z duše smršť

Slečná Há mi nevěřila, že existuje zvířátko zvané Vombat. Tak tady je. Žije v Austrálii a je to vačnatec. Takovej medvídek, vypadá nejvíc jako bobr nebo kapybara.

Třeba k tomu, že jen tak pustíte televizi a ta je zrovna přepnuta na rozhlasové vysílání a zrovna  je tam stanice Praha, kde zrovna mezi dvěma pořady vysílají tuhle píseň, která mě přilepila k židli a nechala mě poslouchat s hubou otevřenou. Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata A na vrbě tam ledňáček zářil a voda v tůni chladná, stojatá A on jako blázen blatouchům vykládal, že bude snad jeho paní A pak s ozvěnou do lesů hulákal podivné nesmysly o bílé lani O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš To mě zabije, já už nevstanu Oči z oblázků, vlasy ze vřesu To mě zabije, to si odnesu Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona ...

Knihu Emila Hakla Let čarodějnice dostala od Jéžíška slečna Há, ale hned jsem se jí zmocnil já a zhltnul během pár dní na konci loňského roku. Emila Hakla mám moc rád, popisuje všední život nevšedním způsobem. Jeho hrdinové jsou chlápci středního věku, kteří pracují v reklamkách nebo redakcích časopisů, procházejí životem a Prahou s pocitem čehosi nenaplněného a snaží se ho smysluplně naplnit. Hrdina tohoto románu v téměř až psychedelickém zážitku propíchne právě koupeným nožem protivného člena ochranky v supermarketu, tráví hodiny a hodiny zíráním na béčkové a nezávislé filmy, zmizí z práce na mnoho měsíců do Portugalska, aby se vrátil a nebyl moudřejší. Kniha se výborně čte a Emil Hakl je právem jeden z nejoceňovanějších současných českých spisovatelů.

Písnička z roku 1966, kterou většinou lidi znají ve verzi od Boney-M Sunny, yesterday my life was filled with rain. Sunny, you smiled at me and really eased the pain. Oh, the dark days are gone and the bright days are here, my sunny one shines so sincere. Oh, Sunny one so true, I love you. Sunny, thank you for the sunshine bouquet. Sunny, thank you for the love you brought my way. You gave to me your all and all, now I feel ten feet tall. Oh, Sunny one so true, I love you. Sunny, thank you for the truth you've let me see. Sunny, thank you for the facts from A to Z. My life was torn like a windblown sand, then a rock was formed when we held hands. Sunny one so true, I love you. Sunny, thank you for the smile upon your face. Sunny, thank you for that gleam that flows with grace. You're my spark of nature's fire, you're my sweet complete desire. Sunny one so true, I love you.

Velice zajímavý článek o pojetí života a smrti v současné Evropě http://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/meditace-v-pavilonu-motylu

Nosálové mezi špekouny na pláži

Ve městě, jež bylo Mnichovem, jsem se octl v rámci jakéhosi výletu nebo zájezdu. Ale ač nás mělo být víc, do města jsem z kopců sestupoval sám. Bohužel, octnul jsem se na okraji města, všude daleko. Dlouhá třída neposkytovala možnosti ubytování ani dopravy. Vlezl jsem do jakéhosi činžáku a ptal jsem se anglicky lidí, kteří vcházeli právě dovnitř, obtěžkáni kufry, kde je nějaká možnost ubytování. Z pána s knírkem, který odložil zavazadla k výtahu, se vyklubal zřejmě barman, který střídal kolegu, se kterým se pustil do družného hovoru. "Počkejte 15 minut, než vystřídám kolegu, pak vám odpovím," sdělil mi suše a mě to otrávilo. Odešel jsem z domu a náhle měl možnost z perspektivy obhlédnout, kde vlastně jsem. Ať město bylo Mnichovem či jiným městem, rozprostíralo se v soumraku svými světly daleko pode mnou a já byl najednou v prostorné hale, jež nemohla být jinou než nádražní. Přimotal jsem se k jakémusi informačnímu panelu, od nějž jsem si sliboval, že bude informační. Žena, kt...

Dneska ráno si slečna Há hodně zpívala, aby se vůbec probrala. Tak se dáme jednu zpěvavou písničku, aby se probrali všichni lidi....

Nějak odcházej kluci, který znám a kterejm není ani tolik jako mně. Nepřipadám si kurva zas tak starej, aby měli umírat mí vrstevníci.....Tak ti Michale posílám písničku, která by třeba nebyla zas úplně podle tvýho gusta, ale hodí se k tomu, co si proved....

Malá města mají svá kouzla, zvlášť tady v pohraničí. A zvlášť, pokud ranní slunce vrhá stín barokního kostela na zchátralý měšťanský dům, snad bývalý obchod dobytkem nebo obilím. V dlážděné uličce je ještě chladno, ale den slibuje být teplým a slunečným. Muž vedoucí kolo se zubí a kýve na pozdrav. Jeho košile, čepice i kolo prozrazují, že se zde zastavil čas před desetiletími. Je to tu zubožené, ale má své kouzlo, toto městečko v pohraničí. "Pojďme někam na snídani!" volám na své druhy. "Ano, pojďme!" souhlasí ostatní. "Pojďme na zámek!" ukazuji vzhůru nad město, kde se na skále tyčí zámek zalitý sluncem. "To ne, to je do kopce a daleko," protestují ti pohodlnější. "To je tak čtvrt hodiny, víc ne," namítám. Přes ulici z okna se vyklání starší paní. Vlasy má sestřižené nakrátko a na uších jí visí červené náušnice. "Dobrý den, prosím vás, jak daleko je na zámek....na Kaznějov, na Košťálov..." tápu, jak se vlastně zámek jmenuje. ...

drama všedního dne

Či spíše brontosaura. Miniaturní, sádlem utlačovaný mozeček teď jen za pomoci vydatného funění diriguje prsty po klávesnici počítače opřeného o mohutný obřich. Spolu s ostatními kytovci mám za sebou rituální šílenství, při kterém tato civilizace v jeden dlouhý, konzumem (čti obžerstvím) naplněný týden vyčůraně spojila pradávný svátek slunovratu, posledních tisíc let zde v bývalém Hercynském lese poznamenaném místní variantou kultu Ježíše Krista, s pofidérním svátkem začátku ročního cyklu, který je uměle vytvořen a nemá vztah k ničemu. Já se tím ale nenechám vyvést z míry a bez snahy nechat si vyrazit petardou oko na jásajícím náměstí nebo mrznout v kostele při nekonečně dlouhé nudné bohoslužbě, jež postrádá i jen náznak extáze, plním si útroby kytovce neskutečným množstvím potravin nasbíraných s ostatními kytovci při sběrné činnosti v supermarketu. Všežravost nejvíce se uplatní v tomto období. Maso, drůbež, ryby, saláty, pomazánky, ...