Dvě hodiny v Království

Cesta za kamarádem Šumákem mě zavedla až do Šluknovského výběžku. Je to opravdu kraj ze devatero horami a devatero řekami. Přestože je ze Slaného do Šluknova jen sto dvacet kilometrů, cesta je to poměrně náročná. Když přejedete poslední hory, Lužické, a po levé ruce necháte za sebou Českosaské Švýcarsko, vjedete do zvlněné krajiny, která se zelená rozlehlými pastvinami. Přestože máte pocit, že rozlehlé pláně musí být osídlené jen osadami a roztroušenými farmami, nachází se ve Šluknovském výběžku sedm měst. Ve třech největších z nich - Varnsdorfu, Rumburku a Šluknově žije celkem asi 30 000 obyvatel. Nejméně z nich ve Šluknově, asi pět a půl tisíce. Šluknov, který dal celému výběžku jméno, leží v jeho severní části. Východním směrem, při silnici na Jiříkov leží obec Království. 

 

Království se německy jmenovalo Königswalde, tedy Královský les, což se asi zdálo jazykové komisi, kterou vedl prof. Šmilauer  a která přejmenovávala po válce německé názvy, příliš dlouhé. V Království je velmi poklidná atmosféra, pěkné domy, výstavní kostel, docela velký hřbitov, několik drobnějších památek a velmi působivá křížová cesta s kaplemi a pomníkem padlých v první válce. 

Dominantou obce je určitě kostel sv. Vavřince. Byl postaven až polovině 19. století, přestože o jeho výstavbu se zasazoval asi nejvýznamnější místník rodák, litoměřický biskup a školský reformátor osvícenecké doby Ferdinand Kindermann už o více než 50 let dříve. Kostel projektovaný v empírovém slohu nakonec vysvětil jiný litoměřický biskup (jedenáctý, zatímco Kindermann byl sedmý), pro změnu rodák z nedalekého Velkého Šenova, Augustin Hill.

Uvnitř kostela jsem nebyli, ale jak na kostele, tak v jeho okolí se dají najít zajímavé artefakty. Mozaikový Ježíš Παντοκράτορ, pamětní deska páteru Wenzelu Karlovi, což byl žatecký rodák, kněz, botanik, aktivní osobnost, pro něhož bylo Království posledním působištěm a kde také zemřel a je tu pochován, a také pomník, který připomíná 60. výročí Františka Josefa I. na rakouském trůně. Nese text: "Našemu nejlepšímu panovníkovi císaři Franz-Josefu I. k dovršení 60. výročí vlády v úctě a vděčnosti věnuje obec".

Hřbitov byl založen spolu s kostelem a tvoří dohromady malebný celek. Unikátní je o o asi 50 let novější márnice z režného neomítaného zdiva. Celý hřbitov i s márnicí prošly před pár lety rekonstrukcí, která se velmi zdařila. Hřbitov v Království patří mezi nejkultivovanější z těch, které jsem za poslední roky v prostoru dříve osídleném Němci, viděl.

Přes potok na severní stranu od středu obce s kostelem leží vrch, v jehož svahu najdete zajímavou směsici drobných staveb. Již zmíněný kněz, páter Karl, se stal v roce 1859 inicátorem vzniku křížové cesty. Kamenný vrch tak ožil příběhem Ježíše Krista. Ve Výběžku to byla desátá křížová cesta, musel to být opravdu kraj zbožného lidu. Bylo postaveno třináct kapliček se zastaveními, kaple Kalvárie, kaple Božího hrobu, kaple Žaláře Krista, Getsemanská zahrada a sloupek zastavení s obrazem Poslední večeře. Dřevěné reliéfy do výklenků zastavení vyřezal Josef May ze Šluknova, pozdější významný řezbář 19. století. Křížová cesta byla zdevastována v období po druhé světové válce, v roce 2003 dokonce došlo k pokusu o odcizení kamenných zastavení. V roce 2016 byla opravena kaple Bičování Krista, kam byla navrácena socha z depozitáře farnosti ve Šluknově, a v roce 2017 se opravily a navrátily kaple zastavení, které se podařilo zachránit před krádeží. Další objekty byly postupně opraveny do roku 2020. Je naprosto skvělé, jak se město Šluknov staví k památkám na svém území. A je také skvělé že tento areál by rekonstruován. Zážitek z místa je velice silný, duchovní, meditativní. Vyzkoušejte sami, určitě tu nikoho nebo téměř nikoho nepotkáte a můžete tu meditovat dlouhé hodiny.

Uprostřed areálu stojí pomník obětem první světové války z řad místních mužů. Symbolicky umístěn na duchovně významném místě dotváří jeho působivost jako válečné memento a jako symbol marnosti a pomíjivosti života. S luštěním citátu na pomníku nám pomáhal i labrador Don.

Přišel čas se rozloučit nejen se spirituálním areálem na Kamenném vrchu, ale i s celým Královstvím. Po hodině a padesáti minutách od příjezdu vysazuju Šumáka před Country clubem Konírna, kam míří na pivo, a vyrážím na cestu domů. Po dalších dvou hodinách přistávám bezpečně v Žižkovce ve Slaném, ale do Šluknovského výběžku se určitě rád brzy vrátím. A určitě na delší dobu než na dvě hodiny a ještě ne celé. Čeká mě tam dalších devět křížových cest a spousta dalších zajímavých míst.