z duše smršť

Včera jsem náhodou objevil fantastickou pochoutku. Večer jsem si připravil horkou vodu, panáka whiskey a keramický kalíšek s několika lžičkami pastovaného medu. Do vody jsem vlil téměř celého panáka whiskey, lehce posypal skořicí a zázvorem a vmíchal lžičku medu. To je vlastně takový grog z whiskey. Mimochodem - průdušky vám to nevyléčí, ale napomůže to v odkašlávání a udělá vám to moc dobře na duši. Ale to není hlavní téma. Hlavní téma je to, co zbyde. Do zbylého medu v kalíšku jsem nalil zbyteček whiskey - pár kapek, asi jako půlka malého panáka. Opatrně se to musí zamíchat. Když budete míchat moc prudce, tak vám veškerá whiskey vychlístne. Med musí být pastovaný, aby vznikla kašička. A tahle tekutá kašička z pastovaného medu a whiskey je ta největší pochoutka, jakou jsem za poslední dobu ochutnal. (Asi by to šlo i s rumem, ale mě rumy vůbec nezajímají.)

Postřižín je obec, která leží nedaleko Kralup nad Vltavou na tzv. staré teplické silnici, označené dnes jako silnice č. 608. Nemá nic společného s filmovými Postřižinami a tím pádem ani s postřižínským pivem, které se vaří v pivovaru v Nymburce. V kopci nad obcí směrem ku Praze je velkoprodejna koberců Breno a přímo naproti vjezdu na parkoviště k této prodejně přes silnici se dá zarostlou cestičkou dojít k postřižínskému židovskému řbitovu. Ten byl založen někdy na začátku 19. století a na konci téhož století rozšířen. Obě části jsou dobře rozpoznatelné. Ta novější leží v horní části za pěknou, opravenou kovovou branou podél aleje jírovců. Většina náhrobků v této části chybí nebo je povalená. Zhruba uprostřed řbitova jsou znatelné zbytky márnice. Starší, vzdálenější část je v lepším stavu, náhrobky jsou vztyčené a v dobrém stavu, opravena je i studna v severozápadním rohu řbitova. Postřižínský řbitov je v určitě lepším stavu než byl ještě před několika lety, nová brána, vyčištěný prost...

Zřícenina unikátního dvojhradu se vypíná nad malebným údolím říčky Brtnice nedaleko jejího soutoku s řekou Jihlavou jižně od města Jihlavy. Byl vystaven okolo roku 1280 a patří k hradům tzv. podunajského typu (stavba se dvěma hranolovými věžemi, mezi nimiž se nacházel palác). Během husitských válek byl pobořen, ale po nich opraven a zřejmě využíván jako obydlí. V té době patřil rodu Valdštejnů. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že jde o tzv. dvojhrad, tedy hrad s dvěma obytnými paláci. K hradu se lze velice pohodlně dostat od vlakové tratě Třebíč - Jihlava, ze zastávky Přímělkov je to buď po turistické značce nebo po silnici asi 1,5km. V létě tohoto roku (2016) byla zprovozněna věž s malým občerstvením, čímž se zvýšila atraktivita místa. Rozhodně stojí za návštěvu!

S kolegou z Vlastivědného muzea jsme se vypravili na Vyšehrad připomenout si toto památné místo českých dějin, které jsme naposledy navštívili v jinošském věku. Cílem byl mimo jiné i řbitov Slavín s některými vynikajícími osobnostmi českého národa. Konkrétně nás zajímaly osobnosti, jejichž život souvisel se Slaným a Slánskem. A zadařilo se! Hned na začátku naší prohlídky jsme narazili na hrob Vlastimila Kybala, dále na nádhernou expresivní sochu Žal od Františka Bílka, která stojí na hrobě Václava Beneše Třebízského, na hrob dirigenta Smetáčka a nakonec i nečekaně na hrob politika 19. století Aloise Pravoslava Trojana. S návštěvou Slavína a potažmo celého Vyšehradu jsme byli nadmíru spokojeni.... Historik Vlastimil Kybal se narodil roku 1880 v Černochově u Peruce, maturoval na gymnáziu ve Slaném. Prožil bohatý a zajímavý život, stal se profesorem historie, za první republiky působil v diplomatických službách, mj. se stal velvyslancem v Mexiku. Od 2.sv.války žil v exilu, zemřel v roce 1...

Židovský řbitov u Spomyšle patří k těm řbitovům, které se nehledají úplně snadno. Je umístěn poměrně daleko od obce, na svahu nad silnicí k Cítovu, zakryt stromovím a keři. Ke řbitovu momentálně nevede ani žádná cesta. Ale pátrání v dusném počasí stálo za to. Řbitov je pod zbytky vstupní brány terénem rozdělen na dvě terasovité části. Na pravé směrem od vchodu jsou starší náhrobky, ty nejstarší z 20. let 18. století. Na levé, severní straně jsou náhrobky novější, poslední z doby před druhou světovou válkou. Celkem je zde téměř 300 náhrobků. Na starších se objevují mluvící znamení, jak je ze židovských řbitovů známe, na novějších jsou většinou české a hebrejské texty, řidčeji německé. Pořbíváni zde byli souvěrci z obcí z poměrně širokého okolí. Tento řbitov je v relativně dobrém stavu. Přičítám to jeho odlehlosti, spousta lidí z okolí asi už dnes vůbec neví, kde přesně řbitov je, a pro mladíky, kteří by se chtěli na řbitově vyřádit, aby si dokázali svoji sílu, je vzdáleným a špatně dost...