Příspěvky

Tři jihočeské kostely

Obrázek
Pokud se rozhodnete neabsolvovat nepříjemnou cestu z Písku do Slaného podél rozestavěné D4 a zvolíte delší, ale klidnější cestu přes Blatnou, Březnici, Příbram a Zdice a k tomu úplně nespěcháte, tak se můžete zastavit na mnoha zajímavých místech, kterých je kraj na pomezí jižních a středních Čech plný. Já jsem se tentokrát zastavil u tří výjimečných kostelů. Kostel sv. Václava v Písku Václavské předměstí v Písku je pojmenováno podle kostela sv. Václava. Daleko od rušného turistického centra Písku stojí kostela sv. Václava. Zde stála původní osada, pravděpodobně už v 11. století nebo ještě dříve, mohla tu stát věky, stále znovu osídlována nově příchozími etniky. Každopádně původní kostel tu mohl stát už ve století dvanáctém. Písemně potvrzen je až v roce 1378. Za třicetileté války byl hodně poškozen a pravděpodobně shořely i okolní usedlosti. V roce 1641 byl kostel provizorně opraven a k úplné přestavbě došlo až v letech 1695 až 1697 podle projektu vlašského stavitele Giacoma Antonia
Okomentovat
Další informace

Jednooký Kamenožrout u Sudoměře

Obrázek
Jako nestvůrný obr Kamenožrout z Nekonečného příběhu tyčí se kamenný Jan Žižka na návrší mezi třemi rybníky u jihočeské vesnice Sudoměř. Šestnáct metrů vysoká socha byla vystavěna z kamenných kvádrů k pětistému výročí bitvy + pět let zpoždění. Autorem je Emanuel Kodet , akademický sochař, otec sochaře Jana Kodeta a dědeček známých bratrů Jana a Kristiána Kodetových. Bez ohledu na aktuální reflexe husitského hnutí a osobnosti Jana Žižky je socha monumentální a obdivuhodná. Jako by se vymykala z tradice českého sochařství Štursova a Myslbekova, připomíná spíše obří dětskou stavebnici z kostek, expresionistický výtvor strašlivého vojevůdce, který shlíží z výšky šestnácti metrů na panskou jízdu, kterou drtí pohledem svého jediného oka a palcátem křečovitě s hněvem svírajícím v ruce.  Historické pozadí je známé, i když informace nejsou vždy jednotné. Existují totiž čtyři více či méně podrobné písemné prameny různé výpovědní hodnoty. Podle Vavřince z Březové nevedl bitvu u Sudoměře Žižka, al
Okomentovat
Další informace

Dientzenhofer v oboře

Obrázek
Tedy vlastně v Obořišti. Obořiště je vesnice nedaleko Dobříše, na druhé straně dálnice D4. Ačkoli je to vesnice docela velká a celkem pěkná, tak by v ní nebylo nic zvlášť zajímavého nebýt toho Dietzenhofera. V Obořišti stála středověká tvrz, jakých stály na českém venkově stovky. Tvrz vypálili husité, potom byla obnovena a roku 1670 celé panství Obořiště koupil Tomáš Pešina z Čechorodu, což byl významný učenec, katolický duchovní, generální vikář u sv. Víta a celkově obdivuhodná renesanční osobnost doby vlastně už barokní. V době, kdy zakoupil Obořiště, mu bylo pouhých 40 let, ale už měl za sebou úspěšnou církevní kariéru. V Obořišti nechal nový majitel zbourat starou tvrz a místo ní dal postavit klášter s kostelem. Do kláštera pozval Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, kterým se obvykle říká zkráceně pauláni, a na stavbu kostela si zřejmě pozval Kryštofa Dietzenhofera, jednu z nejvýznamnějších osobností české architektury přelomu 17. a 18. století. Celý areál kláštera v Oboři
Okomentovat
Další informace

Dvě hodiny v Království

Obrázek
Cesta za kamarádem Šumákem mě zavedla až do Šluknovského výběžku. Je to opravdu kraj ze devatero horami a devatero řekami. Přestože je ze Slaného do Šluknova jen sto dvacet kilometrů, cesta je to poměrně náročná. Když přejedete poslední hory, Lužické, a po levé ruce necháte za sebou Českosaské Švýcarsko, vjedete do zvlněné krajiny, která se zelená rozlehlými pastvinami. Přestože máte pocit, že rozlehlé pláně musí být osídlené jen osadami a roztroušenými farmami, nachází se ve Šluknovském výběžku sedm měst. Ve třech největších z nich - Varnsdorfu, Rumburku a Šluknově žije celkem asi 30 000 obyvatel. Nejméně z nich ve Šluknově, asi pět a půl tisíce. Šluknov, který dal celému výběžku jméno, leží v jeho severní části. Východním směrem, při silnici na Jiříkov leží obec Království.    Království se německy jmenovalo Königswalde, tedy Královský les, což se asi zdálo jazykové komisi, kterou vedl prof. Šmilauer  a která přejmenovávala po válce německé názvy, příliš dlouhé. V Království je velmi
Okomentovat
Další informace