Zákastání

Nejdřív jsem dlouho tiše seděl

pak jsem myslel že je už pozdě

setmělo se

a hodiny šly stále napřed a nikdy ne nazad

Lampy jen matně osvětlovaly špinavé ulice

šel jsem velice rychle

míjel jsem krysí tváře

nikdo mě neviděl

Mezi lidmi v té místnosti mě taky nikdo neviděl

byl jsem totiž neviditelný

těkal jsem z místa na místo

cítil jsem strašlivý neklid

Vyběhl jsem a utíkal pryč

a zase zpět

bylo zamčeno

Pak jsem si zapálil cigaretu

a opřel se o dopravní značku

Zákaz stání

A mezitím v té tajemné zemi Zákastání

tam daleko za řekou Kastanou

kde se dvě zelená slunce ubírala ke spánku do voňavých lůžek z usušeného jetelu

jemné snědé ženy s velkýma tmavýma očima popíjely nápoje z kolových ořechů

a něžnými jazýčky uklidňovaly horkou krev

a chladivýma rukama přejížděly po rozpálených čelech a napjatých víčkách

a nechaly vše lehké ztěžknout a vše těžké spočinout ve snových krajinách

tam kdesi v Zákastání