z duše smršť

Ono No Komači byla japonská básnířka z 9. století. Patří jako jediná žena mezi šest japonských tzv. nesmrtelných básníků. Její život je doprovázen legendami. Dochovalo se 110 básní, které v kompletním překladu Zdenky Švarcové a přebásnění Zdeňka Gerycha vydal Vyšehrad v roce 2011.

Nejhorší bylo se vůbec do Kutné Hory dostat. O státní svátek zřejmě lidé nikam necestují, takže dopravní společnosti omezují spoje na minimum. Výsledkem je úplně narvaný autobus do Prahy, který jede přes všechny vesnice 55 minut. Autem by to trvalo asi 20 minut. Dalším zážitkem byl přeplný vlak do Kutné Hory, který sice jel až do Brna, ale všichni jeli právě jen do Kutné Hory, protože téměř všichni cestující byli turisti. A kdo byl někdy vlakem v Kutné Hoře, dokáže asi pochopit zmatek desítek lidí, kteří neumějí česky a kteří ještě musí přestoupit na lokálku, která je přiblíží městu, protože hlavní nádraží v Kutné Hoře je daleko za městem. Lokálka pak všechny vyplivne u nádraží, které je v rekonstrukci, takže to celé zase vypadá moc lákavě. Najít pak blízko nádraží restauraci, kde je možné se 17. listopadu najíst, se také rovná malému zázraku. Byli jsme rádi, když jsme se na památky Kutné Hory dívali spoza řeky Vrchlice. Tam totiž začínala naše cesta. Přes mostek pro pěší a zajímavým p...

Přímo na Dušičky jsem se na žádný řbitov nedostal. A protože jsem měl v sobotu cestu do pražských Strašnic, rozhodl jsem se, že navštívím starý německý evangelický řbitov. A byla to volba dobrá! Zatímco na druhé straně rušné Vinohradské třídy hořely ohně před strašnickým krematoriem a celé skupiny lidí mířily na Vinohradský řbitov, tady mezi starými hroby s nápisy většinou v němčině, hroby udržovanými, ale nezdobenými, bez svíček a květin, tady byl klid a ticho jako v nějaké relaxační zahradě daleko od lidských sídel. Řbitov byl založen na konci 18. století a byl spravován německou evangelickou církví. Protože na něm byli pořbívány především osoby německé národnosti, přestal být po druhé světové válce využíván. Měl být dokonce úplně zrušen a deset let od zrušení i zlikvidován, ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Řbitov byl příležitostně i tak neoficiálně využíván a byly zde ukládány urny. I po roce 1990 ale řbitov chátral. Nakonec byl v roce 2002 vyhlášen kulturní památkou a celý velice...