z duše smršť

Na jarní vandr, krátký, ale úderný, připadl slunečný a suchý víkend. Vydali jsme se na skutečnou periferii, kraj v podhůří Českého lesa, kraj plný luk a zalesněných kopců a v něm poměrně malý geomorfologický okrsek, zvaný Sedmihoří. Bývalá sopka anebo skupina sopek opravdu vypadá na mapě jako velký kráter. Je to kouzelné malé pohoří se skalními útvary a stopami dávného lidského osídlení.   Z Horšovského Týna jsme autobusem dojeli do Mířkova. Kromě něj tu jsou taky Mezholezy, Křakov, Věvrov, Chřebřany, Libosváry, Skařez nebo Přes. Ale přes Přes jsme nešli. V Mířkově jsme poseděli ve stínu pod stromy u obecního úřadu. Také tu mají moc pěkný kostel sv. Víta s gotickým portálem. Pak jsme už zamířili do přírody.    Okolo Mířkovských rybníků jsme vstoupili do lesa. Brzy se začaly objevovat první balvany a skalní útvary. Sedmihoří je tvořeno hlubinnými vyvřelými žulami. Jednomu z nejznámějších místních balvanů se říká Ručičky, a to díky vytesaným rukám podáváným ke stisku. Pověs...