...