Jednooký Kamenožrout u Sudoměře

Jako nestvůrný obr Kamenožrout z Nekonečného příběhu tyčí se kamenný Jan Žižka na návrší mezi třemi rybníky u jihočeské vesnice Sudoměř. Šestnáct metrů vysoká socha byla vystavěna z kamenných kvádrů k pětistému výročí bitvy + pět let zpoždění. Autorem je Emanuel Kodet , akademický sochař, otec sochaře Jana Kodeta a dědeček známých bratrů Jana a Kristiána Kodetových. Bez ohledu na aktuální reflexe husitského hnutí a osobnosti Jana Žižky je socha monumentální a obdivuhodná. Jako by se vymykala z tradice českého sochařství Štursova a Myslbekova, připomíná spíše obří dětskou stavebnici z kostek, expresionistický výtvor strašlivého vojevůdce, který shlíží z výšky šestnácti metrů na panskou jízdu, kterou drtí pohledem svého jediného oka a palcátem křečovitě s hněvem svírajícím v ruce. 

Historické pozadí je známé, i když informace nejsou vždy jednotné. Existují totiž čtyři více či méně podrobné písemné prameny různé výpovědní hodnoty. Podle Vavřince z Březové nevedl bitvu u Sudoměře Žižka, ale Břeněk ze Švihova, který zde padl. Každopádně rozhodující zde byl výběr místa. Pravděpodobně za pomoci místních obyvatel došly husitské oddíly na návrší mezi třemi rybníky, Markovec, Škaredý a Prostřední, z nichž Škaredý byl vypuštěn. Spojené vojsko plzeňského landfrýdu a johanitské komendy a oddíly železných pánů zaútočily na husity při vědomí své velké početní převahy. V souladu se jménem jednoho z rybníků se škaredě zmýlili. Defenzivní postavení husitů českým feudálům a johanitům nedovolilo uplatnit početní výhodu ani rozvinout standardní útočný jízdní šik. Jejich první řada patrně utrpěla vysoké ztráty po salvě ze střelných zbraní a nedostala se ani do těsné blízkosti vozové hradby. Teprve až druhý sled prorazil k vozům a došlo k boji na krátké čelní frontě. Část katolických pánů se pravděpodobně pokusila o útok přes vypuštěné dno rybníka Škaredý, ale bahno znemožňovalo chůzi koním, a tak sesedli ze sedel a pokračovali pěšky. Jejich těžké odění i kluzký terén ovšem poskytly výhodu pohyblivějším husitům, kteří neváhali s protiútokem. Podle všech náznaků boj trval několik hodin, přesněji do chvíle, kdy zapadlo slunce a na bojiště se snesla mlha. Snížená viditelnost a vysoké ztráty patrně vnesly do řad útočníků zmatek, který je obrátil na ústup. Jediný úspěch katolíků zaznamenal kutnohorský mincmistr, jenž si z bojiště odváděl 30 zajatců, kteří mu padli do rukou při výpadu z vozové hradby.

Dnes je dějiště bitvy prostoupeno klidem a mírem. Po upravených cestách se můžete procházet kolem rybníků, odpočinout si můžete na lavičce. Prostoru  vévodí kamenný obr, který pokojně obrůstá lomikamenem a do dalších bitev už se nepouští...